Americké začátky
Využití stimulátorů na bázi elektrického proudu k úlevě od bolesti není žádnou novinkou. Když tato zařízení ještě byla velikosti krabičky cigaret, došlo i ke kuriózním poznatkům. Před několika lety, kdy ještě nebylo se zaváděním elektrod při bolesti v zádech tolik zkušeností, chirurgové experimentovali a posouvali elektrody sem a tam v tělech pacientů, kteří byli při vědomí. Přitom se jich dotazovali co cítí a kdy pocitují největší úlevu od bolesti. Stuartu Meloymu, chirurgovi ze Severní Karolíny (USA), začala pacientka při zavádění elektrod do oblasti bederní páteře zvláštně tiše sténat. Z obav, že se něco děje Meloy zákrok přerušil. Otázkami nakonec z pacientky s uzarděním vypadlo, že jí přerušil orgasmus. Nejenže se zjistilo kudy nervy z pohlavních orgánů vedou a v kterých místech vstupují do míchy, ale podnikavého chirurga a anesteziologa napadlo vyrobit stimulátor a nechat si jej patentovat. Tak vzniknul „Orgasmatron Sally“. Zatímco elektrody vedou k páteři, generátor impulsů s bateriemi se implantuje pod kůži do oblasti hýždí, kde se také v případě „potřeby“ přes kůži, nebo dálkovým ovladačem, aktivuje.
Zřejmě první pacientkou, která si pomocí podobného implantovaného zařízení léčila bolestivé duševní stavy - deprese, byla Diane Hire. Byla dost beznadějným případem. Posledních dvacet let trpěla těžkými depresemi. Byla jedním ze zhruba čtyř milionů lidí, kterým tato nemoc dělá ze života peklo. Diane střídala terapie a během let na ní vyzkoušeli nejméně deset druhů léků a absolvovala šest elektrokonvulzivních terapií, které známe spíše pod pojmem elektrošoky. Vše se míjelo účinkem. Ze zoufalství hraničícím se sebevraždou podstoupila hlubokou mozkovou stimulaci (DBS). Zákrok provedl Ali R. Rezai z Chirurgického centra Clevelandské nemocnice. Signál dvou voltů, který stačí tak akorát na chod náramkových hodinek, začal okolo konců elektrod stimulovat neurony.
Ovlivnění se týká oblasti, která představuje jen několik milimetrů v průměru. Chirurg postupuje s elektrodami pomalu a aby se nenaboural někam, kam nemá, neustále s pacientkou hovoří o jejích pocitech. Jakmile pacientce, která byla na pokraji sebevraždy zavedli do mozku na zkoušku proud, zaznamenali v jejím chování změnu. Pacientka stav popsala, že se jí pokoj rozjasnil a že je jako znovuzrozená. Na otázku jak se cítí, odvětila, že je šťastná a že má pocit, jakoby právě vstala, je odpočatá a schopna dělat jakoukoli činnost. Ještě patrnější, než slova byl výraz její tváře. Poprvé po dvaceti letech, navzdory dvěma otevřeným dírám do mozku, se její obličej rozzářil a překvapeně pravila: „Jsem skutečně šťastná“.
Australské pokračování
Ve vývoji chytrých čipů na tlumení bolesti jsou zřejmě nyní nejdále v Austrálii. Díky štědré vládní podpoře vyvinula firma NICTA se sídlem v Sydney zařízení, pro něž razí termín INS2 - implantabilní neuronální snímání a stimulace. Na vývoji udělátka proti chronickým bolestem se podílelo 10 expertů z řad biomediků, elektrotechniků, inženýrů na mechaniku pohybu, vývojářů software a materiálových technologů. Zatímco stávající zařízení jsou velikosti krabičky od sirek, Australané vyrobili implantát, který je jen o něco větší, než hlavička zápalky. Není pochyb o tom, že taková miniaturizace přinesla řadu výhod. Zařízení se již nemusí dávat na hýždě, nebo někam, kde stejně nakonec překáží, ale může se aplikátorem vtlačit co nejblíže poškozeného místa (např. bederní páteře). Pacienti jistě ocení, že je po implantaci nebudou omezovat v pohybu dráty přivádějící k elektrodám impulsy odjinud, nikde se nic nebude posouvat ani se nevytvoří na postavě neforemné boule, jako v případě použití starších typů obdobných zařízení.
Implantát se skládá ze dvou inteligentních čipů zabudovaných do biokompatibilních polymerů. Průměr kapsle, do které jsou vloženy, je pouhých 1,22 mm. Odtud vedou elektrody impulsy k cílovým nervům, nebo míše. V přístroji je interní procesor a proud mu dodává baterie velikosti SIM karty. Lze ji dobíjet bezdrátově. Přístroj monitoruje signály proudící nervem a je schopen je rozšifrovat. Ty pak může pozměnit nebo je „přehlušit“ vysíláním impulsů až o síle 10 voltů. Modulované signály vyruší ty slabší signalizující bolest a mozek je pak nezaregistruje. Vyvinuté zařízení má zvládat celou škálu chronické bolesti zad i nohou. Mělo by léčit migrénu, epileptické záchvaty a omezovat třes při Parkinsonově chorobě. Zařízení začne vyrábět firma Saluda Medical.
Pokud bude zařízení tak účinné, jak vědci tvrdí, budeme moci celou řadu fyzického soužení snadno zahnat. Volty proti bolesti by ale měly zůstat na předpis. Bolest je totiž většinou signálem, že se v organismu něco děje a že mu máme dát klid a pokoj. Takovým odbouráním zpětné vazby bychom si snadno mohli poničit klouby natolik, že by veškerá další snaha o jejich léčbu byla marná. Ačkoli, klouby už také umíme vyměnit za ty co nebolí...
Proč migréna zahání své oběti do tmy
Autor: Dagmar Gregorová (15.01.2010)
Diskuze:
