Bude libo cvrčky smažené, nebo grilované? Případně dušené larvy jihoamerického švába se zeleninou? Jestli společnost dotáhne snahu snižovat svůj příspěvek k atmosférickému CO2 do důsledků, pak takto by měla vypadat nabídka i v evropských a amerických restauracích. Protože ze stájí pro skot a z vepřínů nenápadně uniká metan a přispívá k záplavám, hurikánům, vlnám velkých veder i extrémního chladu, k ztrátě původní biodiversity i rozšíření nových druhů jež jsou nežádoucí a k mnohým dalším, doposud nevídaným fenomenům.
Kdybychom tedy zavedli uhlíkovou daň, měla by být uvalena na chovatele skotu a prasat, a je otázkou jestli ne i dalších býložravců. Případně by se poplatky mohly týkat dalších složek tohoto druhu masného průmyslu, aby cena produktů ze zvířat s vysokou uhlíkovou stopou přesvědčila i neuvědomělé konzumenty k změně svého jídelníčku a upřednostňování třeba chutně upravených moučných červů – larev potemníka moučného. Při odchovu kila těchto brouků se totiž do ovzduší uvolní deset až sto násobně méně různých skleníkových plynů – metanu, oxidu dusného (N2O) a CO2 - než vyprodukují prasata v přepočtu na kilogram masa.
Na váhu svého odpovědného rozhodování musíte k steaku, řízku nebo guláši přihodit ještě problém močůvky, která ohrožuje vodní zdroje. Když kupujete kilo vepřového, stáváte se spoluodpovědným za 8 až 12 násobek větší zatížení životního prostředí amoniakem, než kdybyste si sehnali k jídlu kilo cvrčků. A až za padesátinásobek, než kdybyste volili sarančata. Navíc ušetříte čas a energii, protože jídlo z hmyzu lze připravit mnohem rychleji. Alespoň to tvrdí šestice nizozemských biologů z University ve Wageningen, jejichž odborný článek s výsledky studie zveřejnil koncem loňského roku časopis PLoS ONE. Vědci s chovem prasat a skotu porovnávali výsledky svých opakovaných třídenních experimentů s chovem pěti druhů jedlého hmyzu: zlatohlávka konžského (Pachnoda marginata), potemníka moučného (Tenebrio molitor), švába argentinského (Blaptica dubia), cvrčka domácího (Acheta domestica) a saranče stěhovavé (Locusta migratoria). Výsledky z měření plynů v chovných nádobách a přírůstků hmotnosti hmyzí masy pak použili jako vstupní data pro přepočty denního množství vyprodukovaného plynu na kilogram tělesné váhy (BM). Hodnoty pro sledované emise uvádí následující tabulka. U ostře sledovaného CO2 jde o hmotnostní ekvivalent (upraveno podle zdroje v PLoS ONE):
Komentář Osla: Snad nizozemští biologové nezůstanou na půli cesty a studii doplní o posouzení uhlíkového zatížení, které má na svědomí rostlinná složka naší stravy, abychom se mohli uvědoměle rozhodnout pro vhodnou přílohu k hmyzím proteinům. A sami půjdou příkladem. Jejich země je totiž proslulá vyspělým intezivním zemědělstvím, jehož důležitou složkou je chov skotu - a to by asi rádi změnili. Nebo ne?
Zdroj: Wageningen University , PLoS ONE
Diskuze:
