Zvětšit obrázek

Poslední kontrola funkčnosti kamery (Kredit: Max a Lukáš Geissbuhlerovi)

Sedmiletého Maxe Geissbuhlera napadlo vzít kameru, přivázat ji k balonku a poslat do výšin.

Zvětšit obrázek

Start (Kredit: Max a Lukáš Geissbuhlerovi)

Spolu s tátou Lukášem věřili, že to vyletí hoooooodně vysoko, kde to  praskne a spadne jim to zase zpět. Pouťový balonek by vše neunesl a tak si opatřili větší, na jakém se vysílají meteorologické sondy. Přístroje zavřeli do nepromokavé krabičky pro případ, že by se při pádu trefili do moře. Protože jejich dílo mělo předpoklady začít se plést ve výšce 9 – 12 km letadlům do cesty, musela sonda splnit standardy stanovené Federálním leteckým úřadem USA.

Provedli pár testů s nahrávacím zařízením v malé výšce a pak se s tím vším vypravili do parku poblíž New Yorku. Místo si vybrali protože tam je hezky a prodávají tam helium.  Aby tomu nahoře nebyla zima, cestou v obchodě koupili sáčky s chemickou náplní, jaké se prodávají na zahřátí rukou a jako vložky do bot. Šoupli je do gondoly ke kameře, popřáli šťastný let a pustili do světa. 

Technické detaily
Dočasnou funkci sestupného modulu splnila krabička na svačinu. Stejná jako se používá pro uložení zeleniny v chladničce.  Aby se při pádu obsah nepoškodil, bylo třeba nanést izolační hmotu, která by sloužila i jako tepelný štít. Osvědčila se polyuretanová pěna se kterou zedníci utěsňují v interiérech dveře. Telemetrii zajistil zapůjčený mobil, který měl instalován program InstaMapper. Přijem GPS signálu umožnil kameru po pádu najít.

Zvětšit obrázek

Ve stratosféře. Stratosférou rozumíme prostor ve výškách 11 až 50 km nad hladinou moře. Od další vrstvy jí dělí stratopauza. Až do 30 km je v ní stálá teplota od -45 do -75 °C (podle zeměpisné šířky). V horní vrstvě stratosféry teplota s výškou stoupá až na +20 °C. Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonosféra. (Kredit: Max a Lukáš Geissbuhlerovi)

Balon stoupal sedm a půl metru za sekundu a po 70 minutách se dostal do výšky něco přes 30 kilometrů, rozepnul se na 6 metrů v průměru a prasknul. Gondola se pak na malém padáku snesla 48 km od místa startu. Večer a noc strávili Geissbuhlerovi hledáním, až je iPhon s GPS navigací nakonec přivedl k velkému stromu.

Zvětšit obrázek

Okamžik prasknutí balonku (Kredit: Max a Lukáš Geissbuhlerovi)

Pak už jen stačilo kameru se 100 minutovou stopáží šetrně pomocí klacků sundat a podělit se o nahrávku na webu. Záznam se na Vimeo stává hitem.
Tatínek Maxe je kameraman a za vše mohla jeho spolupráce s výzkumníky využívající balonové sondy. Doma o své práci vyprávěl a syn se zeptal, jestli si mohou vypustit vlastní kosmické plavidlo. Jaká odpověď následovala, není těžké uhodnout. Na další otázky proč je to nemožné se těžko odpovídalo a tak nakonec s přispěním bratra Phillipa, který je fyzikem a radil kolik se má koupit helia, jak vyzrát na poryvy větru (až 160 km/hod) a mráz (-60 stupňů Celsia), se klučičí sen nakonec zrealizoval.

Fotogalerie

HD záznam je možno koupit zde: http://www.brooklynspaceprogram.org/BSP/Full_FIlm.html

Další informace:  http://www.brooklynspaceprogram.org/BSP/Home.html

Poznámka: Podobný nápad měli i na členové SOSA na Slovensku. Jejich výtvor dostal jméno JULO1:
http://www.kozmonautika.sk/obsah/odpocitavanie-do-startu