Při stavbě nové podzemní garáže před curyšskou operou narazili stavitelé na několik tisíciletí staré kulturní vrstvy. Výstavba garáže byla na jeden rok zastavena a začal archeologický průzkum. Naleziště se nachází pár desítek metrů od curyšského jezera v hloubce 4 metrů pod dnešní vozovkou. Půda je zde stále vlhká a nálezy jsou proto velmi vzácně zakonzervované. Nález to není ojedinělý. Vše začalo před více jak 150ti lety. 

Zvětšit obrázek

Archeologický výzkum před Curyšskou operou (budova vpravo). Kredit: stadt-zuerich.ch

V zimě 1853-1854 v důsledku dlouhého sucha se velmi zmenšila vodní plocha švýcarských jezer. Občané obce Meilen u Curyšského jezera si ze dna odváželi úrodnou prsť do svých zahrádek a přitom si všimli, že do obnaženého břehu jsou zaraženy piloty. Také vyhrabávali zbytky dřevěných stavení a dřevěné, keramické a kamenné potřeby selských domácností:
Zkrátka nic pozoruhodného, poněvadž v té době to patřilo do každé slušně vybavené venkovské domácnosti. Jenže se zjistilo, že tyto věci pocházejí z doby 3000 let př.n.l. a nastal velký poprask. 5000 let staré „odpadky“ se staly středobodem pozornosti. Přenesme se do poloviny 19. století a představme si, co bychom tak věděli o své minulosti. Na prvém místě bychom ještě neměli ani tušení, že jsme se už před tolika tisíci lety živili také zemědělstvím. Domnívali bychom se, že jsme byli lovci a sběrači. A najednou toto.
Zásluhou místního učitele J. Aeppliho se několik těchto odpadků dostalo do rukou Ferdinanda Kellera, archeologa Curyšské starožitnické společnosti. Společnost se pustila do výzkumu švýcarských jezer a všude nacházeli tisíce pilotů a na nich zbytky dřevěných nákolních osad. Pod nimi v bahně konzervované předměty z organických materiálů. Ferdinand Keller narychlo sepsal knihu „Keltské nákolní stavby na švýcarských jezerech“ (1854). Jenže práce kvapná málo platná. Velmi důležité objevy byly chybně přisouzeny Keltům, kteří měli údajně obývat dnešní Švýcarsko. Chyba se táhne jako červená niť až do současnosti. Nebudeme rozebírat okolnosti všech jezer. Stačí jen toho, kde je tento omyl nejkřiklavější.

Zvětšit obrázek

V šesti alpských státech se našlo na 1000 předhistorických nákolních osad. Kredit: stadt-zuerich.ch

Přinejmenším to neplatí pro Bodamské jezero. Podle novějších studií uvedených na serveru města Curychu se Keltové na březích Bodamského jezera usídlili až 400 p.n.l., zatímco nálezy osad jsou o několik tisíc let starší. Z toho lze usoudit, že bodamské nákolní stavby nelze připsat Keltům. Ale i další fakta svědčí proti keltské hypotéze.
Z alpské oblasti nejsou například známy žádné keltské písemné památky.

Na obrázku vidíme, že v době kamenné lidé jezdili na koních, pěstovali prasata a drželi si psy a ovce. Obrázek a archeologické nálezy si plně odpovídají.
Současné archeologické nálezy hovoří o tom, že oblasti alpských nákolných osad byly kontinuálně osídleny od mladší doby kamenné (4500 p.n.l) přes dobu bronzovou (2200 p.n.l. až 1200p.n.l) a železnou (počínaje 1200 p.n.l.) až ca. po změnu letopočtu. Švýcarští archeologové se domnívají, že v průběhu výrazně mírného klimatu v mladší době kamenné (neolitikum) se lidé do alpské oblasti stěhovali jednak z jižního Německa (v cílových oblastech se nenalezly žádné menhiry), jednak ze západní Evropy (tzv. megalitická kultura s nálezy menhirů, např. švýcarský menhir z Yverdonu).
V roce 1865 sepsal anglický badatel J. Lubbock knihu Prehistoric Times, ve které pod dojmem nálezů ve švýcarských jezerech tehdy používané označení doba kamenná rozdělil na starší (paleolithicum) a mladší dobu kamennou (neolithicum). Postupně se badatelé nořili do všech alpských jezer a všude v bahně pod hladinou odhalovali zemědělskou kulturu. O jejich nálezech a také nálezech před curyšskou operou si povíme příště.

Zdroj: švýcarská media