Zvětšit obrázek

Jak se asi jmenuje její panenka? Kredit: Suzi.

Může nás mezi nejbližšími příbuznými ještě něco překvapit? Asi těžko. Šimpanzi jsou prostě lidští anebo my jsme šimpanzí. Podle odborníků jsou rozdíly mezi našimi druhy až na pár výjimek spíše statistického rázu. Přesto bývají nové poznatky o životě šimpanzů pro mnohé lidi stále dost šokující. Zdá se, že to bude i případ nedávného zajímavého výzkumu chování šimpanzích slečen, které si hrají s klacíky jako s panenkami.

Zvětšit obrázek

Šimpanzi rádi tulí mláďata. Kredit: iStockphoto/Gabriela Schaufelberger.

Zjistila to Sonya Kahlenberg z Bates College v Maine spolu s Richardem Wranghamem z Harvard University, kteří své výsledky nedávno publikovali v časopise Current Biology. Podle autorů jde o první přesvědčivý doklad hry s panenkami u jiného živočišného druhu a zároveň o první známý příklad rozdílného používání hraček podle pohlaví. Šimpanzí kluci si totiž s panenkami prakticky nehrají.

Výzkum Kahlenbergové a Wranghama určitě neocení příznivci konceptu společensky vnucených sexuálních rolí. Samotní autoři vnímají tuto studii jako významnou podporu pro představu, že se lidské děti nerodí jako bezduchá zrcadla kopírující své předchůdce. Už před příchodem na svět by měly mít jasno v tom, jak se chtějí chovat a s čím si budou hrát. Zároveň si nelze nevšimnout, že se lidské děti právě ve volbě hraček nápadně liší mezi pohlavími a že tyto rozdíly jsou nápadně podobné napříč nejrůznějšími lidskými kulturami. To určitě není jen tak.

Zvětšit obrázek

Vlevo panenky, vpravo nástroje mladých šimpanzů. Kredit: Sonya Kahlenberg.

Zvětšit obrázek

Sonya Kahlenberg. Kredit: Sonya Kahlenberg.

Na druhou stranu je pozoruhodné, že si s panenkami hrají zřejmě jenom šimpanzi v Kibale. To by zase svědčilo pro značný vliv kulturní tradice. Již delší dobu je jasné, že šimpanzi mají různá etnika, která se liší svoji kulturou a snad se to týká i hry s panenkami. Kahlenbergová s Wranghamem to ale vidí tak, že se v tomto případě biologické a kulturní vlivy u šimpanzů komplikovaně míchají, podobně jako u nás samotných. K tak diplomatickému řešení se pochopitelně nedá skoro nic namítnout.

Badatelé zpracovali data ze 14 let pozorování chování šimpanzů (Pan troglodytes) z Národního parku Kibale v Ugandě. Za tu dobu napočítali přes 100 případů nošení klacíků mladými šimpanzi, přičemž šimpanzí slečny v mnoha případech tyto hůlky nepoužívaly k získávání potravy ani k pranicím. Některé šimpanzice si braly klacíky do nočního přístřešku na spaní a v jednom případě dokonce šimpanzice postavila klacíku jeho vlastní přístřešek. Vědci prý na vlastní oči viděli, že si šimpanzí slečny hrají s klacíky, jako by to byla malá mláďata. Některé mladé šimpanzice si přitom nosily klacíky řadu let. Přestaly s tím ve chvíli, kdy se dočkaly svých prvních vlastních potomků.

Zvětšit obrázek

Lidská verze klacíku šimpanzic. Kredit: CarrieBee, Wikimedia Commons.

Ať už pohání zálibu kibalských šimpanzích holek v panenkách biologické dědictví nebo spíš lokální kulturní zvyklosti, hra s panenkami každopádně už není lidskou výjimečností. Určitě bychom ale z toho neměli být smutní. Šimpanzi nám totiž opět nastavují zrcadlo, v němž se dozvíme leccos o našem vlastní druhu.

Prameny:  ScienceDaily 22. 12. 2010, Current Biology 20: R1067-R1068.