Dne 12. listopadu 2006 vyšel v deníku "The Washington Post" článek s názvem "A true Blue Libertarian" - tedy "Opravdu modrý liberál". Šlo o krátký medailon senátorského kandidáta za Liberální stranu ze státu Montana jménem Stan Jones. Nutno poznamenat, že šlo o kandidáta notoricky neúspěšného. Dvakrát marně atakoval křeslo v senátu a dvakrát se pokoušel získat funkci guvernéra. Též neúspěšně. Do politické historie USA se tento nešťastný muž zapsal zejména tím, že při volbách do senátu v roce 2006 získal určité procento hlasů od tradičních voličů republikánů a umožnil tak (alespoň podle některých politologů) v daném obvodě těsné vítězství demokratického kandidáta Jona Testera. Šlo o vítězství, které bylo tehdy pro demokraty velice důležité, jelikož v jeho důsledku získali v senátu většinu a mohli tak efektivně znepříjemňovat život tehdejšímu prezidentovi USA Georgi Bushovi mladšímu. Narážka v názvu článku samozřejmě odkazovala na tradiční barvu liberálů, ale jejím smyslem nebylo čtenářům WP sdělit, že se v případě Stana Jonese jedná liberálního extrémistu. Vždyť Stan Jones mohl sehrát svou historickou úlohu právě proto, že díky svým negativním názorům na sňatky homosexuálů a odmítání potratů imponoval té části konzervativních voličů, kterým se zajídala politika vládnoucí garnitury. Narážka se tedy netýkala ani tak jeho politických názorů, jako spíš barvy jeho kůže. Díky ní získal přezdívku "Blue Man". Jenže ani v tomto případě nezvítězil. Pod stejnou přezdívkou se o pár let později proslavil úplně jiný muž.
Média si Paula Karasona z Madery v Kalifornii všimla poté, co 7. ledna 2008 vystoupil ve slavné show televize NBC s názvem "Today". Když se ho moderátor tohoto pořadu Matt Lauer o rok a půl později při jiném rozhovoru ptal, zda mu pořad pomohl "opustit ulitu", dostalo se mu následující odpovědi: "Neměl jsem moc na výběr, nebylo možné najít jeskyni, kde by mě nikdo nenašel". Zkrátka po svém vystoupení v Today se Paul Karason stal skutečnou celebritou. Jedním z aspektů Karasonova příběhu, který údajně nejvíce přitahoval mediální pozornost, byla představa novinářů, že by snad mohl díky modrému zbarvení kůže zažívat cosi jako rasovou diskriminaci. Kontakt s médii vynesl tomuto původně velice uzavřenému Kaliforňanovi přezdívky Modrý muž a Taťka Šmoula a také nadstandardní lékařskou péči, která ho dokázala uchránit před smrtí na infarkt a rakovinu prostaty aniž ho přitom zbavila jeho pochybně výjimečné modrosti.
Svět se mění, ale leckdy pouze v technických detailech. Ve dvacátých letech dvacátého století bylo jistě obtížné získat mediální proslulost na základě vystoupení v televizní show, ale i tak mohla modrá kůže posloužit jako základ budoucí kariéry. Muž známý v té době jako "Blue man" vystupoval v "Barnum and Bailey"s" cirkuse (podle svých majitelů největším cirkuse na světě) jako živá kuriozita. Když pak v lednu roku 1924 zemřel, poté co byl hospitalizován v nemocnici ve městě Bellevue (stát Washington) s dýchacími obtížemi, představoval pro místní patology skutečnou lahůdku. V lékařských záznamech se uvádí, že šlo o 68 let starého vysokého hubeného muže s lesklými bílými vlasy a zářivě bílým knírem. Jeho kůže byla tak temně modrá, že se z dálky zdála být černá. Jeho rty byly modré, jeho jazyk byl modrý a stejnou barvu mělo dokonce i bělmo jeho očí. Z pitevního protokolu pak vyplývá, že modro-stříbrný nádech měla i svalová tkáň, slezina i játra. Mozkové závity prý odrážely mdlé světlo márnice tak, že vytvářely stříbřité záblesky.
