Zářivá hvězda poblíž středu obrázku je 460 světelných let vzdálená Zeta Opiuchi (ζ Ophiuchi) ze souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus, skratka Oph). S hmotností 20krát větší než je hmotnost Slunce patří do kategorie horkých modrých nadobrů (spektrální třída O), i když se v optickém dalekohledu jeví jen jako načervenalý, poměrně matný světlejší bod. Změnu odstínu, ale zejména zdánlivé jasnosti způsobuje obrovský, ve viditelném světle nepozorovatelný prachoplynný oblak, který mnohonásobně zeslabuje její zář. Škoda. Bez něho bychom měli o jednu nádhernou, nepřehlédnutelnou hvězdu na nebi více. ζ Ophiuchi je totiž 65 000krát jasnější než Slunce.
Velká hmotnost hvězdu odsuzuje na dynamický a ze stelárního hlediska velmi krátký život. Pozorujeme ji ve stáří pouhých 4 milionů let, což je v jejím případě již věk střední, protože za další asi 4 miliony let naši potomci zaregistrují její agonii v podobě velkolepé supernovy. Rozmete ji tlak záření produkovaný jadernou syntézou, který na jistou dobu zvítězí v neustále probíhajícím souboji s gravitací. Ta pak ovládne vše, co po gigantické explozi zůstane. Teď má gravitace na svědomí vskutku extrémní podmínky panující v srdci hvězdného obra a spalující překotnou rychlostí jeho vodíkové palivo na helium.
Astronomové změřili, že ζ Ophiuchi se pohybuje obrovskou rychlostí 24 kilometrů za sekundu, tedy 86 400 km/h. Zatím nejpravděpodobnější vysvětlení nabízí představa, že tato obrovská hvězda byla kdysi součástí binárního systému. Jenže její mnohem hmotnější partnerka, s níž ji vázalo pouto gravitace, již ukončila svou hvězdnou kariéru explozí supernovy. Při ní vzniklá rázová vlna „nakopla“ hvězdu ζ Ophiuchi na jinou dráhu a mnohem vyšší rychlost, čímž ji umožnila uniknout z gravitačního zajetí.
Co je na snímku pro astronomy snad zajímavější než osobní drama hvězdy je to, co svou zběsilou rychlostí způsobuje ve svém okolí. V prachoplynném oblaku se před ní tvoří učebnicová rázová vlna viditelná pro kosmickou sondu WISE, jež registruje infračervené záření vesmíru.
Nazelenalé cáry v okolí barevného středu jsou relativně klidné oblasti chladného prachu a plynu. V blízkosti hvězdy jasnější červené odstíny odhalují hmotu, kterou ohřívá její intenzivní ultrafialové vyzařování. Okolní část prachoplynného oblaku se tím ve spektru tepelného infračerveného záření, registrovaném sondou WISE, výrazně zviditelní.
Na snímku nejpozoruhodnější jsou ale žluté odstíny vytvářející nad rychlou hvězdou oblouk. Jsou krásným obrazem rázové vlny. Vzniká v interakci velmi intenzivního hvězdného větru – proudu žhavého plazmatu neustále proudícího vysokou rychlostí z celého povrchu hvězdy - s okolním prachem a plynem. Hvězdný vítr prudce stlačuje rozptýlenou hmotu nacházející se ve směru rychlého pohybu, čímž ji zahřívá na vysokou teplotu. Tyto zajímavé jevy ale nehledejte v zorném poli optického dalekohledu – pro naše oči jsou neviditelné. Snímek je do barev přeložený obraz infračerveného světla tak, jak ho změřila sonda WISE. Modré a modrozelené odstíny přináležící zejména světlu hvězd, představují záření s vlnovou délkou 3,4 a 4,6 mikrometrů. Zelené a červené zabarvení prachoplynného oblaku patři vlnám o vlnové délce 12 a 22 mikronů (tedy chladnějšímu světlu).
Zdroj: Stránka NASA/WISE (na stránce je snímek dostupný ve velkém rozlišení)
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
