Nová studie z Cambridge University  si všímá toho, že věřící lidé mají dětí více než nevěřící a že členové komunit si nacházejí životní partnery v myšlenkově spřízněném protějšku. I když se postupně mnozí mladí z lůna víry vymaní, vývoj společnosti se bude ubírat k převaze těch, kteří budou nositeli specifických genů. 

Zvětšit obrázek

Amišové, česky též Amenité, jsou pacifistickým náboženským směrem, který vychází z Bible. Svou víru nikomu nevnucují. Izolují se od mainstreamové společnosti. (Kredit: Wikimedia Commons)

Genetika
Dnes již víme, že víra v nadpřirozeno, úcta k autoritě a náchylnost k rituálům je dána geneticky. Pochyby panují jen v tom, do jaké míry je religiozita předurčena geny a jak silný je vliv výchovy. Že náboženství má biologické kořeny potvrdila i nedávná pozorování na dvojčatech, která provedli Koenigová a Bouchard v jejich slavném pokusu se 169 páry jednovaječných (tedy 100% geneticky shodných) dvojčat a 104 dvojčaty dvojvaječnými (shodných geneticky na 50%). Podařilo se jim dokonce i kvantifikovat genetické a environmentální faktory ovlivňující postoj k religiozitě.  Ve všech případech šlo o chlapce. Když byli ještě dětmi, členové těchto rodin se v otázkách víry shodovali. Jakmile jinoši odrostli, stejné náboženské založení si udržela jen jednovaječná dvojčata (dvojvaječná jen v 70 procentech případů). Z těchto a dalších pozorování se podařilo dojít k obecně uznávanému konsensu, že 40 až 60 procent osobnostních rysů máme dáno genotypovými variacemi. Pokud má něco genetický základ, nutně se to musí přenášet na další pokolení. Rozhodující roli v šíření genů pochopitelně hraje plodnost.

Robert Rowthorn: “Světem se globálně budou šířit vlohy pro religiozitu až nakonec převládnou. „

Plodnost
Plodnost neboli fertilita je demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ženu. Za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se obvykle považuje hodnota 2,1 potomků. Počet dětí rozhoduje o tom, zda se geneticky podmíněné vlohy rozšíří nebo zaniknou. V otázce plodnosti si tábory věřících a nevěřících rovny nejsou. Markantním příkladem jsou Amišové. V posledních dvaceti letech se jejich populace v USA zdvojnásobila. Ze 123 tisíc v roce 1991 jich je 249 tisíc.  Nárůst pochází výhradně z nábožensky orientované komunity a na každou ženu v této kultuře připadá šest dětí. Při tomto tempu porodnosti jejich populace dosáhne 7 milionů do roku 2100 a o padesát let později by jich mělo být 44 milionů. Samozřejmě, že růst jejich populace tak příkrý asi nebude neboť v důsledku zalíbení ve věcech světských část věřících z této komunity odejde. To ale na celkový výsledek moc velký dopad mít nebude. 

Robert Rowthorn, profesor ekonomie na University of Cambridge, se pokusil známé faktory mající vliv na vývoj společnosti zapracovat do matematického modelu. Ten ukazuje co se společností udělají náboženské komunity. Šíření genů víry jsou zde jakousi druhou stranou mince kulturních zvyklostí. S kulturou věřících je totiž obecně spjato mít hodně dětí. I když se ti, kteří se v těchto rodinách narodí a později od náboženství odkloní, budou dál přenášet "náboženské" geny, které souvisí s rysy osobnosti jakými jsou i poslušnost a konzervatismus.

Rowthornův matematický model je postaven na pozorování, že plodnost věřících zůstává v průměru vyšší a ochota množit se sekulárních členů společnosti ochabuje. To otvírá cestu genům, jež jsou vlastní nábožensky založeným lidem. Převaha genů pro víru ale nebude znamenat, že stejnou měrou také poroste i zbožnost populace. Rowthorn ve své práci používá pojem "gen religiozity", míní tím ale různé genetické faktory, které nějakým způsobem člověka předurčují k tomu stát se věřícím, ať již zamlada, nebo později přechodem od sekulárního způsobu života k náboženskému. Protipólem nositelů alely religiozity jsou nositelé alely nereligiosity. Ti mají zase větší šanci zůstat sekulární. Geny, jak známo, nejsou osud a mnoho z těch, kteří budou geneticky předurčeni k víře, bude žít sekulárním životem. Předkládaný model to řeší stejně, jako to známe z reality - geny se projeví podle toho, v jakých kulturních podmínkách se člověk ocitne.

Zvětšit obrázek

Roli minoritní komunity si s Amiši zřejmě vymění ateisté.

Všichni, ať už věřící či neznabozi, mají také možnost v tomto modelu „změnit dres“. Model bere v úvahu i vývoj situace mezi křesťanskými církvemi v Evropě a Severní Americe, kde je počet opustivších řady zbožných větší, než těch, kteří do lůna víry přicházejí. U katolíků a protestantů porodnost není dostatečně vysoká na to, aby úbytek zběhlých oveček dorovnala.  Ve východní Asii je ale situace z tohoto pohledu mnohem příznivější - přistoupivších je více než odpadlíků. Rowthornův model ukazuje, že i když jsou počty opouštějících řady věřících v mnoha lokalitách vysoké, globální převaha reprodukce v nábožensky založených komunitách zajišťuje, že alely podporující u svých nositelů religiozitu mají již nyní navrch a postupně ve společnosti zcela převládnou.

Rowthorn připouští, že jím nastíněný scénář je jen výsledkem matematických hrátek. Dodává ale, že jde o vývoj vysoce pravděpodobný. I když geny pro víru nepředstavují pro svého nositele výhodu vyšší výkonnosti zdraví či odolnosti k nemocem, jsou svázány s kulturou, která imituje funkci genů vysoké plodnosti. Geny pro víru se jakoby „rozletí“ na křídlech kultury. V odborné literatuře se pro takto šířené geny používá termín „autostop“.
Rowthornův model z tohoto střetu kultur a jejich genů předvídá jediného vítěze, je jím zbožnost. Bezvěrci se mohou utěšovat jen tím, že rovnováha systému se ustaluje na nenulové hladině.

Závěr, který ve studii není
Pokud se Rowthorn nemýlí, potom evoluce ateistům zajistí, že se brzo stanou raritou.    

Pramen: “Religion, fertility and genes: a dual inheritance model.” Proceedings of the Royal Society B. DOI:10.1098/rspb.2010.2504