Osudy výše zmíněných modrých mužů jsou/byly pestré, příčina jejich modrosti je však shodná. Stříbro. Senátorský kandidát Stan Jones měl strach z jevu Y2K. Předpokládal, že na přelomu tisíciletí dojde ke zhroucení počítačů, erupci terorismu a šíření infekčních chorob. Věřil, že běžná antibiotika nebudou v takové situaci dostupná a proto se rozhodl podomácku vyrábět a na sobě testovat přípravek zvaný koloidní stříbro. Podle svých slov vzal dva stříbrné dráty, ponořil je do sklenice s vodou a připojil na zdroj elektrického proudu. Dokud prý k elektrolýze využíval vodu z městského vodovodu v Seattlu, neměl problém. Onemocnění zvané argyrie se u něho vyvinulo, až když se přestěhoval do města Bozeman, kde je údajně mnohem tvrdší voda, stříbro se váže na přítomné minerály a vytváří tak toxickou směs. Zkrátka zahořklost tohoto pána k městu tak úzce spojenému s jeho politickým neúspěchem nezná hranic. Také Paul Karason se přiznal ke konzumaci koloidního stříbra. Účinnost tohoto archaického antibiotika, které měl smést na smetiště dějin objev penicilinu, si ověřil při léčbě škrábanců, které mu zanechala na předloktí jeho oblíbená kočka. Když pak začal po smrti svého otce trpět praskáním a olupováním kůže na tváři, vrátil se k osvědčenému prostředku. Vodní suspenzi jemných stříbrných částeček pil i dvakrát denně. Ekzém sice nevyléčil, ale jeho projevy se mu v důsledku léčby zdály přece jen snesitelnější. Že by placebo efekt? Modrý muž z Bellevue až do své smrti lékařům tvrdil, že je modrý od narození. Toxikolog Alexander Gettler však vytěžil z jeho orgánů tolik stříbra, že si z něho mohl nechat odlít kulku. Prý pro případ, že by někdy v budoucnu musel pitvat upíra. Těžko hádat, jaká byla v roce 1927 přesnost stanovení stříbra v živočišných tkáních, ale ve své závěrečné zprávě uvádí Gettler odhad celkového množství stříbra v Modrém mužovi v rozmezí 90 - 100g.
Přestože stříbro řadíme mezi vzácné kovy, případy kožního onemocnění vyvolaného tímto kovem, které nazýváme argyrie, zas až tak vzácné nejsou. Jen v roce 2010 vyšly v renomovaných vědeckých časopisech abstrahovaných na Web o Science minimálně tři práce popisující konkrétní případy rozvinuté argyrie /1-3/. Mezi nejčastější zdroje tohoto prvku z pohledu toxikologie člověka patří zejména kontaminovaná potrava, znečištěné pracovní prostředí, přípravky označené jako alternativní léčiva (např. proti atopickému ekzému, antiseptika, apod.) či doplňky stravy, pastilky využívané při odvykání kouření či k osvěžování dechu, stříbrné zubařské amalgámy ale také například jehličky využívané k akupunktuře /4/. Požité sloučeniny stříbra se v organismu vstřebávají maximálně z 10 %, přičemž asi jen 2-4 % jsou zachycena ve tkáních /5/. Dlouhodobý (několik let) příjem stříbrných iontů v množství, které převyšuje schopnost jater a ledvin tento prvek vylučovat, vede k vytváření nerozpustných selenidů a sulfidů stříbra, které se ukládají ve vnitřních vrstvách pokožky (papilární vrstva dermis). Modro-šedé zbarvení kůže bývá obzvlášť výrazné v místech vystavených slunečnímu záření. Má se za to, že světlo katalyzuje foto-redukci stříbrných iontů kolujících v organismu na kovové stříbro v procesu, který se podobá vyvolávání negativu pro černobílou fotografii. Kovové stříbro je následně ve tkáních opět oxidováno a vznikající stříbrný iont se váže se sírou a selenem do nerozpustných sloučenin. Změny pigmentace vyvolané tímto mechanismem jsou nevratné.
Nedávno sice byla publikována práce, jejíž autoři se jedné korejské ženě pokusili odstranit z obličeje projevy argyrie pomocí Nd:YAG laseru, ovšem tento způsob léčby je stále v experimentálním stádiu /6/. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je možné zkonzumovat během života až 10 g stříbra, aniž by se jakkoli zvýšilo riziko vzniku popisovaného onemocnění, ovšem popsán je i případ vzniku argyrie následkem konzumace 6,4 g stříbra během dvou let.
Zmíněná problematika se poslední dobou dostala na přetřes také díky masivnímu rozvoji využití nanočástic stříbra pro tvorbu antibakteriálních povrchů na textilu (obvazy, nepáchnoucí ponožky apod.). Dosud provedené výzkumy však ukazují, že stříbro, které se z těchto materiálů uvolní při styku s pokožkou, zůstává lokalizováno v jejích vnějších vrstvách (epidermis) a dále neprostupuje. Zmodrání tímto způsobem tedy zdá se nehrozí…
Paul Karason je živým důkazem, že iracionalita je mediálně přítažlivá.
Literatura:
1/ Chung I.S., Lee M.Y., Shin D.H., Jung H.R., Three systemic argyria cases after ingestion of colloidal silver solution, International Journal of Dermatology 49 (10), 1175-1177 (2010)
2/ Miller S.N., Greenberg M.I., Argyria Caused By Homemade Silver Colloid, Clinical Toxicology 48 (3), 314-314, (2010)
3/ Ales-Fernandez M., Rios-Martin J.J., Camacho-Martinez F.M., Localized Argyria Secondary to Acupuncture Mimicking Blue Nevus, Journal of Druha in Dermatology 9 (8), 1019 - 1020, (2010)
4/ Lansdown A.B.G., A Pharmacological and Toxicological Profile of Silver as an Antimicrobial Agent in Medical Devices, Advances in Pharmacological Sciences Vol. 2010, Article ID 910686
5/ Drake P.L., Hazelwood K.J., Exposure-related health effects of silver and silver compounds: A review, American Occupational Hygiene 49 (7), 575-585 (2005)
6/ Do-Young Rhee, Sung-Eun Chang, Mi-Woo Lee, Jee-Ho Choi, Kee-Chan Moon, Jai-Kyoung Koh., Treatment of Argyria after Colloidal Silver Ingestion Using Q-switched 1064 Nd:YAG Laser, Dermatologic Surgery 34 (10), 1427-1430 (2008)
Diskuze:
Drobný detail
Josef Král,2011-12-25 21:12:34
Dobrý den.
Vzhledem k tomu že koloidní stříbro dlouhodobě užívám a z toho důvodu si ho sám vyrábím, bych rád upozornil na drobný, ale závažný detail při výrobě KS panem Karasonem.
Při výrobě KS, je nutné z důvodu co nejnížší počáteční vodivosti, použít vodu infuzní, v horším případě destilovanou vodu na přípravu léků (nemá vždy dostatečnou kvalitu)
Použití jakékoly jiné vody, např. destilky z drogerie, je naprosto nepřijatelné.
Pan Karason používal vodu z vodovodu. Něco takového bych si nenamazal ani na nohy, aby mi nesmrděly.
Strach by mi to nedovolil :-))
šlechtici
Tomáš Ditrich,2011-01-30 17:26:06
Zajímavá je (teoretická) souvislost s modrou šlechtickou krví - právě šlechtici si mohli dovolit používat stříbrné poháry a talíře... Může tedy "modrá krev" mít reálný podklad?
Bohatýrská trilogie,
Tomáš Krček3,2011-01-28 20:56:42
velkého českého humoristy Jaroslava Žáka popisuje zřejmě podobný případ v nesmrtelné větě "...negr bílého původu, očerněný bulvárním tiskem...".
Nechci být šmahem identifikován jako příznivec universálních léčebných metod typu "koloidní stříbro" - nakonec stačí se podívat na seznam neduhů - pomalu celý Pschyrembel - na které "koloidní stříbro" má positivně působit, a člověka hned napadne, že zde něco nesouhlasí.
Ale přesto - ukažte mi jiný kovový prvek, který není přirozenou součástí organismu a ke kterému je tak gigantická tolerance. Vždyť ten chlap se během procesu "černání" pokožky léta věnoval politickému zápasu - i když bez kýženého úspěchu. S tím černáním to ale asi nebylo tak horké - v šedých odstínech je dost nuancí. Když je tma, je každá kráva černá, jak rozpoznal již dávno náš bodrý lid...
Kdyby ten modrý pták opravdu nashromáždil během svého života v těle téměř 100 gramů a měl toho docílit požíváním "koloidního stříbra", v němž se koncentrace stříbra údajně pohybuje v desítkách ppm, tak je především s podivem, jaké objemy "koloidního" stříbra musel do sebe dostat - zvláště, když se předpokládá, že z požitého množství se v organismu zadrží jen 10% a zbývajících 90% organismus opět opouští.
Nadšenci léčení koloidním stříbrem taky nejsou ve stavu rozumně odpovědět na otázku, v jaké chemické formě se stříbro v onom "koloidu" vyskytuje. Vždy mne lehce bavila kolportovaná představa, že se stále jedná o elementární stříbro. Ale i kdyby tomu tak ausgerechnet bylo, co se asi stane s oním stříbrem (nebo spíše s hydroxydem) v žaludku s kyselinou solnou a ph kolem 3,4 ? Při pohledu na ceny prodávaného "koloidního stříbra" se skeptikovi vnucuje otázka, zda-li nepříjde podstatně levněji požvýkat kousek klasické černobílé fotografie. Spolknutá požvýkaná fotografie musí výsledně v kontaktu s obsahem žaludečních šťáv působit ne-li stejně, pak obdobně. Navíc by se mohlo psychosomaticky usměrnit působení zobrazeným motivem.
Tomáš Hluska,2011-01-30 07:09:34
10% se možná zadrží při malých a hlavně ojedinělých dávkách, ale pokud budete přijímat neustále velká množství, tak Vaše tělo nebude stíhat vylučovat 90%. Prostě tělo je schopno vyloučit spíše určité absolutní množství, takže od určité dávky už se vyloučené množství nebude zvyšovat.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
