Tým ze slavné Mayo Clinic vedený Jeffreym Plattem odhalil prapodivný a vpravdě nečekaný fenomén – spontánní fúzi (splynutí) lidských a zvířecích buněk. Přitom pozorovali i přenos virů, které jsou „natvrdo“ nakopírovány do dědičné informace zvířecí buňky. Je možné, že některé přenosy zvířecích virů na člověka (AIDS, SARS) proběhly právě tímto způsobem.

Plattův tým patří k absolutní světové špičce v oboru xenotransplantací –tedy v oblasti biomedicíny zkoumající možnosti transplantací zvířecích orgánů nemocným lidem. Výzkum se soustředí především na využití orgánů prasat, jež však musí být pro tyto účely geneticky modifikována, aby se ztlumila bouřlivá reakce imunitní obrany příjemce zvířecího orgánu.

Velkou neznámou jsou přitom tzv. prasečí endogenní retroviry, jež si prase vyrábí ve svých buňkách podle virových genů zařazených do jeho vlastní dědičné informace. Takovým endogenním retrovirem se prase nenakazí, ale zdědí jej od rodičů  jako jakýkoli jiný gen.  Odborníky na xenotransplantace straší představa, že by se prasečí endogenní retrovir dostal s transplantovaným orgánem do těla lidského pacienta a nakazil ho. Laboratorní pokusy na buňkách pěstovaných v živném roztoku takovou možnost naznačují. Plattův tým toto podezření potvrdil při pokusech na živých zvířatech.

Vědci z Mayo Clinic  vstříkli do žíly prasečích plodů lidské krvetvorné buňky z kostní dřeně a počkali, až se narodí selata. Ta byla na první pohled zcela zdravá a nic jim nechybělo. V krvi jim však kolovaly kromě prasečích i lidské krvinky. V krvi i v některých orgánech se navíc nacházely buňky s jediným jádrem obsahujícím kompletní lidskou i prasečí dědičnou informaci. Do těchto buněčných hybridů se dostaly  samozřejmě i prasečí endogenní retroviry a vedlo se jim  tam překvapivě dobře. Přítomnost lidské dědičné informace v hybridní buňce jim vůbec nevadila. Z hlediska  vyhlídek na praktické uplatnění xenotransplantací to není dobrá zpráva. Zdá se, že riziko přenosu endogenních retrovirů při xenotranpslantacích nelze brát na lehkou váhu, i když zatím nevíme, co by s člověkem nákaza endogenním prasečím retrovirem provedla.  Ale není třeba věšet hlavu. Zároveň jsme totiž možná přišli na stopu mechanismu, jakým byly na člověka přeneseny některé zvířecí viry včetně zvířecích endogenních retrovirů. Nejrůznější léčebné praktiky využívající zvířecí orgány nebo krev přikládané na otevřené rány mohly být pro takový přenos dokonalou příležitostí.

Retroviry můžeme i zdědit. Tzv. endogenní retroviry má v dědičné informaci i prase. Američtí vědci odhalili mechanismus, jakým by se mohly tyto viry dostat do těla člověka podrobeného xenotransplantaci.