Zvětšit obrázek

Boris Worm, Dalhousie University, Halifax: „Většina populací lovených mořských živočichů se do roku 2048 zhroutí.“

Zvětšit obrázek

Trend přežívajících druhů ryb v oceánech. (Kredit: Boris Worm, UD, Kanada)

Podle doporučení lékařů by měli obyvatelé ekonomicky rozvinutých zemí zvýšit spotřebu rybího masa přinejmenším na dvojnásobek či trojnásobek. Jen tak budou mít zajištěný dostatečný přísun omega-3 polynenasycených mastných kyselin. Ty mají příznivý vliv na prevenci civilizačních chorob včetně kardiovaskulárních onemocnění, jež si vyžádají bezmála každé třetí úmrtí. 
Světový rybolov může na tuto poptávku jen těžko reagovat. Využívání zdrojů moří a oceánů dosáhlo kritické úrovně. Objem úlovků stagnuje. Populace některých mořských ryb decimované nadměrným rybolovem už zkolabovaly. V roce 2006 publikoval tým vedený kanadským biologem  Borisem Wormem v prestižním vědeckém týdeníku Science alarmující studii, podle které čeká do roku 2048 kolaps většinu populací lovených mořských živočichů. Vědci volají po razantním omezení rybolovu, ale politici, kteří o kvótách na lov ryb rozhodují, jsou k těmto výzvám hluší. Rybolov a následné zpracování úlovků představuje v mnoha zemích významné odvětví národního hospodářství a jeho přísnější regulace s sebou nese ztrátu pracovních míst, pokles životní úrovně a následně i pokles preferencí vládnoucích politických stran. To žádný politik dobrovolně nepřipustí. A tak se loví ryby, které balancují na pokraji vyhubení – treska v Severním moři, tuňák v severním Atlantiku nebo úhoř u západního pobřeží Evropy.

Garance lovu, který neškodí
Člověk, který by rád udělal něco pro své zdraví a sáhne v obchodě do mrazícího pultu pro porci tuňáka, makrely či tresky, může pocítit stud za to, že se podílí na bezohledném drancování moři. Východisko z této schizofrenní situace nabízí maso mořských živočichů, u kterého má kupující garantováno, že bylo získáno tak, aby nedocházelo k devastaci přírody. K předním garantům „ekologického původu“ ryb a dalších mořských tvorů patří londýnská nezisková organizace Marine Stewardship Council (MSC). Založila ji v roce 1997 ochranářská organizace World Wide Fund for Nature spolu s obchodním řetězcem Unilever, jemuž patří významný podíl na obchodu s mořskými živočichy. Od roku 1999 je MSC nezávislou „neziskovkou“. 

Stránky MSC

Stránky Marine Stewardship Council (MSC) – „nezávislé neziskovky“ navázané na obchodní řetězec.

Zvětšit

Jamee Johnsonová s „patagonskou zubatou rybou“ Dissostichus eleginoides. (Kredit: Ice Fish Cruise)

Modré značky MSC jsou zárukou, že mořští živočichové jsou loveni v takovém množství, aby to neohrozilo jejich přírodní populace. Garantují, že se k lovu používají jen takové prostředky, které nezpůsobují vedlejší škody na mořských ekosystémech, například že lovu ryb do sítí a na udice nepadnou za oběť i mořští ptáci nebo želvy.
Podobné snahy nejsou nové. Už dříve garantovali lovci jihopacifických tuňáků, že při lovu do sítí chrání delfíny. Pokud se delfíni dostali do zatažené sítě, rybáři jim otevřeli východ, kterým se delfíni dostali na svobodu. Zabránilo se tak četným případům, kdy delfíni uvízli v síti a utonuli. Vědci si od tohoto způsobu lovu slibovali zastavení úbytku delfínů v jižním Pacifiku. Ten se však nedostavil. Teprve další výzkum odhalil, že pro delfíny je mnohem nebezpečnější fáze lovu, kdy rybáři na rychlých člunech pronásledují hejna tuňáků. Vyděšení delfíni prchají ze všech sil a matky při takovém úprku často ztratí kontakt s mládětem. Nedokážou pak mládě najít a to je po několika hodinách bez mateřského mléka odsouzeno k smrti hladem. Zákaznici si připláceli za maso tuňáků, u něhož měli garantováno, že neškodí delfínům, ale delfínům to nijak nepomohlo.

Pochyby o certifikátech
Marine Stewardship Council se těší mezi sobě podobnými organizacemi jedné z nejlepších pověstí. Garantuje  dodržování ekologických kritérií u 7 % světového rybolovu. Mnohé potravinářské i obchodní společnosti opírají o certifikáty MSC svou firemní politiku a reklamní kampaně.  Například obchodní řetězec Wall-Mart se zavázal, že od roku 2010 bude ve svých severoamerických obchodech prodávat jen ryby se značkou MSC. Obchodníci, výrobci potravin a krmiv pro zvířata se s pomocí certifikátů MSC snaží ubezpečit zákazníky, že se nákupem u nich neprohřeší proti přírodě. Jde o velmi účinný marketingový tah. Na mnoho zákazníků působí nákup potravin a dalších výrobků s ekologickým certifikátem tak trochu jako středověké odpustky. Člověk může jezdit po celý den po městě autem s dieselovým motorem o objemu dvou litrů, ale když si dá k večeři tuňáka s modrou etiketou MSC, snadno získá pocit, že tím své neekologické chování kompenzoval. 

Zvětšit obrázek

O rybě Dissostichus eleginoides toho víme velmi málo. (Kredit: Ice Fish Cruise)

Není pochyb o tom, že lov některých ryb splňuje přísná kritéria MSC. V některých případech jdou rybáři v omezení lovu dobrovolně ještě dál. Nejpřísnější měřítka snese například lov pacifických lososů u břehů Aljašky.

Zvětšit obrázek

„Aantarktická treska“ Dissostichus mawsoni patří k největším rybám loveným v antarktické oblasti. Dospělé ryby měří něco přes dva metry a váží přes 135 kg. Loví se z hloubky 2000 a více metrů. (Kredit: Wikipedia)

V jiných případech se vznáší nad oprávněností certifikátu MSC pochyby. Rybáři lovící tresku pestrou na východě Beringova moře dostali certifikát MSC v roce 2004 a letos jim byl obnoven. Přitom za stejné období klesl v této oblasti počet dospělých tresek schopných tření o bezmála dvě třetiny. Podobně byl udělen certifikát MSC na lov pacifického štikozubce, přestože jeho stavy jsou na desetině stavů z konce 80. let minulého století.

Poslední kapka
Jednou z posledních kapek, po kterých pohár trpělivosti vědců přetekl, bylo udělení certifikátu MSC na lov mořské ryby ledovky druhu Dissostichus eleginoides žijící při pobřeží Patagonie. Podle pravidel MSC musí být před každým udělením certifikátu důkladně prozkoumán dopad lovu na život loveného mořského organismu. V případě patagonské ledovky nemohly analýzy proběhnout na potřebné úrovni, protože o životě této ryby víme jen málo. Nikdo nikdy neviděl její jikry nebo plůdek. Nikdo neví kde a jak se rozmnožuje. Tím méně může někdo vědět, jaký dopad bude mít lov těchto ryb na jejich populace.
Podobně přidělila MSC svou modrou známku i úlovkům antarktické ledovky Dissostichus mawsoni, o které vědci vědí ještě méně než o její patagonské příbuzné. Tato ryba je navíc známa pomalým růstem a dospíváním a to činí její populace zranitelné jakýmkoli lovem. Velkou neznámou jsou i následky lovu ledovek Dissostichus mawsoni pro další antarktickou zvířenu. Těmito ledovkami se živí například tuleni Weddelovi. Nikdo netuší, jak významnou položku v jídelníčku tuleňů představují a jak by se tuleni vypořádali s jejich úbytkem.
Šestice mezinárodně uznávaných odborníků na mořské ekosystémy vedená Jennifer Jacquetovou a Danielem Paulym z University of British Columbia zveřejnila v prestižním vědeckém týdeníku Nature otevřený dopis, v kterém vyzývají Marine Stewardship Council k důkladné revizi systému práce a k přehodnocení udělených certifikátů.

MSC neposuzuje ekologické aspekty rybolovu sama. Uchazeč o certifikát si k tomu najme auditorskou firmu z oficiálního seznamu MSC. Ta pak za honorář provede zhodnocení ekologických dopadů lovu vybrané ryby v dané lokalitě. MSC se pak většinou řídí verdiktem auditorské firmy.

Jennifer Jacquet, University of British Columbia: “Udělování certifikátů je právnická fraška. Z jedenácti odvolání, která proti udělení certifikátu MSC podali vědci, nebylo kladně vyřízeno ani jedno.“

Jacquettová, Pauly a další vědci poukazují na fakt, že se auditorské firmy ocitají ve střetu zájmů. Čím měkčí metr nasadí, tím spíše rybářská společnost získá certifikát MSC a tím spíše si u té samé auditorské firmy objedná další audit. Zřejmě ne náhodou se řada kontroverzních rozhodnutí MSC opírá o posudky britské auditorské firmy Moody Marine Ltd.
Jako nedostatečný hodnotí odborníci i odvolací systém. Rybáři se mohou proti neudělení  certifikátu MSC odvolat. V odvolací proceduře nejsou opětovně hodnoceny ekologické aspekty lovu, ale jen samotná procedura udělení certifikátu. Odvolání nedostanou na stůl biologové ale právníci. Ti námitkám rybářů zhusta vyhoví. Z jedenácti odvolání, která podali vědci proti udělení certifikátu MSC, nebylo kladně vyřízeno ani jedno, i když všechna byla podepřena hodnověrnými vědeckými daty o škodlivosti rybolovu s certifikátem MSC.