Ig Nobelovy ceny 2010  
V Sandersovém divadle Harvardovy university byly po dvacáté uděleny "antinobelovky".

 

V americkém státě Massachusetts, ve městě Cambridge sídlí proslulá Harvardova universita. K jejím nemovitostem patří architektonicky zajímavé a akusticky prý znamenité Sandersovo divadlo. Včera o půl osmé večer tamního času, kdy se většina z nás ve spánku převracela z jednoho boku na druhý, nebylo v divadle ani jedno ze 1 166 míst volné. Vstupenky byly dávno vyprodány, i když na představení se každý mohl díky internetu dívat pohodlně z domova.


Mnozí si ale nechtěli nechat ujít příležitost osobně se účastnit na premiéře a zároveň derniéře jedinečného vystoupení, v kterém účinkovalo několik nositelů Nobelových cen a celá řada "zasloužilých" i zcela čerstvě nominovaných laureátů Ig Nobelových cen z různých zemí. Neváhali obětovat čas a na vlastní náklady přicestovali do USA, aby si osobně převzali ocenění, jež jim k vědecké prestiži nepřidá. Zkratka Ig prý vznikla z latinského ignobilis - nevznešený a každoročně takto označenou cenou jsou poctěni jenom někteří z těch, jejichž výzkum vzbudí údiv, úsměv a pak přinutí k zamyšlení. Alespoň takto přívětivě vysvětlují smysl "antinobelovky" organizátoři.


A než nad vědeckými studiemi, které přešly i tým nejjemnějším sítem letošního výběru, vyřknete ortel "šišmariá, to je ale ...hloupost", zkuste se přece jen zamyslet. Ne vždy musí jít o nesmysl.


Letošní doprovodný program byl věnován bakterii, proto i hlavní cenou bylo potřásaní rukou. Ne ale jen tak s ledajakým - ocenění přijímali gratulace od nositele pravé Nobelovy ceny za chemii v roce 1976, Williama Lipscomba.


Nabízíme zatím stručný seznam letošních cen. Informace budeme v průběhu dne doplňovat podrobnostmi o oceněných a jejich výzkumných pracích.


Cena za technické řešení: Za zdokonalení metody sběru velrybích smrkanců pomocí dálkově řízené helikoptéry.
(For perfecting a method to collect whale snot, using a remote-control helicopter)
Oceněni: Karina Acevedo-Whitehouse, Agnes Rocha-Gosselin ze Zoological Society of London, a Diane Gendron z Instituto Politecnico Nacional, Baja California Sur, Mexico.
Publikace: A Novel Non-Invasive Tool for Disease Surveillance of Free-Ranging Whales and Its Relevance to Conservation Programs. Animal Conservation, vol. 13, no. 2, April 2010, pp. 217-25.
Cenu jsi osobně převzaly všechny tři autorky


Cena za medicínu: Za objev, že projevy astmatu se můžou léčit jízdou na horské dráze.
(For discovering that symptoms of asthma can be treated with a roller-coaster ride.)
Oceněni: Simon Rietveld z University of Amsterdam, Nizozemí a Ilja van Beest z Tilburg University, Nizozemí
Publikace: Rollercoaster Asthma: When Positive Emotional Stress Interferes with Dyspnea Perception. Behaviour Research and Therapy, vol. 45, 2006, pp. 977–87.
Cenu jsi osobně převzali oba autoři


Cena za plánování dopravy: Za využití hlenek pro optimalizaci tras železničních tratí.
(For using slime mold to determine the optimal routes for railroad tracks.)
Oceněni: Toshiyuki Nakagaki, Atsushi Tero, Seiji Takagi, Tetsu Saigusa, Kentaro Ito, Kenji Yumiki, Ryo Kobayashi z Japonska a Dan Bebber, Mark Fricker z Velké Británie.
Publikace: Rules for Biologically Inspired Adaptive Network Design. Science, Vol. 327. no. 5964, January 22, 2010, pp. 439-42.
Cenu si osobně převzali: Toshiyuki Nakagaki, Kentaro Ito, Atsushi Tero, Mark Fricker, Dan Bebber
Poznámka: Třem z autorů již byla za výzkum hlenek udělena Ig nobelovka v roce 2008.


Cena za fyziku: Za vysvětlení, že v zimě na zledovatělém chodníku lidé uklouznou a padají méně často, když si navlečou ponožky na boty.
(For demonstrating that, on icy footpaths in wintertime, people slip and fall less often if they wear socks on the outside of their shoes.)
Oceněni: Lianne Parkin, Sheila Williams a Patricia Priest z the University of Otago, Nový Zéland
Publikace: Preventing Winter Falls: A Randomised Controlled Trial of a Novel Intervention. Medical Journal. vol. 122, no, 1298, July 3, 2009, pp. 31-8.
Cenu se osobně převzala Lianne Parkin


Cena za mír: Za potvrzení obecně zažité představy, že klení tlumí bolest.
(For confirming the widely held belief that swearing relieves pain.)
Oceněni: Richard Stephens, John Atkins a Andrew Kingston z Keele University, Velká Británie
Publikace: Swearing as a Response to Pain. Neuroreport, vol. 20, no. 12, 2009, pp. 1056-60.
Cenu se osobně převzal Richard Stephens


Cena za veřejné zdraví: Za experimentální potvrzení, že mikroby lpí na vousatých vědcích.
(For determining by experiment that microbes cling to bearded scientists.)
Oceněni: Manuel Barbeito, Charles Mathews a Larry Taylor z Úřadu průmyslové bezpečnosti a ochrany zdraví ve Fort Detrick, Maryland, USA.
Publikace: Microbiological Laboratory Hazard of Bearded Men. Applied Microbiology, vol. 15, no. 4, July 1967, pp. 899-906.
Autor práce Manuel Barbeito si ze zdravotních důvodů nemohl pro cenu
přijet, zaslané poděkování za něj přečetl zástupce.


Cena za ekonomiku: Za tvorbu a prosazování nových způsobů, jak investovat peníze - způsobem, který maximalizuje finanční zisk a minimalizuje finanční rizika pro světovou ekonomiku, nebo její části.
(For creating and promoting new ways to invest money — ways that maximize financial gain and minimize financial risk for the world economy, or for a portion thereof.
Oceněni: Vedení a ředitelé Goldman Sachs, AIG, Lehman Brothers, Bear Stearns, Merrill Lynch a Magnetar.
Cenu si nikdo nepřevzal.


Cena za chemii: Za vyvrácení zažité víry, že olej a voda se spolu nesmíchávají.
(For disproving the old belief that oil and water don"t mix.)
Oceněni: Eric Adams z MIT, Scott Socolofsky z Texas A & M University, Stephen Masutani z University of Hawaii, a BP [ British Petroleum ].
Publikace: Review of Deep Oil Spill Modeling Activity Supported by the Deep Spill JIP and Offshore Operator"s Committee. Final Report 2005.
Cenu si přijeli převzít Eric Adams, Scott Socolofsky a Stephen Masutani.


Cena za manažment: Za matematické zdůvodnění, že organizace by byly výkonnější, kdyby povyšovaly namátkou vybrané pracovníky.
(For demonstrating mathematically that organizations would become more efficient if they promoted people at random.)
Oceněni: Alessandro Pluchino, Andrea Rapisarda a Cesare Garofalo z University of Catania, Itálie
Publikace: The Peter Principle Revisited: A Computational Study. Physica A, vol. 389, no. 3, February 2010, pp. 467-72.
Cenu si osobně převzali Alessandro Pluchino, Andrea Rapisarda a Cesare Garofalo .


Cena za biologii: Za vědecky zdokumentovaný orální sex u kaloňů.
(For scientifically documenting fellatio in fruit bats.)
Oceněni: Libiao Zhang, Min Tan, Guangjian Zhu, Jianping Ye, Tiyu Hong, Shanyi Zhou a Shuyi Zhang z Číny a Gareth Jones z University of Bristol, Velká Británie
Publikace: Fellatio by Fruit Bats Prolongs Copulation Time. Zhang, PLoS ONE, vol. 4, no. 10, e7595.
Cenu si osobně převzal Gareth Jones.


_____________________________________________________________________

Pár vět navíc:



Zvětšit obrázek
Kredit: Michael Macor

Cena za medicínu: Za objev, že projevy astmatu se můžou léčit jízdou na horské dráze.


Holanďané Simon Rietveld z Amsterdamské university a Ilja van Beest z University v Tilburgu se rozhodli porovnat, jak 25 mladých žen s diagnostikovaným těžkým astmatem a 15 zdravých žen posuzuje problémy s dýcháním, když je vystaví opakovanému stresu při jízdě na horské dráze. Podle dostupného abstraktu volně nedostupného odborného článku „negativní emoční stres i krevní tlak vrcholily těsně před jízdou, zatímco pozitivní emoční stres a srdeční frekvence bezprostředně po ní.“ Dušnost u žen s astmatem byla těsně před adrenalinovým zážitkem vyšší než po něm.


Autory výsledky těchto stresujících pokusů dovedly k závěru, že když mají astmatičky nepříjemné pocity, tedy například strach před jízdou, dušnost vnímají hůř, než když jsou šťastné, že ta bláznivá jízda skončila. Jinými slovy, autoři na ženách, jež více podléhají stresu, prokázali zcela „neočekávaný“ jev – s pocitem radosti jde všechno lépe a problémy se zdají být menší.


Doplnila Dagmar Gregorová



Cena za fyziku: Prevence zimních pádů

Cíl práce: Výzkum platnosti hypotézy, že navlečení ponožky na boty zlepší trakci na zledovatělém povrchu.

Zvětšit obrázek
Práce je dokumentována celou škálou výpočtů, ke kterým, jak se v práci uvádí, se autoři dopracovali pomocí Microsoft Excel software.

Metoda: Náhodně vybraní chodci průměrného věku 21 let (rozmezí 18 – 70), chodili ze svahu po zledovatělé cestě. Pokus probíhal ve dvou lokalitách ve městě Dunedin na Novém Zélandu. Osobám přes normální obuv navlékali různě barevné ponožky a nebo je nechali chodit v tom v čem přišli. Z pokusu získali dva druhy výsledků. Primárním výstupem bylo subjektivní hodnocení účastníků, kteří kluzkost povrchu hodnotili přidělením bodů jedna až pět. V druhé části pokusu pozorovatel posuzoval jistotu s jakou se chodci pohybovali, čas, který k překonání sestupu potřebovali a zaznamenával uklouznutí a pád. Aby nedošlo ke zkreslení výsledků, všichni kdož měli dřívější zkušenosti s oblékáním ponožek na boty, byli z hodnocení vyloučeni. Předem byli všichni účastníci pokusu poučeni, že se nesmí úmyslně klouzat.

Zvětšit obrázek
Místa pokusů: Dunadin

Výsledky: Zatímco dvě třetiny pokusů sejít svah končily uklouznutím, po aplikaci ponožky se situace signifikantně zlepšila. Kontrolních sestupů bez ponožek bylo 15, vybavených ponožkou 14. U třetiny případů se projevilo zlepšení a jeden z chodců kontrolní skupiny dokonce upadl. Stejný výsledek mělo i subjektivní hodnocení samotných účastníků. Některé osoby považovaly doporučované řešení za pokořující a nedůstojné a předčasně pokus ukončily. Navlečení ponožek se i tak jeví jako účinný a levný způsob, jak snížit riziko prokluzu na zledovatělé podložce.


Původně autoři chtěli, aby dobrovolníci chodili po zledovatělé cestě Baldwin Street, která je podle Guinnessovy knihy nejstrmější ulicí na světě. To se ukázalo být nereálné z několika důvodů. Pro starší účastníky by to bylo neetické a právní důsledky z případných zranění by mohli celou věc zkomplikovat. Proti byl i fakt, že jde o slepou ulici a bylo třeba respektovat ochotu pokusných osob se na místo dostavit. Proto byly vybrány dvě náhradní trasy, kudy každé ráno chodí široká veřejnost. Jde o lokality v centru Dunedinu, viz dvě připojené fotografie.


Obr: Protiskluzové vybavení chodců použité v pokusu.

Závěr: Hypotéza užitečnosti ponožek byla potvrzena. Práce obsahuje doložku, že žádný z autorů ani účastníků pokusu nebyl zainteresován na výrobě či prodeji ponožek. Podrobnosti viz: The New Zealand Medical Journal


Doplnil Josef Pazdera




Cena za biologii: Felace prodlužuje kopulaci aneb kaloňům chutná orální sex

Zvětšit obrázek
Kaloň krátkonosý hoduje na kapoku. Kredit: J.M. Garg, Wikimedia Commons.

Zoolog Gareth Jones z University of Bristol, který spolu se sedmi čínskými kolegy nadšeně pozoroval a posléze v prestižním časopise PLoS One opublikoval orální sex asijských kaloňů krátkonosých (Cynopterus sphinx). Na naše poměry jistě poněkud prudérní porotu humorných nobelistů podle všeho rozesmálo pozoruhodné sexuální chování rozkošných plodožravých potvůrek, které je ale každopádně extrémně zajímavé i v odborném vnímání reality a zřejmě souvisí s jejich poměrně vyhraněným společenským uspořádáním.

Je mi více než 15 let
Neinspirovali se v Kamasutře u kaloňů? (Kredit: Kamasutra)

Tihle jihoasijští kaloni žijí v oddělených skupinkách samců a samic po 8-9 jedincích, jako kdysi studenti na kolejích a jenom v období páření vytvářejí větší smíšené gangy 6-10 samců a 10-15 samic, které si vždy najdou společný úkryt v palmových listech. Podle Jonese a spol. se k sobě při sexu partneři chovají velmi pozorně. Samičky často lízají penis zezadu kopulujícího samečka, který si to zjevně užívá a při lízání samičky nikdy nepřestane souložit. Badatelé pečlivým pozorováním celkem 20 kopulací tohoto druhu v univerzitním kampusu subtropického čínského města Guangzhou City ověřili, že čím intenzivněji dělá samička dobře samečkovi jazykem, tím déle spolu kopulují. Kromě orální sexu se tito roztomilí kaloni také vzájemně mazlí v intimních partiích i po kopulaci, což z nich dělá sympatické sexuální náruživce. Pravidelný orální sex je mezi savci velmi výjimečný a kaloni krátkonosí jsou vedle orálních mistrů bonobů a také někdy lidí čestnou výjimkou.

Zvětšit obrázek
Kapok je také dobrota. Kredit: J.M. Garg, Wikimedia Commons

Kaloni krátkonosí nemají příliš růžový život. Opylující sice různé druhy nočních květů a rozšiřují semena palem a dalších rostlin, pro svou zálibu ve zralých banánech, psídiích, zapotách, datlích nebo liči jsou ale v místních sadech považováni za nepříjemné škůdce, se všemi důsledky, které z toho pro ně plynou. Zároveň asi přenášejí smrtelnou virovou japonskou encefalitidu, což jejich popularitě jistě dvakrát nepřidá. Snad alespoň záliba ve skupinovém orálním sexu přináší do jejich nelehké existence špetku příjemného vzrušení. Další podrobnosti: PLoS ONE


VIDEO:

Doplnil: Stanislav Mihulka



Cena za plánování dopravy: Za využití hlenek pro optimalizaci tras železničních tratí.


Jak název naznačuje, japonsko-briský tým autorů se snažil prokázat, že při matematickém modelování dopravní sítě se lze inspirovat sítěmi biologickými, protože tyto formovalo bezpočet cyklů evolučního výběru, a tak jsou v mnoha ohledech již optimalizovány. Navíc se vyvinuly bez centrálního řízení. Navzdory tomu ale prý mohou představovat snadno škálovatelné řešení pro rozšiřování našich doravních sítí.


Na hlenkách druhu Physarum polycephalum autoři dokazovali, že kolonie tohoto jednobuněčného organismu jsou sto tvořit vzájemná propojení s porovnatelnou efektivitou, odolností vůči poruchám a optimalizací nákladů jako jsou naše vyspelé infrastrukturní systémy. Konkrétnou kolonii porovnávali s částmi sítě tokijské kolejové dopravy a zkoumali, jak se liší v různých parametrech – například kolik procent všech možných přerušení jednotlivých větev vede k izolaci některé části sítě. Ale také se jim podařilo zhodnotit například náklady nebo transportní kapacitu (samozřejmě za předpokladu, že biologickou síť považovali za virtuální železniční).


Když se člověk podívá na následující snímku centrální části tokijské dopravní sítě (zdroj Google Earth), schematickou mapu kolejové sítě (vpravo nahoře) a na obraz sítě, kterou po 26 hodinách růstu vytvořila kolonie hlenek (zdroj: článek v Science – viz uvodní seznam ocenění), nevdojak ho napadne otázka, jestli nejde o speciální, v Japonsku vyšlechtěný druh a autoři jenom neprozradili jedno z tajemství projektantů země vycházejícího slunce.



Doplnila Dagmar Gregorová



Cena za technické řešení: Za zdokonalení metody sběru velrybích smrkanců pomocí dálkově řízené helikoptéry.


Oceněná práce, i když k tomu anotace svádí, zdaleka nepatří mezi ty nejnesmyslnější výzkumné počiny. Trojlístek mladých zooložek zajímavým netradičním způsobem vyřešil otázku, jak monitorovat zdraví velryb. Tedy alespoň stav jejich respirační soustavy. Evoluce obrovským mořským savcům moudře přemístila nozdry na nejvyšší místo hlavy a přes tyto relativně malé otvory se z velkokapacitních plic tlačí při výdechu stovky až tisíce litrů vlhkého vzduchu. Proto k obrazu velryby neodmyslitelně patří vysoká fontána kapek zkondenzované páry. A právě tyto vydechované proudy se staly cílem zájmu vědátorů, kteří použili v obchodě zakoupený, asi metr velký vrtulník na dálkové ovládaní. Opatřili jej plováky pro případ pádu a sadou petriho misek. Pak lodí pátrali po velrybách, ke kterým vysílali tuto leteckou stanici pro odběr vzorků. Z nich kultivovali bakterie, které by – po vyloučení možné kontaminace z jiných zdrojů – měly pocházet z dýchacích cest kytovců. Objevili hemofily a zlaté stafylokoky a výsledky i s metodikou zveřejnili v práci, jež neunikla nominaci pro Ig nobelovku. Otázkou ale je, jestli použití mini-helikoptéry, která asi byla hlavním důvodem ocenění, není v tomto výzkumu nejkreativnějším a nejracionálnějším prvkem.


Doplnila Dagmar Gregorová



Cena za ekonomiku: Za tvorbu a prosazování nových způsobů, jak investovat peníze - způsobem, který maximalizuje finanční zisk a minimalizuje finanční rizika pro světovou ekonomiku, nebo její části.

Zvětšit obrázek
Býka na známé Wall Street si zvolila za svůj symbol skupina investičních fondů. Kdyby stav některých z nich odpovídal symbolu vpravo, krize nemusela být tak hluboká. Jenže Magnetar vznikl právě na jejím počátku (v roce 2005) a přispěl k ní lvím dílem. A vše se prý dělo v mezích zákona a pravidel hry na finančním trhu.
Žádné stěhování na cizí planetu nás nezachrání před námi samými.

Koncem roku 2005 americký trh s nemovitostmi zaznamenal pokles. Ústřední banky USA zvýšily úrokové sazby. Samozřejmě to negativně ovlivnilo i obchod s hypotékami, protože investoři přestali kupovat hypoteční cenné papíry. Rekordně vysoké ceny nemovitostí (v USA zejména rodinných domů) klesaly. Analýzy naznačují, že kdyby další vývoj měl svůj „přirozený průběh“, pak by krize v roce 2008 sice nastala dřív, ale byla by mírnější.

Jenže několik chytrých finančníků z chicagských investičních fondů pomohlo oživit finanční mašinérii na Wall Street investováním miliard dolarů do cenných papírů podporujících právě hypoteční trh. Při jeho krachu se téměř všechny tyto cenné papíry staly bezcenné a ztráty zainteresovaných investorů, investičních bank a v konečném důsledku i amerických daňových poplatníků se odhadují na 40 miliard dolarů.


Ale investiční fond Magnetar právě v době začínající hluboké krize měl z cenných papírů nadměrné výnosy. Dosud není jasné, jak toho dosáhl a jenom několik zasvěcených lidí na Wall Street přesně pozná zákulisí machinací Magnetaru. Každý z nich si z pochopitelných důvodů nechává podrobnosti pro sebe. Při tak hluboké krizi, která i díky vstupu zahraničních investorů do amerického trhu s CDO (Collateralized Debt Obligation, tedy zajištěnými dluhovými obligacemi) lehce proplula Velkou louži a zasáhla celý svět, se ale při hledání příčin toho mnoho utajit nedá.


Podle analýz neziskové korporace ProPublica, věnující se investigativní žurnalistice (Pulitzerova cena 2010), „obchod Magnetar“ fungoval takto: investiční fond skoupil nejriskantnější část druhu cenných papírů, známý jako zajištěné dluhové obligace CDO. Pokud by ceny bydlení nadále rostly, Magnetar by měl relativně slušnou návratnost po mnoho let. Jenže fondy touží po obrovských ziscích a to pokud možno s termínem „hned“. Magnetar vsadil na to, že část jeho kšeftu bude neúspěšná. Snažil se právě o zahrnutí nejriskantnějších aktiv do jejich CDO, což ještě více odsuzovalo jeho investice na neúspěch.


Koncem roku 2008 se neplnilo až 96 procent finančních závazků v CDO Magnetaru, což bylo mnohem více, než u podobných CDO, kde procento se pohybovalo okolo 68 procent. Velké banky na uzavřené dohody s tímto finančním fondem krutě doplatily. Z uveřejněných informací není jasné, jak se Magnetaru na začátku krize podařilo mít z jejich propadákových CDO velké výnosy, když úrokové sazby klesaly a cena nemovitostí také. Jestli někdo ze čtenářů rozumí ekonomickému zákulisí tohoto mechanizmu, který výrazně přispěl k hospodářské recesi v USA, jež má dopad na celý svět, budeme mu povděčni za pár vysvětlujících vět v diskuzi. Příspěvek pak doplníme.


Zdroje pro další informace: článek v ProPublica. Na levé straně stránky jsou hypertextové odkazy na jednotlivé kapitoly pro zájemce o celou podrobnou analýzu příběhu „Magnetar“.

Jako odezvu na tento článek manažment Magnetar Capital rozeslal svým investorům dopis, jenž je v plném znění uveřejněn ZDE

Wikipedie – Magnetar Capital, CDOs


Doplnila Dagmar Gregorová



Cena za mír: Za potvrzení obecně zažité představy, že klení tlumí bolest.

Zvětšit obrázek
Namísto klení smích. Také asi pomáhá zahnat pocit nepříjemného chladu. Alespoň mezi berlinskými otužilci. (zdroj)

Nadávky, klení, neslušná slova zná každý jazyk a jsou vlastní všem kulturám. Že můžou mít i katarzní, úlevu přinášející účinek dokládá poněkud neobvyklý výzkum dvou britských psychologů z University v Keele. Přesvědčili 38 studentů a 29 studentek ve věku okolo 21 let k účasti na experimentu, který je asi více pobavil, než poučil. V něm mladí museli nejdřív napsat pět nadávek, které by použili, kdyby se trefili kladivem do prstu, pět neutrálních slov popisujících stůl a vyplnit standardní dotazník odhalující, nakolik jsou panikáři, podléhající katastrofickým myšlenkám. Pak se opakovaně podrobili pokusu, ve kterém několik minut měli udržet ruku v ledové vodě (5 st. C), přičemž měli opakovat první ze svého seznamu nadávek, nebo – při kontrolních pokusech - nejneutrálnější slovo ze seznamu druhého. Na závěr každého kola jim vědci změřili srdeční frekvenci.


Výsledek byl jednoznačný – nadávky zmírňují pocit bolesti a nepohody a zvyšují tep. A to u žen o něco více, než u mužů. Těm navíc spílání moc nepomáhá, když patří mezi alarmisty, podléhající pocitům hrozící katastrofy.


I když to britští vědci ve své práci tak neinterpretují, jako autorka tohoto příspěvku si dovolím nabídnout vlastní zdůvodnění. Pro ženy, ty britské nevyjímaje, je používání nadávek a hrubých slov „proti srsti“. Bezesporu v tom hraje roli i generacemi vytvářený kulturní tlak. Jsou-li k tomu donuceny experimentem, může to u nich vyvolat vnitřní rozpoložení, které jim umožňuje nevnímat pocit nepohody, jakým je ruka v ledové vodě. Pro minulou generaci nebyla teplá voda tekoucí z kohoutků žádnou samozřejmostí a ne tak dávno naše prababičky praly v potocích. A asi nenadávaly, nebo alespoň ne nahlas. To by vysvětlovalo, proč se u mladých studujících ladies zvyšuje srdeční frekvence. Vědci jakoby opomíjeli, že evoluce vybavila ženy jiným obranným mechanismem na tišení bolesti a pocitu beznaděje, jenž je zase kulturně upírán mužům – pláč. A tak v tomto pokusu nejsou ženy a muži zcela „rovnocenní“. Je to jako s těmi hruškami a jablky.


A ještě jedno tvrzení britských psychologů je zarážející. První věta odseku „diskuse“ v jejich článku zní: Tento experiment prověřoval hypotézu, že klení, jako nedokonalá adaptační odezva na bolest, by mělo snížit schopnost bolest snášet a vnímavost na bolest naopak zvýšit v porovnání se stejnou situací, ve které postižený nenadává. A pak s překvapením konstatují, že opak je pravdou. Neměl být ten prokázaný „opak“ i primárním předpokladem, který vychází z hodně dlouhodobých obecných zkušeností? Nebo vědci vskutku předpokládali, že člověk, který trefí palec místo hřebíku, kleje s vědomím, že se mu tím přitíží?


Zdroj: odborný článek v NeuroReport 2009


Doplnila Dagmar Gregorová



Cena za veřejné zdraví: Odhalení rizika vousů pro práci v laboratoři

Zvětšit obrázek
Barbeitova statečná figurína. Kredit: Manuel Barbeito, Applied Microbiology


Manuel Barbeito, Charles Matthews a Larry Taylor, vesměs zaměstnanci Industrial Health and Safety Office ve Fort Detricku, Maryland, USA se v kdysi dávno v pravěku laboratorního výzkumu velmi odpovědně zaobírali otázkou, nakolik je pro zaměstnance laboratoří zdravotním rizikem plnovous. Inspiroval je k tomu zaměstnanec jejich úřadu, který se během práce v laboratoři s nebezpečnými mikroorganismy nechal zarůst plnovousem. Zneklidnění badatelé se tehdy pokoušeli přimět dotyčného kolegu ke změně vizáže, dotyčný to ale odmítl s tím, že neexistuje důkaz o biologické nebezpečnosti bujného plnovousu.


Situace se posléze vyhrotila natolik, že odpůrci plnovousů přešli od výhružek k experimentům. Barbeito a 3 dobrovolníci si po 73 dní nechali růst plnovous, poté si ho záměrně kontaminovali neškodnými bakteriemi Serratia marcescens a Bacillus subtilis var. niger. a nakonec experimentálně doložili, že se bakterie odstraňují mytím mnohem hůře z vousů, než z oholených tváří. Barbeito a spol. se s tím ale ještě nespokojili a zinscenovali dramatičtější experiment s figurínou vybavenou falešným plnovousem. Vousy této figuríny kontaminovali částicemi viru newcastleské nemoci a molekulami toxinu Clostridium botulinum typu A, a poté umístili k laboratorní drůbeži a prasatům. Od vousaté figuríny se pak některá zvířata úspěšně nakazila a to i přes promytí vousů vodou s mýdlem.


Výzkumníci nakonec bez ohledu na cenu Ig Nobel dosáhli dvojitého úspěchu. Jednak jejich výsledky v roce 1967 otiskl odborný časopis Applied Microbiology a snad ještě větší radost jim udělal problematický vousatý kolega, který nakonec pod tíhou experimentálních dat uznal svoji porážku a oholil se. Od těch dob jsou zaměstnanci laboratoří s plnovousem v neislámském světě spíše výjimkou.


Doplnil Stanislav Mihulka

Autor: Redakce
Datum: 01.10.2010 11:10
Tisk článku



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz