Léčba antibiotiky je úžasná věc, ale pouze do doby, než si na ně patogeny vyvinou odolnost. Další nevýhodou této léčby je až nezdravé zdecimování střevní flóry nebo spíš fauny.

Thomas Borody, Rodák z Krakova (Polsko), nyní vedoucí Centre for Digestive Diseases. Sydney, Australia. Se svým týmem provedl 1500 transplantací obsahu tlustého střeva.

Někteří lékaři považují obsah střev za samostatný tělní orgán. Jen pro představu střevo dospělého člověka obsahuje asi tolik buněk bez vazivové tkáně jako souhrn tělních buněk devíti dospělých lidí. Populace je to velmi různorodá – napočítali byste až 25 000 různých bakteriálních poddruhů, které spolu neustále zápasí o jídlo, které sníme a vypijeme. Dokud se bakterie perou mezi sebou, je to v pořádku. Horší je, když převládne nějaká hodně ošklivá a pustí se do svého chlebodárce.

A nebavíme se tu o úplavici nebo choleře, na kterou naštěstí zatím ještě antibiotika zaberou. Řeč je o bakterii Clostridium difficile, která je, až na pár výjimek, rezistentní ke všem známým antibiotikům.

Tato bakterie umí potrápit těžkými průjmy, ale dokáže způsobit i sepsi a smrt. Každý den leží v nemocnicích v USA 7000 pacientů s tímto trapičem v těle a z toho jich 300 nedožije dalšího rána. V Británii podlehne ročně přibližně 8000 lidí komplikacím způsobeným C. difficile – to je dvakrát víc, než kolik lidí zahyne za stejné období na tamních silnicích.

Na střevní potíže umí současní lékaři předepsat kromě živočišného uhlí mimo jiné opět antibiotika. Někdy to zabere. Co ale dělat v situaci, kdy jsou antibiotika bezzubá?

Odpověď nabízí Alex Khoruts nebo další praktici, kteří se neštítí přistoupit k smradlavé transplantaci – transplantaci stolice. Má to svou jednoduchou logiku: střevo zbavené svých obvyklých obyvatel ovládl nechtěný nájezdník. Pokud trakt pacienta opět osídlí celá ta různorodá škála bakterií, už si to pak s nájezdníkem samy vyřídí. Buď ho jednoduše přečíslí, nebo ho zlikvidují svými toxiny.

Terapie je to až překvapivě účinná. Přibližně do 48 hodin po transplantaci se uzdraví naprostá většina pacientů, i takoví, kteří už to měli téměř spočítané. Odezní zánět střev, klesá teplota, vrací se chuť k jídlu.

Technicky to také žádný problém není. Stolice od dárce se rozpustí v solném roztoku, odfiltrují se pevné části a roztok se sondou zavede buď horem do žaludku, nebo spodem do tlustého střeva. Jako dárce může posloužit rodinný příslušník, nejlépe dvojče, které má střevní flóru shodnou až z 80%. Ve skutečnosti ale úplně stejnou službu odvede vzorek od jakéhokoliv dárce, který má zažívání v pořádku a netrpí nakažlivými nemocemi, jako je HIV nebo žloutenka. Doktor Khoruts například na své klinice využívá stále stejného prověřeného dárce, který navíc zatím poskytuje léčebné vzorky zdarma.

Zvětšit obrázek

Alex Khoruts, University of Minnesota, USA má na svém kontě 16 transplantací „stolice“. Ve všech případech se podařilo úpornou klostridiovou infekci zlikvidovat. V USA má ročně Clostridium difficile na svědomí 5 000 lidských životů. (Kredit: UM)

První doložená transplantace stolice proběhla už v roce 1958 na Lékařské fakultě Coloradské univerzity v Denveru na čtyřech pacientech s těžkými průjmy bez odezvy na klasické terapie. Všichni se zotavili do 48 hodin. Od té doby ovšem terapie neprošla nijak závratným rozšířením. Není se čemu divit. Nejen mezi obyčejnými lidmi, ale ani mezi lékaři nepatří stolice mezi objekty zvýšeného zájmu a představa přijetí cizí stolice se může pacientům i lékařům docela eklovat.

Není ale pochyb, že jde o seriózní léčbu. Například gastroenterolog Thomas Borody provedl se svým týmem tuto transplantaci v Centru pro zažívací onemocnění  v australském Novém Jižním Walesu již na více jak 1500 pacientech. V jedné ze svých studií například prokázali, že darované bakterie přežily v příjemci i 24 týdnů po přenosu, což naznačuje, že obohacení střevní flóry může být trvalé (Journal of Clinical Gastroenterology, č. 44, str. 354 a str. 551).

Mnoho odborníků však zatím zůstává vůči fekální transplantaci skeptických a volají po studiích na větším počtu případů. Již brzy je možná přesvědčí výsledky týmu vedeného Edem Kuijperem z univerzity v Leidenu, Holandsko, který nyní rozjíždí dvojitě slepou studii porovnávající efektivitu fekální transplantace vůči antibiotickým terapiím.

Možná se dočkáme situace, kdy fekální transplantace bude prvním krokem léčby namířené proti C. difficile nebo dalším odolným střevním bakteriím. Kdo ví, třeba si jednou budeme dobrovolně zamrazovat vlastní vzorky před zahájením léčby antibiotiky a nikomu to nepřijde divné...

Zdroje: NewScientist

Thomas Brody:  download mp4   
Thomas Brody: download wmv