Žádný jiný dinosaurus nepřispěl k pochopení dinosauřího reprodukčního a rodičovského chování lépe, než svrchnokřídový hadrosaurid druhu Maiasaura peeblesorum. Tento velký býložravý ornitopod obýval území dnešní severní Montany v USA zhruba před 75 miliony let. Fosílie těchto dinosaurů, jejich mláďat i hnízdních kolonií byly objeveny v sedimentech souvrství Two Medicine na konci 70. let minulého století. Rodové jméno dinosaura (česky lze vyslovit "majasaura") znamená v překladu "dobrá plazí (nebo ještěří) matka". Ve skutečnosti samozřejmě nevíme, nakolik "dobrými" rodiči tito dinosauři byli, ale některé zkamenělé doklady jejich péče o potomstvo jsou dnes nezpochybnitelné.

Objev hnízdních kolonií těchto hadrosauridů přišel v době, kdy toho o možném rodičovském chování neptačích dinosaurů nebylo mnoho známo. Dinosauří renesance tehdy dosáhla svého prvního vrcholu, dinosauři už nebyli pokládáni za pouhé nemyslící a těžkopádné "evoluční omyly" přírody a veřejnost začínala obnovovat svůj na několik desetiletí ztracený zájem o tuto fascinující skupinu pravěkých obratlovců. Přesto bylo velkým překvapením, když americký paleontolog Jack Horner oznámil objev dinosaurů, kteří se v době rozmnožování či spíše kladení vajec sdružovali do velkých skupin, stavěli velká hnízda, starali se o své snůšky a dokonce svá mláďata zřejmě i krmili. Až do té doby se spíše předpokládalo, že dinosauři podobně jako třeba želvy své snůšky opouštěli a ponechávali je tak svému osudu.

Historie tohoto zásadního objevu je také zajímavá. První stopu totiž paleontolog Jack Horner a jeho kolega Robert Makela nezískali na nalezišti ani v muzeu, nýbrž v obchodě se suvenýry. V roce 1978 zavítali náhodou do zmíněného obchodu a majitelka Marion Brandvoldová jim ukázala své zkameněliny, které si od vědců chtěla nechat identifikovat. Mezi obvyklými fosíliemi z okolí však byly také velmi drobné kůstky, které Horner brzy určil jako pozůstatky mláďat kachnozobých dinosaurů. V tomto případě šlo o velmi vzácný objev a palentologové brzy zjistili všechny nezbytné podrobnosti. Nález pocházel z vrstev zmíněného souvrství Two Medicine, nacházejících se nedaleko města Choteau. Již dříve v této oblasti objevil Horner četné fosilní skořápky vajec, které také nasvědčovaly možné přítomnosti dinosauřích hnízdišť.

Zvětšit obrázek

Kostřička mláděte majasaury z Royal Ontario Musem v kanadském Torontu. Tito v dospělosti několikatunoví dinosauři začínali svůj život jako drobná stvoření o délce několika decimetrů. Rodiče se zřejmě o své potomky starali a nějakou dobu po vylíhnutí je také v hnízdech krmili. Kredit: Wikimedia Commons

Horner s Makelou pak zahájil výzkum na pozemku rodiny Jamese a Johna Peeblesových, na jejichž počest také nového dinosaura později pojmenoval (viz druhové jméno). Jedním z prvních objevů bylo kruhovité hnízdo, obsahující zkameněliny asi 15 mláďat. Zdálo se být pravděpodobné, že mláďata v hnízdě zůstávala alespoň po nějakou dobu, a tak je dospělí dinosauři nejspíš museli živit. Tomu nasvědčovaly také rozšlapané a na malé kousky rozbité skořápky, po nichž zřejmě mláďata delší dobu šlapala. Přestože kosti končetin malých majasaur byly již v raném věku poměrně dobře vyvinuté a mláďata teoreticky mohla hnízdo opustit, zdá se být pravděpodobné, že v hnízdě delší dobu setrvávala. To bylo jistě výhodné a zřejmě i nutné pro jejich přežití. V okolí na ně totiž číhala mnohá nebezpečí, od menších teropodů jako byl troodon a chirostenotes nebo četní dromeosauridi až po mláďata nebo i dospělce velkých tyranosauridů (např. rodu Daspletosaurus). Malé majasaury o délce asi 4 decimetrů však rostly velmi rychle a po několika měsících (kdy dosáhly délky asi 1,5 metru) již mohly hnízdo opustit. Rychlost růstu těchto dinosaurů je sama o sobě ohromující a nasvědčuje možné teplokrevnosti.

Pro krmení mláďat vypovídá i fakt, že jejich zuby měly mírně obroušenou sklovinu a v hnízdě byly objeveny stopy rostlinného materiálu. Je tedy možné, že dospělci nosili malým majasaurám potravu až do hnízda (mohlo však jít také o vegetační pokryv k zahřívání a inkubaci vajec). Zajímavým objevem bylo pozdější zjištění, že v okolí původního hnízda se nachází mnoho dalších hnízd a muselo se tedy jednat o celou hnízdní kolonii. V té se zřejmě velcí ornitopodi sdružovali, aby se lépe ochránili před nebezpečím ze strany teropodů. Až devět metrů dlouzí dinosauři museli budovat hnízda zhruba ve stejné vzdálenosti, aby je nepoškodili při pohybu po hnízdišti. Horner později zjistil, že ve starších vrstvách pod hnízdní kolonií jsou další hnízda, a že tedy muselo jít o oblast, která sloužila ke stejnému účelu po dobu mnoha generací. Praktikovali tedy jakousi "hnízdní věrnost" danému místu. To je jev, který najdeme také u mnoha současných ptáků, hnízdících v koloniích. Sdružování do velkých skupin bylo u těchto dinosaurů zřejmě normou, a to nejenom v období hnízdění.

Hornerovy a Makelovy objevy hnízdništních kolonií na konci 70. let minulého století se staly velmi populárními a dobře zapadly do právě se měnícího pohledu na neptačí dinosaury. Celkově zde byly odkryty asi dvě stovky exemplářů majasaur, a to prakticky ve všech věkových stadiích. Hnízda obsahovala obvykle mezi třemi a čtyřmi desítkami vajec, které se zhruba rovnaly velikosti vajec současného pštrosa. Celkově vše nasvědčuje původnímu závěru Hornera a Makely, že mláďata zde byla alespoň po určitou dobu opatrována a krmena rodiči. Přestože nechybí ani kritické ohlasy, zpochybňující míru rodičovské péče majasaur i jiných hadrosauridů, představa desítek kruhovitých hnízd z nakupené zeminy s roztomilými mláďaty žebrajícími o potravu, se již stala jakýmsi evergreenem. Zpodobnění scenérie s hnízdní kolonií majasaur nechybí snad v žádné novější knize o dinosaurech a potvrzuje skutečnost, že dinosauři byli také svojí etologií mnohem zajímavější a složitější tvorové, než bylo předpokládáno v prvních 150 letech jejich výzkumů.

Prameny:
http://en.wikipedia.org/wiki/Maiasaura

http://en.wikipedia.org/wiki/Two_Medicine_Formation

http://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_physiology

Stránky autora: Dinosauria