Zvětšit obrázek

Obr.1. Emise oxidu uhličitého podle sektorů v ČR.

Hlavním cílem článku je pokusit se o analýzu možností, které by v nejbližších letech umožnily významně snížit emise CO₂ a to již dnes dostupnými a ekonomicky přijatelnými metodami. Nejprve si postupně ukážeme, jaký potenciál úspor máme v jednotlivých  sektorech k dispozici a v závěru kriticky zhodnotíme možnosti motivace k úsporám a reálnost jejich naplnění. 
 

Emise CO₂ spojené s výrobou elektřiny a možnosti jejich snížení
Výroba, spotřeba a saldo elektřiny v ČR za poslední desetiletí je znázorněno na obrázku 2. Je vidět, že spotřeba i vývoz elektřiny u nás roste. Z této skutečnosti lze vyvodit, že úplně nejjednodušší by bylo dosáhnout omezení emisí CO₂ odstavením hnědouhelných elektráren v množství odpovídajícímu našemu současnému vývozu. Tím by šlo ročně ušetřit 16 Mt emisí CO₂ tj. 13 % našich emisí. Samozřejmě ve snižování emisí CO₂ je možné pokračovat nahrazováním i zbylých hnědouhelných elektráren jadernými, případně obnovitelnými zdroji, pakliže se obnovitelné zdroje stanou dostatečně brzy konkurenceschopným. Tak je možné reálně snížit roční emise o dalších asi 20 Mt CO₂, což odpovídá asi 16 % našich emisí. Jelikož je náš dominantní výrobce elektřiny ČEZ schopen a ochoten financovat výstavbu dalších jaderných bloků, mohlo by snížení emisí CO₂ proběhnout prakticky bez přímých finančních nároků na naše obyvatele. Volba vhodného palivového mixu našich elektráren a vývoz elektřiny budou mít v blízké budoucnosti rozhodující vliv na naše emise.

Zvětšit obrázek

Obr. 2. Výroba, spotřeba a saldo elektřiny v ČR za poslední desetiletí.

Emise CO₂ spojené s průmyslem a možnosti jejich snížení

ČR má stále výrazný podíl energeticky náročného průmyslu kam patří třeba metalurgie, chemické výroby, výroba stavebních hmot  apod.  Bylo by naivní myslet si, že jsme schopni radit, jak snížit energetickou náročnost výroby oceli, cementu či cihel. Dá se předpokládat, že tyto výrobní postupy jsou již do značné míry působením trhu zoptimalizovány. Jistě lze hledat potenciál úspor energie v zastaralých provozech nebo ve využití odpadního tepla. Dá se  ovšem očekávat, že obnova těchto podniků nastane dříve či později přirozeným způsobem.

To, co můžeme ovlivnit, je snížení spotřeby jednotlivých energeticky náročných materiálů například náhradou energeticky nenáročnými materiály. Odpovědnost za nadbytečné emise skleníkových plynů nesou tedy výrobci i spotřebitelé. Tak např. může dřevo nahradit při stavbě domů ocel, beton či cihly, pokud budou dřevostavby domů žádány. Snížení spotřeby materiálů ale můžeme docílit i změnou našeho životního stylu tím, že budeme obecně méně spotřebovávat.

Emise CO₂ spojené s provozem budov a možnosti jejich snížení

Roční spotřeba tepla v budovách je kolem 290 PJ s tím, že reálný potenciál úspor je odhadován na 175 PJ tedy asi 60 % celkové spotřeby. Pokud bychom všechno toto uspořené teplo vyráběli spalováním zemního plynu, představuje to roční emise asi 10 Mt CO₂ neboli 8 % našich emisí.

Existují prověřené koncepty nízkoenergetických a pasivních budov. Ty se však v praxi téměř neuplatňují, nové domy se stále staví jen nepatrně méně mizerně než před 20 lety. Je zjevné, že pokud se neprosadí legislativa umožňující stavět nové domy jen v nízkoenergetickém či pasivním standardu, stav se výrazně nezmění. Situace ve stavebnictví je o to závažnější, že u nových domů se předpokládá životnost aspoň 100 let. Tyto domy, často se zbytečně složitou architekturou, bude možno dodatečně zateplit jen velmi komplikovaně, takže budou zřejmě po celou svou životnost zatěžovat Zemi zbytečnými emisemi CO₂.

Poměrně velká očekávání vkládáme do dřevostaveb pasivních domů. Nosnou konstrukci obvodového pláště lze provést z poměrně subtilních dřevěných příhradových vazníků – viz. obrázek 3. Mezi příhradovými vazníky vznikne přirozeným způsobem nejen prostor pro uložení 40 cm tepelné izolace, nýbrž i pro vedení vzduchotechniky a kanalizace.  Při této konstrukci dřevo nahrazuje materiály energeticky náročné na výrobu a současně v sobě po celou dobu životnosti stavby akumuluje velké množství uhlíku.

Zvětšit obrázek

obr. 3. Svépomocná výstavba pasivního domu z dřevěných příhradových vazníků.

I panelové domy mají díky výhodnému poměru jejich objemu ku povrchu a jejich jednoduchému tvaru vhodné předpoklady pro to, aby se po dobré rekonstrukci staly pasivními domy. Vzhledem k velkému počtu bytů v nezateplených panelových domech by energeticky kvalitní rekonstrukce měla být strategickým úkolem našeho stavebnictví, bohužel  stále není. Klademe-li si za cíl snížit spotřebu tepla na provoz budov o oněch 60 %, je třeba snížit právě u panelových domů (tam, kde je to schůdné) spotřebu tepla na vytápění podstatně více, protože dosažitelné úspory u mnoha jiných budov jsou mnohem nižší. Se snahou vzorově zateplit vybrané panelové domy jsme se před pěti lety setkali v Brně Novém Lískovci, zde byly domy zatepleny 16 cm tepelné izolace a stará okna byla nahrazena kvalitními okny s dvojskly. Domy dosáhly nízkoenergetického standardu (40 kWh/m2/rok) tepla na vytápění. Zateplíme-li však panelový dům použitím 25 cm tepelné izolace na fasádě, adekvátně zateplíme i střechu a stropy sklepů a vyměníme stávající okna za okna s trojvrstvým zasklením, je dosažení standardu pasivního domu (15 kWh/m2/rok) za velmi přijatelnou cenu  reálné. Podstatné je si uvědomit, že pokud dům zateplíme jen málo, využijeme potenciál úspor jen částečně a zbytek zůstane léta umrtven. Jelikož je potenciál úspor omezený, je takové počínání velmi nezodpovědné.  

Naučíme-li se konečně zateplovat a provozovat panelové domy tak, aby to odpovídalo pasivnímu standardu, pak je třeba též otevřít ožehavý problém zdrojů tepla pro takové domy a řešit ho. Centrální zdroje tepla budou při nízkých odběrech a konstantních ztrátách v zemních rozvodech velmi diskutabilní. Nabízí se proto možnost použít v každém domě lokální zdroj tepla (plynový kondenzační kotel nebo plynovou kogenerační jednotku či tepelné čerpadlo) a od centrálního zdroje se odpojit. Po zateplení se stávající otopná soustava stane předimenzovaná. To umožní buď topit vodou o velmi nízké teplotě a do maxima využít účinnost kondenzačního kotle či tepelného čerpadla nebo provozovat kogenerační jednotku jen po část dne, kdy je elektřina nejvíce žádána. Zodpovědné řešení energetických úspor v panelových domech  tedy vyžaduje i hledání optimálních zdrojů tepla, což zdaleka nemusí vyhovovat některým vlivným skupinám.

Emise CO₂ spojené s dopravou a možnosti jejich snížení
Emise z dopravy celosvětově narůstají. Na trhu jistě nalezneme velmi úsporná auta, ale v průměru klesá spotřeba u aut jen nepatrně. Uvědomme si, že už lidová vozítka typu Volkswagen Brouk z 50. let nebo Škoda 1000 MB z 60. let měly spotřebu kolem 7 l benzínu na 100 km. Výše emisí CO₂ spojených s dopravou tedy bude rozhodujícím způsobem záležet na našem chování – auta s jakou spotřebou si budeme kupovat, jak moc je budeme k naší přepravě využívat; avšak také jak moc budeme létat (obecně cestovat) a jaké zboží budeme nakupovat (zda z blízka či z daleka). Dnes se vystavovatelé na autosalonech předhánějí v zelenosti automobilů a předvádějí hybridní auta či auta na vodík nebo elektřinu. Z hlediska emisí CO₂ však toto pro blízkou budoucnost nepředstavuje velký přínos, protože výroba elektřiny i vodíku je dnes stále spojena se značnou produkcí CO₂. Investice do výzkumu v tomto směru však nejsou k nepotřebě, neboť podíl výroby vodíku a elektřiny z jaderných či obnovitelných zdrojů může začít rychle stoupat.

Rozhodně velmi podivné jsou snahy stále zvyšovat podíl biosložky v motorových palivech. Přimíchávání biosložky do motorového paliva pomůže jen málo ke snižování celkových emisí CO₂. Energetické plodiny určené pro lokální výrobu tepla jsou k tomu účelu podstatně vhodnější než biopaliva do aut, neboť množství zemědělské půdy je omezené a spalování energetických plodin v místě produkce přinese několikanásobně vyšší úspory emisí CO₂. Není ani vhodné vkládat naději do paliv druhé generace, protože nelze očekávat, že by postupy zkapalňování biomasy byly technologicky a energeticky nenáročné. A pokud by nastal vážný nedostatek ropy, je vždy možné přejít v automobilové dopravě na stlačený zemní plyn a ropu nechat jen pro leteckou dopravu.         

Obnovitelné zdroje energie (OZE)

Velkým energetickým i tržním tématem poslední doby se staly obnovitelné zdroje a jejich využití. Biomasa, slunce, vítr, voda a teplo Země patří u nás k nejvýznamnějším OZE. Využitelnost jednotlivých zdrojů se však významně liší a závisí na aktuální úrovni vědecko-technického poznání. U OZE je třeba uvažovat i o jejich potenciálu. Je třeba již dnes rozumně podporovat výzkum využívání OZE, které jsou sice zatím neefektivní, ale mají vysoký potenciál a v budoucnu se mohou stát díky vědecko-technickému pokroku v blízké době rentabilní a pokrýt významnou část spotřeby energie. S důrazem na uplatňování těchto zdrojů vyvstává v poslední době stále častěji otázka, do jaké míry mohou dotace výroby energie z OZE ovlivňovat ceny vlastních technologií a energií vůbec.    

Biomasa
Biomasa má u nás v současné době největší potenciál uplatnění a nejrychlejší možnosti rozvoje, neboť technologické postupy nejsou příliš náročné a lze je dnes považovat za zvládnuté. Využívání biomasy můžeme rozdělit do dvou kategorií – využití existujících organických odpadů k energetickým účelům a cílené pěstování energetických plodin.
 
Rozdělení plochy České republiky podle užití je znázorněno na obrázku 4. V ČR je k dispozici přibližně 1 milion ha zemědělské půdy (většinou nižší kvality), kterou lze využít k pěstování energetických plodin. Pro energetické účely lze pěstovat rychle rostoucí dřeviny a jedno až dvouleté či víceleté (vytrvalé) byliny. Pro správnou volbu energetických plodin je velmi důležitá nízká energetická náročnost a jednoduchost pěstování a sklizně a současně vysoké energetické výnosy. Je potřeba zvolit takové plodiny, aby se při jejich pěstování nevyčerpávala půda a bylo by výborné, kdyby při pěstování docházelo dokonce k navyšování množství humusu (a tím ukládání uhlíku) v půdě.

Zvětšit obrázek

Obr. 4. Rozdělení plochy České republiky podle užití.

 Podle výše uvedených kritérií vycházejí nejlépe jako energetické plodiny vytrvalé byliny jako např. krmný šťovík. U nich lze dosahovat i na poměrně nekvalitních půdách roční energetické výnosy kolem 250 GJ/ha a na kvalitních půdách i několikrát více. Důležité je, že běžně dostupná mechanizace musí na pole vyjet ročně jen dvakrát až třikrát a pole se neorá. Tak nedochází k intenzivnímu provzdušňování půdy s následkem úbytku humusu. Při pěstování by měly být průběžně sbírány poznatky o vývoji kvality půdy, o potřebách hnojení i o opatřeních nutných pro zamezení invaze plodin do okolí. Popel ze spálených rostlin lze na pole vracet jako hnojivo.

Dá se říci, že vypěstovat a sklidit energetické plodiny v suchém stavu není problém a pokud by byl zajištěn odbyt na tento produkt za cenu cca 150 Kč/GJ, stalo by se pěstování energetických plodin pro zemědělce velmi výnosné i bez dotací. Východiskem je zajištění stabilního odbytu za stabilní ceny. Zde existuje dostatek prostoru pro podnikání, protože dnešní tržní cena peletované či štěpkované biomasy dosahuje 250 Kč/GJ.

Pokud bychom odhadli energetické výnosy biomasy pěstované na 1 milionu ha zemědělské půdy, dojdeme k číslu kolem 250 PJ za rok.  Kdyby tato biomasa nahradila zemní plyn (což je ekonomicky velmi zajímavé), ušetřilo by to ročně asi 14 Mt CO₂, tj. 12 % našich emisí. Uvědomíme-li si, že podobný potenciál je i v našich lesích, lukách a pastvinách, lze očekávat, že se biomasa může brzy stát dominantním a fosilním palivům dobře konkurenceschopným obnovitelným zdrojem energie. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že biomasu lze v průběhu roku skladovat a energeticky využívat dle potřeby, což není u jiných OZE prakticky možné.

Důležitým odvětvím pro snižování emisí je lesnictví, rostoucí stromy absorbují CO₂ a ukládají uhlík do nadzemních i podzemních částí. Rozkladem podzemních částí a spadeného jehličí či listí se půda obohacuje humusem. Naopak nadzemní části, pokud jsou v lese ponechány, zůstanou ve styku se vzduchem a jsou likvidovány převážně aerobními biologickými procesy, tudíž k ukládání uhlíku nepřispívají. Proto jsme přesvědčeni, že z hlediska emisí CO₂ je třeba co nejvíce nadzemích částí těžit. Kvalitní dřevo je konstrukční materiál například při stavbě domů, kde zůstane uhlík uložen 100 let, a navíc dřevo velmi efektivně substituuje výrobně energeticky náročné materiály jako jsou cihly, ocel, či beton. Tuto vloženou energii ušetříme. Větve stromů a odpad ze zpracování dřeva nahrazují fosilní paliva, což též představuje úsporu emisí CO₂.

Les má v kulturní krajině tím vyšší přínos ke snižování CO₂, čím více slouží jako obnovovaný hospodářský les a jeho produkty jsou využívány ke konstrukci staveb a k energetickým účelům. Les lze tedy chápat jako pole s nepříliš výnosnou energetickou plodinou, avšak se spoustou dalších přínosů. Rozhodně nesouhlasíme s názorem, že těžba dřeva má negativní vliv na bilanci CO₂. 

V dnešní době je vytvářen nový zákon o OZE, v němž by měl být kladen důraz na využívání biomasy. Smysluplné fungování zákona bude kriticky záviset na tom, jak bude systém podpory využívání biomasy konstruován. Pokud by se výkupní ceny energie vyrobené z biomasy odvíjely od vlastní ceny biomasy, velmi snadno může dojít k situaci, že ceny biomasy i výkupní ceny energie začnou zcela nekontrolovatelně stoupat a vznikne velmi podobný problém jako u fotovoltaiky. Tomu lze předejít například tím, že výkupní cenu energie z biomasy odvodíme z ceny energie z uhlí povýšenou o pevnou částku za ekologický přínos. Systém by pak přirozeně reguloval cenu biomasy tím, že pokud cena biomasy začne stoupat, přestane být o ni zájem a tak vznikne přirozený tlak na pokles ceny.    
 

Slunce
Sluneční energie a její přímá přeměna na teplo nebo elektřinu představuje teoreticky obrovský potenciál. Přímá přeměna sluneční energie je až stonásobně účinnější než fotosyntéza (navíc může využívat zemědělsky nevyužitelné plochy), je však limitována vysokými investičními náklady.

Využití slunečních kolektorů pro ohřev vody a na přitápění lze dnes považovat za zvládnutou technologii, byť instalace kolektorů je stále třeba podporovat asi 50 % dotacemi. Na druhé straně výroba elektřiny ze slunečního záření, která se u nás realizuje téměř výlučně pomocí fotovoltaických panelů, zatím nedozrála do stadia efektivního využití. V podmínkách České republiky lze ve fotovoltaické elektrárně s nominálním výkonem 1kWp ročně vyrobit asi 1000 kWh elektřiny, tedy ušetřit asi tunu emisí CO₂ ovšem za cenu asi 10 000 Kč! Ač klesly pro rok 2011 výkupní ceny elektřiny ze slunce asi na polovinu, pořád tyto ceny představují asi 80-90% dotaci. Zcela nesmyslná podpora podnikání v této oblasti v letech 2009 a 2010 měla za následek, že spotřebitelům elektřiny vznikl v příštích 20 letech závazek zaplatit za elektřinu navíc asi půl bilionu Kč, což jistě nezůstane bez vážných sociálních a národohospodářských důsledků. To je cena za to, že počínaje rokem 2011 budeme zhruba 2% naší elektřiny vyrábět ve fotovoltaických elektrárnách za cenu asi 12 Kč/kWh  a o toto množství navýšíme její vývoz za necelou 1 Kč/kWh. O nízké užitné hodnotě nestabilní fotovoltaické elektřiny vypovídá fakt, že pokud bychom chtěli dnes uplatnit fotovoltaickou elektřinu na volném trhu bez využití výhod zákona o OZE, budeme rádi, sjednáme-li kontrakt s odběratelem za 30 hal./kWh. Je správné podporovat výzkum fotovoltaiky, aby se během následujících desetiletí mohla stát dominantním konkurenceschopným nízkoemisním zdrojem elektřiny. Od přemrštěné podpory instalací fotovoltaiky na úkor bezbranných lidí, který proběhl v letech 2009 a 2010, by se měl každý racionální jedinec (a nejen on) striktně distancovat.         

Vítr
Využívání energie větru nemá u nás optimální podmínky, neboť míst s vhodnými větrnými poměry není příliš mnoho. Přesto množství elektřiny vyrobené u nás ve větrných elektrárnách stále stoupá a o pokročilosti technologie vypovídá fakt, že se vyplácí stavět nové větrné elektrárny již při přijatelných 50% dotacích realizovaných přes povinné výkupy. Výroba větrné elektřiny u nás v dohledné době patrně nepřekročí 4 TWh ročně.  Pro budoucnost se dá očekávat, že větrné farmy budou nejvíce vznikat na polích, kde stožáry větrných elektráren budou zaujímat jen malý podíl plochy pole a nebudou nikoho ohrožovat např. odpadající námrazou či hlukem. Podobná řešení lze již vidět v Rakousku, když jedeme z Brna do Vídně. 

Voda
Se stavbou velkých vodních elektráren se nepočítá a potenciál malých vodních elektráren (výkon do 10 MW, podle EU jen do 5 MW) je u nás malý. Malé vodní elektrárny vznikaly u nás již od konce 19. století a jsou ekologické tím, že respektují podmínky lokality. Řada malých vodních elektráren bohužel zanikla a obnovy se asi dočká jen málokterá. Elektřina z malých vodních elektráren je podporována pomocí povinných výkupů přibližně stejně jako elektřina z větru.

Teplo Země
Geotermální energie je dnes využívána hlavně pomocí tepelných čerpadel získávajících nízkopotenciální teplo z vrtů hlubokých do 100 m či podpovrchových kolektorů. Přímo využitelné teplo pro topení či výrobu elektřiny se nachází v hloubkách řádu kilometrů, což představuje obrovské investiční náklady na pořízení vrtů. Dá se předpokládat, že geotermální energie z hlubinných vrtů bude u nás využívána jen sporadicky.  

Potenciál snížení emisí CO₂ dosažitelný změnou životního stylu.

Ukázali jsme, že je „dnes“ možné „rychle“ pomocí jádra, úspor a využívání OZE omezit naše emise CO₂ o cca 60 %. Další snižování by bylo možné pomocí změny vzorce chování velké části obyvatel.

Několik procent populace má vrozeno šetrné chování a vždy budou mít život spojený s extrémně nízkou produkci CO₂. Několik procent populace bude naopak vždy ignorovat rizika spojená s produkcí CO₂ a nikdy nebudou ochotni produkci CO₂ jakkoli snižovat. Drtivá většina lidí má omezené finanční prostředky, je k rizikům z emisí skleníkových plynů v podstatě lhostejná a pokud se nevyskytnou katastrofické projevy v důsledku změn klimatu, bude se chovat zhruba způsobem: za své peníze chci maximálně uspokojovat své potřeby a vliv mého chování na okolí neřeším. Změnu životního stylu této části populace je tedy možné vyvolat jen tím, že dáme uhlíku cenu. Čím bude cena uhlíku vyšší, tím větší bude vliv na změnu jejich chování. Pak budou spontánně žádány nízkouhlíkové výrobky, služby a postupy, což přirozeně vyvolá technologickou inovaci ve všech oborech.

Před několika lety vznikla koncepce tzv. uhlíkové daně + 100% dividendy, která zatím, bohužel, zůstává jen na papíře. Jejím základem je zatížit poplatky (uhlíkovou daní) veškerá fosilní paliva při jejím vytěžení nebo importu do ČR a tyto poplatky pak rozdělit rovnoměrně všem občanům ČR (100% dividenda). Kvůli uhlíkové dani se sice veškeré zboží a služby zdraží úměrně množství CO₂ spojeným s výrobou zboží či realizací služby, díky 100% dividendě však bude mít každý člověk nominálně více peněz, které může použít do investic na úsporná opatření. Automaticky klesne zájem o „vysokouhlíkové“ zboží či služby. Na této koncepci vydělá každý, jehož život je spojen s podprůměrnými emisemi CO₂, což je většina populace převážně sociálně slabých. Uhlíkovou daní budou ke snižování emisí CO₂ motivováni všichni. Lidé spojení s vysokými emisemi budou chtít na placení uhlíkové daně co nejvíce ušetřit a lidé spojení s nízkými emisemi budou chtít na rozdílu dividendy a daně co nejvíce vydělat.

Zvětšit obrázek

Obr. 5. Schéma pro přidělování emisních povolenek

V současné době jsme již několik let vtaženi do dlouhodobého experimentu, který má motivovat snižování emisí CO₂ pomocí tzv. emisních povolenek. Ty jsou v současné době  v omezeném množství bezplatně přidělovány velkým emitentům CO₂. Tak je v současné době podchycena zhruba polovina emisí CO₂ s tím, že pravidla pro přidělování emisních povolenek nejsou zdaleka jednoznačná a je tak vytvořen obrovský prostor pro lobbing velkých emitentů. O složitosti a neprůhlednosti přidělování emisních povolenek svědčí schéma uvedené na Obr. 4 – každý čtenář nechť si udělá představu sám. 

Závěr

Lze říci, že Česká republika má předpoklady vyrovnat se s podstatnou redukcí emisí CO₂, aniž by to zasáhlo životní úroveň občanů. Tento závěr je v plné shodě s výsledky studie společnosti McKinsey & Company, viz. obrázek 6, kde je šikovně dokumentováno, že naše emise CO₂ lze snížit téměř na polovinu ekonomicky návratnými opatřeními. Používání motorových biopaliv a fotovoltaická výroba elektřiny zde vycházejí jako zdaleka nejméně efektivní opatření pro snižování emisí.

V textu je ukázáno, že jako rozhodující nástroj pro efektivní snižování emisí CO₂ vidíme  rozvoj jaderné energetiky, dále důsledné uplatnění nízkoenergetického stavitelství a využívání biomasy. V oblasti legislativy a podpor je třeba opustit neprůhledné a celoplošně neúčinné systémy dotací a emisních povolenek a nahradit je transparentním systémem uhlíkové daně + 100% dividendy (nebo systémem založeným na podobném principu), který zaručí automatické finanční znevýhodnění jakékoli činnosti spojené s vysokou emisí CO₂ a spravedlivě ohodnotí jakékoliv opatření vedoucí ke snižování emisí CO₂. Tím vznikne přirozené tržní prostředí pro konkurenci jednotlivých opatření ke snižování emisí CO₂. Navíc jde o fiskálně neutrální systém, který nemá negativní dopady na státní rozpočet a současně je přínosný i v sociální oblasti, neboť uhlíková daň vybraná za dovezená a vytěžená fosilní paliva by byla všem našim občanům rozdělena rovným dílem.

Zvětšit obrázek

Obr. 6. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice podle McKinsey & Company, 2008

Dosavadní ochota politiků koncepčně řešit problém snižování emisí CO₂ je nulová. Bohužel je třeba připustit, že na tvorbu naší energetické politiky i politiky ochrany klimatu mají velmi podstatný vliv zájmy mocných energetických podniků, kterým představená koncepce uhlíkové daně + 100% dividendy rozhodně nevyhovuje. Těžko se například vzdají zisků z vývozu elektřiny vyrobené v uhelných elektrárnách nebo příjmů z prodeje emisních povolenek, které v nadměrném množství od státu bezplatně získali. Navíc tu v posledních letech přibyl další významný hráč – budovatelé a provozovatelé fotovoltaických elektráren, kteří budou maximálně využívat svůj vliv pro co nejdelší udržení přemrštěné podpory této zatím u nás nejméně efektivní technologie. Také se stále více ukazuje, jak je pro politiky atraktivní přerozdělovat peníze podle vágních pravidel v rámci dotačních programů. Proto zřejmě nelze žít ve velkých očekáváních, že se podaří smysluplnou koncepci ochrany klimatu vbrzku prosadit. To však nemůže bránit tomu, aby byly koncepce ochrany klimatu již dnes rozvíjeny a diskutovány a byly tak připraveny pro dobu, kdy si lidé i politické reprezentace v důsledku řady negativních projevů plně uvědomí vážnost nebezpečí klimatických změn. Zřejmě právě absence smysluplné koncepce ochrany klimatu řešící i zdroje financování byla hlavní příčinou neúspěchu nedávných klimatických konferencí v Kodani a Cancúnu.           

Prameny:

Svoboda J., Svobodová J.: Reálné cesty snižování emisí oxidu uhličitého, Vesmír 86,  2007/10
Svoboda J., Svobodová J.: Uhlíková daň Vesmír 87, 616, 2008/9
Svoboda J.: Zaveďme uhlíkovou daň!, Ekolist 1/2009
Polanecký K. Ed.: Potenciál úspor energie v budovách do roku 2050, Hnutí DUHA 2007.
Drápalová J.: Regenerace panelových domů, Era, 2006
Hansen J.: Tell Barack Obama the Truth – The Whole Truth, 11.11.2008

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=BULLE00305&&kapitola_id=1
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=16-16a&&kapitola_id=34
http://www.eru.cz/user_data/files/statistika_elektro/rocni_zprava/2007/index.htm
http://www.czechcoal.cz/cs/ur/zprava/2007cz/ur25.html
http://www.velkavyzva.cz/index.php?zateplovani
http://www.mckinsey.com/locations/prague/work/probonoccreport/Report_czech_version.pdf
http://amper.ped.muni.cz/~svobodak/clanky.html
http://amper.ped.muni.cz/gw/hansen