Američanku Kathleen Prudicovou z Yale University začalo zřejmě prudit chytat motýly v Arizoně a tak se s třemi kolegy vydala zkoumat africké babočky. Zaujal je okáč Bicyclus Anynana přesto, že jde o běžný druh, který najdete ve všech zemích východní Afriky. Vyznačuje se tím, že někdy mají jeho samičky vzorování svých křídel fádní, jindy jsou k nerozeznání od samečků. U okáčů bývá dobrým zvykem, že nejpestřejší vzory z motýlího šatníku vybírají samečci. Mají k tomu dobrý důvod - partnerku je nutné zaujmout a to i za cenu toho, že je při jejich naparování snáze něco sezobne. Riskovat si totiž mohou dovolit jen silní, jejichž svaly umožňují nepravidelný a nepředvídatelný let, takže navzdory svému fanfarónství predátorovi uniknou. Takovou troufalost samičky rády oceňují svou sexuální náklonností. Motýlím slečnám zase sluší decentnost, protože jen tak zůstanou nenápadné a v poklidu zdárně jako maminky přivedou na svět svoje potomstvo.
Samičky okáče Bicyclus Anynana jakoby tuto praxí ověřenou pravdu neznaly. Někdy jsou nevýrazné a chovají se slušně, jindy jsou z nich zmalované dračice, jejichž svodům sameček nemá šanci uniknout. Biologové vypozorovali, že chování souvisí s ročním obdobím a napadlo je, že by v motýlích změnách mohla mít prsty teplota. Tuto teorii se jali prověřovat a zaměřili se na larvální stádia. Ukázalo se, že vlhkost a teplota, při níž se motýl vyvíjí, jeho pozdější chování coby dospělce skutečně ovlivní.
Jak se dalo očekávat, samičky se i u okáče Bicyclus Anynana, podobně jako samičky u jiných druhů motýlů, ochotněji a častěji pářily se samečky se zvláště zdobenými křídly. To ale platilo jen u těch, kterým je dopřáno vyvíjet se v teple a vlhku - v podmínkách, jaké panují na afrických pláních v období dešťů. Imitování sušší roční periody vedlo u nich k obrácení rolí. Ze samců dobyvatelů se stali dobývaní samci. Samičky se nejenže „převlékly“ do sexy vzorů a na své nápadníky mrkaly výraznýma pseudo očkama, byly ale ve svých vztazích mnohem žhavější a své nápadníky začaly sexuálně terorizovat. Nejpatrnější proměna doprovázející změnu chování zůstává naším očím skryta. Samičky v dobách sucha a chladna začnou samečkům „nadbíhat“ výraznými vzory, které jsou vidět především v nám neviditelném ultrafialovém spektru.
Ač se nám to může zdát podivuhodné, toto chování je logické. V době, kdy je o potravu nouze, stávají se i „spermie“ nedostatkovým zbožím. Právě v tu dobu motýlí samičky přestanou sázet na „sedávej panenko v koutě“ a začnou na své nápadníky mrkat výraznýma očkama. Nesledují tím nic jiného, než aby samečci nezůstali k jejich svodům chladní. Během páření nejde totiž jen o předávání sperma. Spolu s ním samečci předávají motýlí samičce do pohlavních orgánů i živiny. Takový dar v dobách „hubených“ není radno promarnit. Dlouhověkost k přečkání doby sucha a nepohody může být pro předání genů rozhodující a tak je pro samičky rozumné vzdát se na čas studu a využít přízeň každého „mužského“, který se jim připlete do cesty. Motýlci jakoby si svou cenu začali uvědomovat a stávají se z nich vybíravé primadony. Když se to tak vezme, tak se od nás svým chováním moc neliší. Také dáváme co je na nás nejcennější té, která zamrká nejsmyslněji.
Pramen: Yale University
Diskuze:
