Plž s kovovou zbrojí
Objevy, které vědci učinili v rámci projektu Census of Marine Life, překonaly vše, co si člověk dokáže představit v nejbujnější fantazii. V roce 2003 narazili američtí vědci při průzkumu dna Indického oceánu poblíž ostrova Rodriguez v hloubce bezmála dvou a půl kilometru na podivného plže. Žil v koloniích čítajících až několik stovek jedinců poblíž míst, kde ze dna tryskala vroucí voda o teplotě 400°C prosycená minerály. Tato solanka nevře jen díky tomu, že na ni působí tlak 250krát vyšší, než jaký panuje při mořské hladině.
Podmořské horké prameny hostí bezpočet jedinečných forem života. Plž, který dostal jméno Crysomallon squamiferum, se ani v této kolekci rarit neztratí. Tělo má kryté zlatavě lesklými šupinami. Po uložení plže do nádoby s lihem šupiny „zrezly“ a to vzbudilo u vědců velkou zvědavost. Zlatá barva není v přírodě až tak vzácná a například u rybích šupin je celkem běžná. Nemá však se zlatem či jinými kovy nic společného. Šupina za ni vděčí hře světla na látkách organického původu.
Analýzy provedené na šupinách „šneka“ odhalily, že tělo plže kryjí minerální sloučeniny železa. Drtivou většinu tvoří pyrit. V malém množství je do něj přimíchán i greigit. Oba minerály vznikají sloučením železa a síry a mají typický kovový lesk. Plž Crysomallon squamiferum nemá lesklé šupiny pro ozdobu. Základ každé šupiny tvoří výběžek tkání plže. Ty jsou potaženy vrstvou konchiolinu, který povléká i masu minerálů tvořících základ šnečí ulity. Konchiolin je poprášen částečkami pyritu o velikosti jedné tisíciny milimetru. Kombinace organického konchiolinu s pyritem dodává šupinám na pružnosti a pevnosti, takže svého majitele dobře chrání například před útokem dravých ryb. Zároveň pomáhá plži, aby se v horku snujícím v okolí zřídla zbavil nadbytečného tepla. Věda nezná jiného tvora, který by takhle využíval kov. Americká armáda už začala tento přírodní pancíř zkoumat v naději, že by se z jeho konstrukce mohli poučit materiáloví inženýři ve zbrojovkách.
Nemrznoucí ryby a krabí yetti
Crysomallon squamiferum není jediným podivuhodným organismem, na který vědci při průzkumu moří a oceánů narazili. Zajímavé jsou například antarktické ryby ledovky, které žijí v silně podchlazené vodě. Jiné ryby by při teplotách klesajících i několik stupňů pod nulu dávno zrzly. Ledovkách však koluje tělem zvláštní bílkovinná molekula, která se okamžitě nabalí na vznikající ledové krystaly a nedovolí jim dále růst. Rybí tělo je plné mikroskopických krystalů ledu, ale ty nenapáchají žádné škody. Nejsou na to dost velké. Život v ledové vodě přináší ledovkám řadu výhod. Vyhnou se početnější konkurenci jiných ryb a navíc nemají problém s dýcháním, protože ve studené vodě je rozpuštěno velké množství kyslíku. Ryby se proto obejdou bez krvinek a také potřeba krevního barviva je zanedbatelná. Ve srovnání s jinými rybami vystačí se setinovým množstvím hemoglobinu.
Další zvláštností je krab, jemuž vědci přezdívají „yetti“. Toto stvoření žije na dně v hlubinách Pacifiku. Je bezbarvé a zřejmě i zcela slepé. Nejnápadnější jsou na něm velká klepeta pokrytá hustými „chlupy“. Vědecký název kraba Kiwa hirsuta je složen ze jména havajské bohyně mušlí Kiwy a latinského výrazu „chlupatý“. O účelu chlupů se vedou mezi vědci dohady. Mnozí jsou přesvědčeni, že se zvíře jejích pomocí zbavuje toxických látek přítomných v okolní vodě. S určitostí to však nevíme, stejně jako neznáme ani jídelníček podmořského „yettiho“. Mohl by sbírat povlaky bakterií z mořského dna, ale nelze vyloučit ani to, že je dravec.
Dominují mikrobi
Do projektu Census of Marine Life se zapojilo 2 700 vědců osmdesáti národností. Ti zorganizovali 540 expedic s celkovou dobou trvání 9000 dní. Vědci pečlivě vybírali místa, kde pak prováděli průzkum od hladiny až ke dnu. Mezi lokalitami jsou moře za polárním kruhem stejně jako tropická moře v okolí rovníku. Zkoumání byly podrobeny pobřežní oblasti i volné moře. V rámci čtrnácti dílčích projektů pozorovali biologové na čtvrt milionu různých organismů. Šest tisíc z nich nebylo do té doby známo a více než 1 200 už bylo popsáno jako nové druhy.
Z pobřežních mořských ekosystémů vyšlo jako druhově nejbohatší západní pobřeží Pacifiku. Nejpestřejší život na volném moři hostí bez ohledu na to, o jaký oceán jde, vody ve středních zeměpisných šířkách.
Výsledky desetiletého bádání zaplnily četné vědecké databáze, jsou shrnuty v pěti vědeckých monografiích a 2 600 vědeckých článcích. Některé vědecké časopisy věnovaly výsledkům „inventury mořského života“ speciální čísla a prestižní vědecký časopis PLoS ONE vytvořil z článků popisujících objevy učiněné v rámci Census of Marine Life samostatnou kolekci.
Zkrátka nepřišla ani laická veřejnost. Internetová stránka projektu www.coml.org nabízí fotografie nejrůznějších mořských živočichů, videa, mapy a filmy. Australskou zpěvačku Maryann Camilleriovou inspiroval projekt Census of Marine Life k písničce Look to the Sea, která je rovněž volně ke stažení z webových stránek projektu.
Bylo by naivní si myslet, že Census of Marine Life provedl vyčerpávající inventuru mořského života. Plná pětina světových moří zůstává stále nepoznaná a další významná část je zatím prozkoumána jen povrchně. Konečný počet mořských druhů se určitě vyhoupne přes milion. Zcela samostatnou kapitolu přitom tvoří mořské mikroorganismy. Počty jejich druhů vědci odhadují zatím jen řádově na desítky nebo i stovky milionů. Mikrobi dominují mořskému životu i počtem a celkovým objemem biomasy. Tvoří až 90 % hmotnosti všeho, co v mořích žije. Na každého obyvatele této planety tak připadá v moři masa mikrobů o hmotnosti, která se vyrovná pětatřiceti dospělým slonům.
Prameny: Census of Marine Life
Proč je v moři tak málo ryb?
Autor: Stanislav Mihulka (22.02.2012)
Diskuze:
