Skot Ian Wilmut umí z buňky vemene udělat celou ovci.

Buněční vývojáři již vyrobili z fibroblastů ledasco. Srdeční sval, neurony i spermie. Nyní vědci z Hamiltonu hlásí, že umí vyrobit krev. Ian Wilmut ze skotského Edinburgu sice není členem objevitelského týmu ale v branži se vyzná - z jediné buňky stvořil ovečku Dolly. Úspěch svých kanadských kolegů komentoval kouzelnou větou: “Jeden pomalu nabývá dojmu, že jde udělat cokoliv z čehokoliv”.

Američan Deepak Srivastava, z Gladstone Institute of Cardiovascular Disease ze San Franciska umí přinutit myší kožní buňky, aby se převtělily v srdce. (Kredit: UC)

I když jako první autorka článku věnovanému přeprogramování fibroblastů v hematopoetickou tkáň je v časopisu Nature uvedena Eva Szabo, Maďarka původem z Transylvánských Alp, mediální svět opěvuje jejího kolegu Mickieho Bhatiu, ředitele McMaster Stem Cell and Cancer Research Institute v Hamiltonu. Nic z toho ale neumenšuje význam jejich společného objevu. Podařilo se jim totiž něco, co je příslibem záchrany mnoha životů. Zpočátku šlo o rutinní záležitost. Infikovali kožní buňky virem do jehož dědičné informace vpašovali gen OCT4. Pak tyto buňky nechaly růst v kultuře, v níž se vyskytovaly stimulující proteiny cytokiny, které známe jako látky účastnící se řízení imunitního systému. Cytokiny spolu s proteinem, který si po infekci virem začaly buňky samy tvořit, navodily sled změn. Na tom by nebylo nic divného, kdyby proměna buněk neprobíhala jinak než se sluší a patří.
Produkt genu OCT4 je jednim z faktorů, který se již dříve pužíval k přeměně fibroblastů na takzvané iPS buňky. Jinak řečeno – vrací buňkám mladost, čemuž se ve vědecké hantýrce říká transformace v indukované pluripotentní buňky.

“Mlaďušky” iPS
Indukované pluripotentní buňky jsou hodně podobné buňkám embryonálním. Jejich hodinky jsou přetočeny zpět na čas, kdy z nich ještě nebyly specializované odbornice vykonávající konkrétní práce a kdy jim nečinilo potíže dát vznik různým typům tkání. Podobně jako to dělají buňky v embryu. Protože ale embryem nejsou, vymyslel se pro ně termín iPS. Místo toho, aby se kožní buňky nejprve změnily v iPS a pak teprve začaly vyzrávat ve specializovanější, skočily rovnou z jednoho vyvinutého stadia do jiného - kůže se proměnila v krev. Správně terminologicky řečeno - fibroblasty se transformovaly v základ tří typů buněk, z nichž se dál vyvíjely bílé krvinky, červené krvinky a dokonce i krevní destičky. Všechny byly funkční (měly patřičné povrchové markery) a v těch přináležejícím červené řadě se tvořil hemoglobin

Zvětšit obrázek

Jonatan Tilly v laboratořích Massachusettské všeobecné nemocnice umí pomocí buněk kostní dřeně navracet plodnost.

Kdyby se fibroblasty proměnily podle očekávání v iPS, také by je šlo koupáním v patřičných lektvarech přinutit k proměně na buňky krve. Jenže by to bylo jako drbat se pravou rukou na levém uchu, navíc indukované pluripotentní buňky buňky nejsou jen buňky schopné.

Zvětšit obrázek

Mickie Bhatia z McMaster University v Hamiltonu (Velká Británie) vedoucí kolektivu, který dokáže z lidské kůže dělat krev.

Jsou všeho schopné. Tím, jak je násilně vracíme do raného stádia, stávají se vrtošivými a rády se zvrhnou. Proto je léčba pomocí iPS riziková. To je důvod proč vědci doporučují využívat vhodnější buňky z potracených plodů. Při jejich užití je menší riziko, že po procedůře musí konstatovat – zákrok se povedl, ale pacient umřel na rakovinu.

Kromě velmi zajímavého vědeckého poznatku nám Bhatiaův tým také naznačuje, že i když společnost z etických důvodů nedovolí embrya využít, nemusí ještě být tak zle. Alespoň v případě léčby poruch krvetvorby.  Nově by to mělo jít z kožních buněk přímo a ne oklikou přes nestabilní a rizikové iPS. Odborníci, kteří toho o zárodečných buňkách vědí hodně, jsou opatrní. Namítají, že i tyto buňky by mohlo být obtížné dlouhodbě množit. Hned zítra kvanta krevních konzerv na neduhy jako je leukemie asi mít nebudeme. Vyloučit dokonce nelze ani to, že tyto buňky budou mít mírně odlišně epigeneticky nastavené geny. I kdyby se tak stalo, nemělo by jít o vážný zádrhel. Již dnes se dá říci, že přeměnit kůži na všechny tři základní typy krevních buněk a to tak kvalitní, že se je dostupnými laboratorními testy nepodaří rozlišit od jejich přirozených sestřiček, je v buněčné  magii pořádným skokem vpřed.    

Eva Szabo, první autorkou publikace v Nature. Jako první bývá uveden autor, který se o výsledek zasloužil největší měrou. (Kredit: UC)

Tak jako již považujeme za normální, že části našich těl si vyspravujeme kovovými, keramickými a umělohmotnými díly, že nahrazujeme funkci orgánů elektronikou, zachraňujeme si život protilátkami vytvořenými ve zvířecích tělech, léčíme se syntetickými proteiny, jež se v přírodě nikdy nevyskytovaly, bude brzo normální léčit se buňkami a jejich částmi. Zpočátku to budou lidské, zvířecí, nebo jejich kombinace. Časem budou zcela syntetické, stvořené silou lidského ducha.

Pramen: Nature doi:10.1038/nature09591

To není špatná společnost, co říkáte?