Elektromagnetické pušky a děla jsou ve „sci-fi“ téměř standardem. Stávající pokusy s uvedením takových zbraní do praxe zatím selhávaly a tak konvenční zbraně stále používají hoření různých směsí a náboj z hlavně vymetají přetlakem horkých plynů. Nové zbraně projektily z magnetického materiálu urychlují silným elektromagnetickým polem. Kontraadmirál Nevin Carr, vedoucí námořního výzkumu, komentoval nejnovější pokus slovy: „Demonstrace elektromagnetického děla z tohoto pátku nás posunula blíže k možnosti uplatnit tuto pokročilou technologii na moři.“
Test elektromagnetického děla o kterém Carr hovořil provedlo námořnictvo v Dahlgrenu ve Virginii, kde má pozemní zkušební centrum pro vývoj futuristických zbraní. I když tiskové agentury, které zprávu převzali, hovoří o nové superzbrani, ve skutečnosti jde o princip, který je znám již z počátku minulého století a průkopníkem této zbraně je norský vědec Kristian Birkeland (1867 – 1917). I když norské dělo vystřelilo a projektil cíl trefil, jeden z magnetů při tom explodoval. Stalo se to při předvádění zbraně mecenášům a to dalšímu pokračování vývoje této zbraně neprospělo. Nicméně patent na elektromagnetické dělo je Birkelandův. To však zůstalo zapomenuto a vědce dnes místo střelby desetikilogramových projektilů na vzdálenost jednoho kilometru známe spíše pro jeho experimenty s plazmatem, výzkum na poli polární záře, zemského magnetismu, výroby hnojiv a margarínu. Norové jej dodnes mají v úctě a na bankovkách.
V případě amerického námořnictva se hovoří o tzv. kolejnicovém dělu. Nemá to však s obrovskými děly instalovanými na speciální vlaky, jak je známe z filmů o Druhé světové válce, nic společného. Název je odvozen od jiných kolejí. Kromě elektromagnetických cívek lze náboje elektromagnetického děla vystřelovat také pomocí Lorentzovy síly, kterou vyvolává procházející elektrický proud přiváděný ke střele prostřednictvím kolejnic. Lorentzova síla je síla, kterou působí magnetické pole na pohybující se nabité částice. Je úměrná rychlosti částice a indukci magnetického pole. Směr má kolmý ke směru pohybu částice a na aplikované magnetické pole.
Při zatím posledním testu střelu urychlovala energie 33-megajoulů. Šlo o třikrát větší hodnotu, než jaká byla použita v podobných experimentech v lednu 2008.
Z vyjádření kontraadmirála Nevina Carra a podle tvrdošíjného dlouhodobého pokračování námořnictva v ověřování této techniky se stále většími energiemi lze soudit, že se doba využití této zbraně v praxi na plavidlech neúprosně blíží. Již dnes je tento systém schopen dopravovat projektily na vzdálenost 110 námořních mil, což už je k udržení si protivníka s konvenčními zbraněmi od těla, více než dost. U právě provedených testů už ale nejde jen o námořnictvo. Systémem by neměly pohrdnout ani pozemní síly. Pro ně jsou lákavé vysoké rychlosti projektilu. Čím jsou větší, tím je zbraň využitelnější pro obranu před leteckým a raketovým útokem.
Podobnou kanonádu předvedli vojáci v Dahlgrenu již před dvěma roky, tehdy ale šlo „jen“ o megajoulové akce. Včerejší demonstrace síly již ale znamená představení zbraně, kterou je možno zasáhnout cíl na téměř dvacetkrát větší vzdálenost, než jaký je dostřel stávajících konvenčních zbraní. Již nyní má dělo rychlostní potenciál střel osm Machů a více (s výhledem až 11 Machů). To proč vývoj začal pod taktovkou námořníků je pochopitelné. Válečníci si od děla slibují snížení množství výbušnin, které nyní musí lodě mít na palubě a které je činí při zásahu zranitelné. Další výhodou by měla být láce takové střelby. Jedna rána odpovídá energii zhruba devíti kilowatthodin, což v našich pozemních podmínkách představuje výdaj několika desítek korun. Problémem bylo, že tato energie musí být k dispozici během okamžiku. To vyžadovalo potřebu vývoje účinných kondenzátorů. Řešení se zřejmě našlo v kompulzátorech, jejichž rozvoj začal někdy před deseti lety. Kompenzované pulzní alternátory jsou zdroje elektrické energie, které využívají kinetickou energii uskladněnou v rotujícím disku. Ta je uvolňována ve formě energie elektrické. Kompenzací se myslí to, že zařízení má velmi malou indukčnost což dovoluje dodávat energii v mocných a zároveň velmi krátkých pulzech.
V odborném tisku se na adresu nové zbraně vyskytují i pochybovačná vyjádření. Poukazuje se například na to, že reálné využití energie k těmto účelům se může pohybovat jen okolo jednoho procenta a že by to pro lodě využívající k pohonu dieselové motory mohl být problém. Lodě s nukleárním pohonem ale vyšší potřeba energie nemusí zajímat. Vážnější námitka se týká projektilů, které se při letu rozžhavují a nemohou nést výbušniny. Na počátku své dráhy by i takové střely díky vysoké energii způsobovaly destrukci v okruhu několika metrů. Při letu na nízké balistické draháze by ale při dlouhém letu ztrácely rychlost a jako malé kousky železa bez nálože by na konci takové dráhy moc škody nenadělaly. Z oficiálního vyhlášení se dá zatím jen vyčíst, že pro nový „railgan“, jak je tato zbraň v anglické hantýrce nazývána, by neměl být problém zasahovat cíle na řádově větší vzdálenost, než na jakou jsou dnes účinné zbraně potenciálních protivníků. Z toho lze soudit, že se počítá i s využitím balistických drah. Projekt bude pokračovat a tak se možná brzo dovíme více. Pokud by byl zachován dosavadní trend vývoje, tak by za rok mělo být k dispozici dílo zkázy ještě o několik Machů výkonnější. Snažit se o to má pobočka Námořních sil USA ONR, která má okolo 1400 zaměstnanců.
Snad časem dojde i na smysluplnější využití elektromagnetických děl.
Na Texaské universitě v Austinu využívají elektromagnetické dělo v obráceném gardu. Místo urychlování střel, částice elektromagnetickým polem zpomalují. Jsou nyní schopni v hlavni "zbraně" zpomalit a prakticky zastavit atomy a molekuly z rychlosti 500 metrů za sekundu. A k čemu je taková antistřelba dobrá? Měla by zachytit atomy tritia, nejtěžšího izotopu vodíku. Nejvíce vědce zajímá okamžik jejich rozpadu, kdy se uvolňují neutrina a právě ke „zvážení“ těchto nepolapitelných částic by experiment měl přispět.
Výstřel
A jeden amatérský návod jak si vyrobit funkční elektromagnetické dělo doma: http://www.powerlabs.org/railgun.htm
A zde ukázka jak taková 15 kJ „hračka“ střílí. http://www.powerlabs.org/movies/rgunshot.mpg
Podmořské Hydry letadlovými loděmi budoucnosti?
Autor: Stanislav Mihulka (22.09.2013)
Robotičtí avataři pro bitvy budoucnosti
Autor: Stanislav Mihulka (25.02.2012)
Chytrý granátomet XM25 jde do bojového testu v Afghanistánu
Autor: Josef Pazdera (11.05.2010)
Diskuze:
na manévrující rakety to nemá
Josef Hrncirik,2011-11-19 02:21:28
Zkratový výkon min. cca 60 GW, ale spíše cca 10 TW by podle ČSN přenášel dosti tlustý drát či blesk s nízkou účinností. A co EMI? Setrvačník 100 m/s by musel vážit minimálně 30 ale možná až 3000 tun a jeho zastavení během 1 ms musí ukroutit jakýkoliv hřídel nebo urvat ukotvení nebo převrátit loď. Připadá mi to jako myšlenkový pokus hodit skálu na katapult a vystřelit družici. Raketa je řiditelná, nemá zpětný ráz a atmosférou může proletět pomaleji a je energeticky účinnější.
