Zvětšit obrázek

Hermafrodit (též obojetník) Termín pochází z řecké mytologie, podle které Hermafrodítos, syn bohů Herma a Afrodity, srostl s nymfou Salmakis v jedinou oboupohlavní bytost. (Kredit: Marie-Lan Nguyen)

…nejsou to dva: toť dvojaký tvor, jejž hochem ni ženou nemožno zvát, však nikým se z nich i obojím jeví… (Ovidius, Proměny)

V časopise Medical Hypotheses rozvíjí turecký lékař Kemal Irmak zajímavou teorii o tom, jak může dojít k početí dítěte bez toho, že by žena musela podstoupit pohlavní styk (nebo jeho náhražku v podobě metod asistované reprodukce – např. oplození ve zkumavce).
Irmak vychází z toho, že lidská embrya mohou v těle matky splynout a vytvořit tzv. chiméru. Dochází k tomu sice poměrně vzácně, ale na druhé straně zřejmě mnohem častěji, než jsme si ještě nedávno mysleli. Z vaječníku se uvolní místo jednoho vajíčka hned dvě a obě jsou následně při pohlavním styku oplodněna spermií (každé vajíčko jinou).

Ve většině případů se následně narodí dvojvaječná dvojčata. Výjimečně ale oba zárodky v časném stádiu vývoje splynou a obě dvojčata vytvoří jediné společné tělo. Rozmístění buněk každého dvojčete v těle takto vzniklé chiméry je náhodné. Některé tkáně i orgány mohou „patřit“ jen jednomu z dvojčat, jiné zase jeho sourozenci a další jsou namixované z buněk obou sourozenců.

Zvětšit obrázek

Spící Hermafrodit, římská kopie řeckého originálu, Louvre. (Kredit: Wikimedia Common)

Irmak vychází z předpokladu, že takhle mohou vzniknout i chiméry spojující zárodky odlišného pohlaví. V těle chiméry jsou uvězněni bratr se sestrou. I takové chiméry už byly odhaleny, takže ani v tom si Irmak nevymýšlí. Podle Irmaka může teoreticky dojít k tomu, že je většina organismu chiméry tvořena buňkami sestry a dítě se vyvíjí jako dívka. V místě tvorby pohlavních žláz se ale prosadí i buňky bratra. Na jedné straně těla se z nich vytvoří varle. Na druhé straně se vytvoří vaječník. Taková chiméra má oba typy pohlavních žláz – varle i vaječník – a je proto hermafroditem. Tento typ hermafroditismu už byl rovněž velmi vzácně pozorován.

Hermafrodita si jako princip nejvyššího a obojího, přivlastnili i alchymisté.

Irmak předpokládá, že vývodné cesty se vyvinou  jen u vaječníku, který je díky tomu obdařen vejcovodem a dělohou. U varlete se vývodné cesty – chámovody a přídatné žlázy – nevyvinou. Navenek tedy nic neprozrazuje, že tento člověk je oboupohlavní chiméra a hermafrodit. Vypadá jako žena.

Po dosažení puberty zahájí obě pohlavní žlázy činnost. Vaječník uvolňuje zralá vajíčka, ta putují do vejcovodu a dělohy, kde bez oplození zanikají. Spermie vznikající ve varleti mohou unikat do pánevní dutiny. Vejcovod má schopnost nasát objekty z pánevní dutiny. Zachytí vajíčko a může k němu nasát i nějakou tu spermii. Tak může dojít ve vejcovodu k oplození a vzniku embrya. To pak v děloze dokončí vývoj a k velkému překvapení matky a celého okolí se narodí dítě. S matkou nemusel obcovat žádný muž, neboť otec dítěte se skrývá uvnitř těla matky (tedy aspoň jeho varle). Z ryze biologického hlediska je tedy dítě počato při incestu.

Realizace Irmakem nastíněného scénáře je mimořádně nepravděpodobná. Ale vědci, jak známo, mají velké problémy s tím, aby dokázali, že něco se stoprocentní jistotou nenastane. Totéž platí o početí dítěte bez pohlavního styku či jeho náhrady asistovanou reprodukcí. Je to krajně nepravděpodobné, je to téměř nemožné, ale úplně vyloučit to nemůžeme.

Pramen: Medical Hypotheses