Zvětšit obrázek

Dvojhvězda trpaslíků v gravitačním tangu. Kredit: NASA.

Zvětšit obrázek

Purpurový trpaslík spektrálního typu T. Kredit: R.Hurt/NASA, Wikimedia Commons.

Když v roce 1995 astronomové potvrdili zvláštní povahu tělesa Gliese 229B, které je spolu s červeným trpaslíkem Gliese 229A součástí dvojhvězdy ze souhvězdí Zajíce (Lepus), vzdálené od Slunce 19 světelných let, rozrostla se v tu chvíli pestrá vesmírná ZOO o hnědé trpaslíky (brown dwarfs). Dnes jich už známe spousty a jsou to vskutku svérázné potvory. Jejich hmotnost, definovaná v rozmezí 13 až 75-80 násobek hmotnosti Jupitera jim nedovoluje zahájit klasickou hvězdnou jadernou fúzi. Obvykle mívají povrchovou teplotu v rozmezí 2200 až 750 K, přičemž ti chladnější se blíží k poměrům, které panují na Venuši.

Odborníci rozeznávají hnědé trpaslíky spektrálního typu M s absorpčními čarami oxidu titanatého (TiO) a oxidu vanadnatého (VO), hnědé trpaslíky spektrálního typu L definované absorpčními čarami hydridů kovů (FeH, CrH, MgH, CaH) a alkalických kovů v červené oblasti spektra (Na I, K I, Cs I, Rb i) a silnými čarami vody a oxidu uhelnatého v blízké infračervené oblasti spektra, zatím spíše jen teoretické ultrachladné hnědé trpaslíky spektrálního typu Y a také hnědé trpaslíky spektrálního typu T. Ve spektru posledně jmenovaných trpaslíků nelze v blízké infračervené oblasti přehlédnout absorpční čáry metanu a absenci čar FeH a CrH, spolu s naopak výrazně mohutnými čarami Na a K v červené oblasti spektra. Vzhledem k svému spektru jsou tito trpaslíci podle všeho pro lidské oko roztomile purpuroví, takže by jim jistě slušela přezdívka „purpuroví trpaslíci“. Zatím jsme jich objevili něco málo přes 200.

Zvětšit obrázek

United Kingdom Infrared Telescope na Mauna Kea. Kredit: Mailseth, Wikimedia Commons.

Tým astronomů v čele s Avril Day-Jones z Universidad de Chile nedávno objevil pozoruhodný hvězdný systém LSPM 1459+0857, který sestává z chladného bílého trpaslíka a právě z purpurového trpaslíka spektrálního typu T s povrchovou teplotou 1500-1200 K.

Zvětšit obrázek

První potvrzený hnědý trpaslík Gliese 229B zobrazený u většího společníka. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Je to vůbec poprvé, kdy jsme chytili purpurového trpaslíka s jiným trpaslíkem. Tito trpaslíci jsou od sebe vzdáleni 0,25 světelného roku a jejich gravitační pouto tedy není příliš silné, přesto ale spolu zůstanou až do konce pozvolného chladnutí, kdy je ve vzdálené budoucnosti obklopí smrtelná temnota, tedy pokud se nepřipletou k nějaké vesmírné katastrofě. K objevu došlo v rámci projektu UKIRT Infrared Deep Sky Survey, který probíhá na United Kingdom Infrared Telescope, instalovaném na havajské sopce Mauna Kea a během něhož vědci mimo jiné pátrají i po nejchladnějších objektech v Mléčné dráze. Day-Jonesová a spol. pak následně využili i data systému Very Large Telescope chilské Paranal Observatory.

Odborníci jsou nadšeni, protože párek trpaslíků LSPM 1459+0857 s purpurovým trpaslíkem umožní intenzivní studium vlastností těchto podivných studených hvězdoplanet. Astronomové si ověří své představy o jejich atmosféře, teplotě, hmotnosti a věku a pevně doufají, že jim díky tomu začnou více rozumět. Velmi by je zajímalo, jaký mají vlastně tyto objekty osud, jak vznikají a jak se vyvíjejí v průběhu času.

Zvětšit obrázek

Bizarní systém Epsilon Indi v souhvězdí Indiána, s hvězdou typu K a dvěma hnědými trpaslíky, 12 světelných let od nás. Kredit: Jon Lomberg, Wikimedia Commons.

Zatím jsou pro nás docela záhadné. Mléčná dráha je ve skutečnosti nacpaná hnědými trpaslíky všech typů a nejspíš se běžně nacházejí i v našem bezprostředním sousedství. Už jenom proto by nás měli intenzívně zajímat.

Prameny:
Universe Today 23.11. 2010, Monthly Notices of Royal Astronomical Society online 25.10. 2010, Wikipedia (Brown dwarf).