Interpretace textů
Ondi Vo,2010-12-18 15:38:20
Myslím, že každý inklinuje k interpretaci, která jaksi naplňuje vlastní skryté přání.
Takhle superzbraň je v experimentálním stádiu a má do praktického použití možná tak daleko, jako komerční využití fůze jader vodíku na produkci elektrické energie. V popisu pokusů se píše, že základní problémy nejsou uspokojivě vyřešeny, pokusná sestava je po několika málo "výstřelech" nepoužitelná. Pochopitelně jde především o ty kolejnice. Takže představy o 5 výstřelech za minutu a předpokladu 300 za hodinu je jen zbožné a tedy nerealistické přání.
A teď k textu článku : "... střelu urychlovala energie 33-megajoulů." Tuto větu chápu tak, jak je napsaná a předpokládám tedy, že ta pokusná střela obdržela energii 1MJ, při 3%. účinnosti systému. Nebo to mám číst jako "...střela obdržela energii 33MJ, když kompulsátor předal svých 10GJ systému"?
Josef Pazdera,2010-12-19 11:54:58
Souhlas, i já tíhnu k interpretaci aby tato zbraň nikdy nedoznala úspěšné realizace, aby chlazení a střídání kolejnic bylo neřešitelné, vyjma situace zmíněné v závěru článku. Nicméně k poznámce jak chápat větu "Střelu urychlovala energie 33 megajoulů". Tak jí uvádějí zahraniční prameny a nemyslím si, že by mohla mít jiný význam než ten, že střelu urychluje energie 33MJ. Střelu nemůže urychlovat to, co jde do kompulzátoru, ale jen to co jde z něj - tedy do kolejnic.
o to právě kráčí
Ondi Vo,2010-12-19 15:51:24
kolik z té 33MJ energie dodané do kolejnic připadne na kinetickou energii té střely (samotné střely).
Střela má mít z principu (aerodynamika a tak) malý průřez a síla působící na vodič protékaný proudem je dána i délkou toho vodiče, takže je střela uložená ve větším (širším) nosiči, který po výstřelu od té střely odpadne, urychlován je tedy i masívní nosič té střely. Elekrická energie dodaná do kolejnic se všechna nepřeměni na kinetickou. Největší problém při testech prototypu je chlazení kolejnic a jejich opotřebení při výstřelu. Počítám, že styčné plochy nosiče střely a kolejnic se musí tavit, proto je také nosič se střelou počátečně urychlován jinak, než elektricky, pravděpodobně klasickou výmětnou náloží.
Jakou kinetickou energii má střela v okamžiku opuštění systému není nikterak těžké zjistit.
Prostě a zkrátka by mne zajímalo, kolika násobek energie střely se musí investovat do systému.
Pane Ondřeji Zemane, myslet si můžete
Jaroslav Santner,2010-12-18 11:18:39
opravdu co chcete, ale v článku se jasně říká: ", že reálné využití energie k těmto účelům se může pohybovat jen okolo jednoho procenta". Pan Pazdera to doplnil s tím, že: "Reálná účinnost kompulzátorů by se mohla pohybovat okolo 3 procent." Dokud se diskuze nedostane na ryze odbornou úroveň, nezabývám se malichernostmi. Proto jsem vzal za bernou minci teoretickou účinnost kompulzátorů. Nejen mě je však jasné, že účinnost přeměny energie bude ještě o řád nižší, protože kompulzátor je jenom jedním se soustavy prvků podílejících se na přeměně primární energie ropných produktů v energii, kterou si ze soustavy odnáší pohybující se střela na konci hlavně, v našem příladě kolejnice.Pan profesor nám ve škole tloukl do hlavy, že mysleti znamená h**no věděti. Někdy ale postačí v klidu si přečíst článek a navazující diskuzi a vstřebat informace, které jsou tam již obsaženy. Dojmy jsou ta poslední věc, co ostatní diskutující zajímá. Vhodnější je doplnit diskuzi fakty.
Z clanku ani z diskze nevypliva, kolik to je
Ondřej Zeman,2010-12-18 22:33:34
"využití energie k těmto účelům se může pohybovat jen okolo jednoho procenta" Tohle podle clanku rikaji pochybovaci a je tam slovo "muze". Ta tri procenta, o kterych pisete, uvedl pan Pazdera - "Reálná účinnost kompulzátorů by se mohla pohybovat okolo 3 procent" Opet to slovo "mohla", takze zadne "se pohybuje" ci "je".
Dokud nekdo neuvede, jak velke procento to je, tak mam plne pravo vyjadrovat svuj podiv nad tim, ze je to tak malo.
Domácí projekt
Roman Nepšinský,2010-12-15 20:45:17
Domácí projekt z podobného soudku (coilgun)
http://www.youtube.com/watch?v=7LjnhhtHojM
To je velice chytré nezveřejnit klíčový parametr
Jaroslav Santner,2010-12-15 12:18:39
Opravdu to asi bude velice solidní firma, která u tak epochálního pokusu nezveřejní klíčový parametr, kterým bezesporu hmotnost střely je. Bez něj se dá spekulovat o čemkoliv, dokonce i o možnosti vystřelovat projektily až na Měsíc. Při daném výkonu a dostatečně malé střele by to teoreticky šlo. Výsledkem celého snažení asi bude, že stroj s účinností přeměny energie nižší než 3 % nahradí starší stroje s účinností 60 %. Ejhle, technický zázrak. Mě ale nějak uniká, v čem je ten technický pokrok. Kromě letadlových lodí a ponorek neznám žádnou americkou válečnou loď na jaderný pohon, takže místo střelivin bude muset natankovat více ropných produktů, a to na každý výstřel o dva řády s ohledem na rozdílné množství energie obsažené v ropných derivátrch a ve střelivinách. Protože podle popsané taktiky palba moc mířená nebude, o dva až tři řády se zvýší počet vypálených střel. Čas mezi jednotlivými výstřely se kvůli chlazení kolejnic bude muset prodloužit. Pane Pazdero, dodnes jsem si myslel, že se tímto způsobem dá vědecky pracovat pouze v České republice. Po pochopení všech detailů výše uvedeného článku jsem konečně prozřel, a začínám chápat, proč to jde s USA tak z kopce.
nemyslim si, ze by ta ucinnost byla tak moc mala
Ondřej Zeman,2010-12-15 13:24:51
V podstate stejny zpusob premeny elektricke energie na energii mechanickou pouzivaji vsechny elektromotory vcetne tech linearnich, coz jsou maglevy. v podstate jediny podstatny rozdil je v tom pulsnim napajeni.
Co se presnosti strelby tyka, tak ta je vzhledem k rychlosti projektilu dostatecna na to, aby se toto delo stalo hlavni obranou proti krizujicim proudovym strelam, ktere leti cca 15 metru nad hladinou pri rychlosti 6-7 machu (vyviji se jeste rychlejsi) a ktere snesou zasah od i od Phalanxu, coz ze zatim jedina obrana proti tomuto typu utoku.
Na vetsi dalku je mozne pouzit budto pozit tristivou strelu, ktera je schopna "sejmout" nekolik letounu na zemi a teoreticky i v ne tak velke vzdalenosti i stihacku ve vzduchu (cim vice machu, tim vetsi sance na uspech a uz tech se blizi 10 machum - tech pet mechu na zacatku tohoto clanu je dopadova rychlost coz dela z tech 3.2Kg hodne, hodne uciny prostredek k niceni i tezce opancerovanych tanku), nebo pozit samonavigacni system v te strele samotne, kde je vsechno az na servomechanismus elekronika, ktere obrovske pretizeni tak moc nevadi. Oboje systemy se dnes uz bezne pouzivaji u klasickym delem vystrelovanych projektilu.
Vice tady http://en.wikipedia.org/wiki/Railgun
Navic tohle by mohlo vystrelovat i superkavitacni strely, takze by se tim daly likvidovat torpeda a i nepratelske ponorky.
Ikdzbz to zlo "jen" ta 3%
Ondřej Zeman,2010-12-15 16:04:49
tak si musime uvedomit, ze niciva sila tech strel na vzdalenost i na tech 370.4 km je vzhledem k jeji vaze a presnost 5m pri 10 ranach za minutu Velmi efektivni (udaje s testu roku 2008, kdy delo melo trojnasobne mensi prikon)
Ted si vemte, ze to delo samotne nezabere moc prostoru, takze se da klidne namontovat i na letadlovou lod. Dokazal bych si predstavit variantu kdy je jedna dvojce opravu "velkych" kanonu na daleke ostrelovani (v moznostech pri navyseni vykonu se da mluvit az o 750km vzhledem k typu munice, kdy by inteligentni strely sice s nizsi dopadovou rychlosti, ale zato s dostatecne velkou presnosti, protoze by se jednalo samo-navadeci trhaci strely, ktera se par metru pred cilem rozleti, doletely jeste dal - na niceni nepratelskych neobrnenych prostredku idealni) a tri trojce na sestrelovani strel a stihacek.
A spotreba paliva u nejadernych plavidel? Ta dela se prece budou pouzivat v pripade konfliktu, ktery bude i diky temto zbranim kratsi, takze to za kratkodobe zvyseni spotreby, ktera se v rocnim uhrnu ztrati, rozhodne stoji. Nedivil bych se, kdyby uz ted pracovali na malych lodich, nesouci dvojici, trojici techto del, aby jimi doplnili flotilu okolo letadlovych lodi.
TNT
Ondi Vo,2010-12-15 03:42:20
TNT má v jednom kilogramu asi tak 4,6MJ Energie (kilo benzánu tak kolem 42MJ). Jestli opustí 3,2kg střela tu odpalovací rampu s energií 8MJ, tak bude mít v cíli energii menší, než má 2kg TNT. Kolik TNT má tomahawk na "palubě" nevím, ale odhaduji, že to bude krapátko víc.
Co se týče vědecko-populárních pořadů BBC, tak v nich neberou fyziku moc vážně a to raděj pomlčím o různých náborových filmech pro rekruty do řad neporazitelných USA-hochů.
Jo a ještě - kdesi v diskuzi padla poznámka, že musí být střela magnetická, nebo tak něco. To nesouhlasí, vlastní střela může být z čehokoliv, protože je urychlována měděným nosičem a sama s těmi kolejnicemi nepříjde přímo do styku. Nosič tedy nepotřebuje být magnetický, ale za to musí být dobře vodivý, protože vodivě spojuje oba podélné vodiče a těmi protéká dost velký elektrický proud.
A ještě - v tom článku není zmínka o účinnosti systému - kolik energie musí být v kondenzátoru, aby obdržela ta střela třeba těch 8MJ?
Opotřebení kolejnic
Josef Pazdera,2010-12-15 08:58:15
Střelou protéká proud okolo jednoho milionu amperů. To zanechává na vodících kolejnicích následky a jejich životnost bude krátká. Vyrábějí se z těch teplotně neodolnějších materiálů a právě na jejich chlazení závisí délka prodlevy před dalším výstřelem. O jejich opalování svědčí oblaka černého "kouře" při výstřelu. Reálná účinnost kompulzátorů by se mohla pohybovat okolo 3 procent.
Opravdu je potřebné prohovořit to s Jabůrkem
Jaroslav Santner,2010-12-14 21:19:17
Stačilo by ale mrknout se do fyziky pro střední školu a nastudovat si tam vrh šikmý vzhůru. Po zvládnutí balistických tabulek by Vám došlo, proč se to zdá dělostřelcům jako kolosální pitomost. Tím ovšem nevylučuji, že profíci z Department of the Navy's Office of Naval Research dovedou vodit za nos poskytovatele gerantů natolik, že na to získají další prachy. Pokud si zalistujete v historii tohoto podloudného centra výzkumů, najdete tam i smrtelně vážně míněnou studii, která se zabývá tvarem střely pro Rail Gun naplněné deuteriem, ve kterém dojde po dopadu na překážku k jaderné reakci Nejpravděpodobnější ale je, že ten výzkum směřuje úplně jiným směrem, než je přadkládáno důvěřivým novinářům. Původně to dělo mělo střílet projektily až 50 000 m/s (asi před 25 léty). Prosím, opravte mě, ale ty střely mají pořád hmotnost řádově v gramech. Zkuste si takovou střelu vystřelit horní skupinou úhlů na vzdálenost 200 km a já vám zaručuji, že dopadne na zemi jen o trochu rychleji než kapka deště. Většina její potenciální energie se spotřehuje ve vrchních částech atmosféry na rázovou vlnu. Lodím určitě nebezpečná nebude, nebo jenom natolik, jako by si kolem lodi v okruhu 2 km stouplo hejno mudžahíhů a nazdařbůh střílelo do vzduchu ze samopalů nebo automatických pušek . Jen tak pro názornost, malé meteority vstupují do atmosféry rychlostí v rozmezí 10 000 až 30 000 m/s. Co neshoří, dopadne na Zemi rychlostí jen o trochu větší než kámen z praku Davidova. Goliáše to sice zabije, ale lodi neublíží.
možná to jsou podvodníci, ale také nemusí
Josef Pazdera,2010-12-15 01:44:45
Možná máte pravdu a celé to je nesmysl, ale na druhou stranu se mi nezdá, že by těm podvodníkům již tolik let za sebou opakovaně skočilo na lep tolik agentrur (např. vědecká rubrika BBC), Discovery,…. Také mi nejde do hlavy, že by se jim opakovaně dařilo napálit lidičky vydávající fyzikálně zaměřené weby jako je např. PhysOrg. Ale možná jsou opravdu tak dobří podvodníci a zmátly I Northrop Grumman Shipbuilding, které uvažují, že s tím budou vybavovat své nové plavající hračky. S těmi gramovými střelami jim také asi křivdíte. Takovými stříleli již okolo roku 1987. V roce 2006 již s děly o výkonu 8MJ stříleli projektily o hmotnosti 7 liber, tedy 3.2 kg. Tyto střely měly při dopadu na cíl jen o něco málo menší destruktivní účinek, než střely Tomahawk. Jak těžké byly střely v letošním roce, kdy dělo mělo již 33MJ, zpráva neuvádí ale ze záznamu z vysokorychlostní kamery (video je v článku) je možno odhadnout, že lehčí zřejmě nebyly.
Aktuální video
Josef Pazdera,2010-12-13 08:14:39
Námořní výzkumné centrum v Dahlgerenu zveřejnilo nové video na němž je vidět celá řada podrobností provedeného pokusu, včetně tvaru střely. Nahrávka je v článku doplněna.
ach, ta energie
Jan Salinger,2010-12-12 19:19:44
Rovněž ani já nejsem kovaný dělostřelec :) nicméně střílení projektilů o rychlosti Mach 5 je dávno skutečností, alespoň co se protitankových zbraní týče. Zkuste pod heslem "kinetic energy penetrator" na wikipedii. Úsťové rychlosti se již blíží Mach 6.
Dostřel moderních námořních děl pro změnu není příliš vzdálen od teoretického dostřelu tohoto "rail-gun". Vyvíjené projektily využívající GPS navigaci a krátkou asistenci raketových motorů dopadají poměrně přesně ve vzdálenosti 100 km od hlavně.
Největší předností tedy zůstává absence výbušnin používaných jako zdroj projektil urychlující energie.
Je to trochu mimo mísu
Jaroslav Santner,2010-12-12 15:14:38
Jako člověk, který sloužil na vojně u dělostřelectva, se při čtení tohoto článku svíjím smíchy. Při střelbě z děla na vzdálenost 200 km trefím zcela bezpečně Prahu. I v tom nejoptimističtějším případě ale určitě netrefím loď, byť by to byl Titanik. Na to jsou dnes onačejší prostředky. Pane Pazdero, než opíšou nějakej blábol, zkusej příště pohovořit o problému s odborníky. To dělo je konstruováno pro přímou střelbu, a to především proto, že se u něj dá dosáhnout tak vysoké počáteční rychlosti. Na velké vzdálenosti nikdy střílet nebude, nemá co. Pokud si dobře pamatuji, již v roce 1983 Rail Gun střílel umělohmotné střely rychlostí kolem 8 000 m/s. Střely měly hmotnost 7 gramů. Moc dál se tedy ve výzkumu asi nedostali. Tato rychlost však dává střele možnost pronikat i velmi siĺným pancéřováním a klasickými střelivinami se dosáhnout nedá. Plnit střely pohybující se rychlostí větší než 1 500 m/s trhavinou je asi tak rozumné, jako natahovat na svíčku prezervativ. Děláte tu z toho humoristický plátek.
možná není
Josef Pazdera,2010-12-12 17:00:25
Máte pravdu, nejsem dělostřelec a tak se držím toho, co o tom soudí profíci z Department of the Navy's Office of Naval Research. Podle jimi provedených pokusů v roce 2008 lze počítat s kadencí těchto děl okolo 10 ran za minutu. A teď Vás asi zklamu ještě více. Strategove US NAVY v souvislosti s elektromagnetickými děly hovoří právě o využití balistických drah těchto střel a nepřímé palby. Jednak proto, že konvenčně vybavený protivník se těžko bude moci bránit. Než dopadnou první střely, bude jich ve vzduchu celý roj a dosud používaná strategie změny kurzu „cik cak“ by byla plavidlům k ničemu. „Nepřesnost“ těchto děl by mělo eliminovat jejich masivní nasazení. Není to tak hloupá představa, když si uvědomíte, že střely jsou jen kousky kovu (obyčejného železa) nebo vodivého keramického materiálu a že tak bezpečného střeliva může mít loď plné muniční sklady. Dostatečně početná baterie takových děl s vysokou kadencí může k obloze posílat tolik projektilů, že i při vámi prognózované nepřesnosti se mohou stát dost nepříjemným překvapením. Právě balistické dráhy mají v tom hrát hlavní roli – pokud střela poletí dostatečně vysoko, nebude jí odpor vzduchu tak brzdit. Předpokládá se, že i při dopadu by měla mít tak velkou kinetickou energii, že by její účinek byl vysoce destruktivní i na hranici maximálního dostřelu. Tedy podobný, jako by nesla výbušninu. Někteří dělostřelci hovoří i o tom, že vhodná kombinace rychlosti střely (půjde snadno nastavit intenzitou pulzu) a balistické dráhy, by měla omezit zahřívání střely tak, aby mohla nést zařízení, které by jí při sestupu navádělo na cíl, ale tuto poslední větu již berte jako informaci z neoficiálních zdrojů. Je pouze z fyzikálně zaměřeného blogu.
Má to něco společného s maglevem?
Jaroslav Záruba,2010-12-11 22:43:16
Má způsob urychlování toho projektilo něco společného s tím, jak se pohybuje maglev?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce