Obrázek vpravo: Nejdelší rakouský ledovec v roce 1875 a v současnosti. Výrazný úbytek ledu je zjevný. Kdo za to může?

Zvětšit obrázek

Graf 1:  Většina tání ledovců proběhla před rokem 1950. Boom fosilních paliv ale přišel až po druhé světové válce. Na vině tedy asi bude něco jiného než CO₂. Rozhodně nelze tvrdit, že se vzestupem antropogenních skleníkových emisí se tání ledovců zrychlilo. Spíše naopak. (Zdroj: Oerlemans; viz též IPCC TAR)

Mezi e-maily, které unikly na veřejnost v aféře Climategate, je i e-mail klimatologa Toma Crowleyho z 22. září 2000: „Alpské ledovce začaly ustupovat v mnoha regionech kolem 1850 a třetina až polovina jejich celkového ústupu proběhla před tím oteplením, které začalo 1920… Jste si tedy opravdu jistí, že za to může CO₂?“

Kolem roku 1840 je tempo tání ledovců stejné jako kolem roku 1960. Přitom úroveň industrializace a ročních emisí skleníkových plynů z fosilních paliv za sto let obrovsky stoupla. Z toho lze usoudit, že emise CO₂ nemají na teploty ani na tání ledovců pozorovatelný vliv.

Když ale za tání alpských ledovců nemůže uhlí a ropa, kdo tedy?

Graf 2:  Posledních tisíc roků. Modře sluneční aktivita. Vidíte Maunderovo solární minimum kolem 1700 nebo Spoererovo minimum kolem 1500. Minima přicházejí cca každých 200 let - tzv. Suessův cyklus. Červeně ústup ledovců. Jaký to div. Sluneční aktivita stoupne a ledovce tají. Kdo by to řekl, že? (Zdroj)

Sluneční aktivita ve 20. století dosáhla rekordních hodnot, jak ukázal Usoskin a kol. 2003. Proto tají ledovce. (Zdroj).

 
Graf 3:  Je současná epizoda tání ledovců bezprecedentní? Na tomto grafu vidíme posledních 10 tisíc let. Všimněte si, že období silného zalednění ve Skandinávii (glacier advances) přichází každých dva a půl tisíce let, pokaždé když přijde malá doba ledová. Je to pravidelný cyklus, který existoval i před průmyslovou revolucí. (Zdroj)

A jako po noci přichází den, po každém takovém globálním ochlazování přichází globální oteplování – jako třeba posledních dvě stě roků (zdroj). Takové globální oteplování přišlo i po předchozí malé době ledové (cca v době Homéra). Pochybuji, že za to mohlo spalování fosilních paliv.

Graf 4:  Perlička na závěr. Oerlemans použil tání ledovců jako nepřímý indikátor globálních teplot. A máme tu další „problém divergence“. Oops. Ledovce ukazují v posledních 40 letech daleko menší oteplení než grafy Phila Jonese z CRU-Climategate nebo grafy Hansena z NASA-GISS. Nejen letokruhy stromů, teploty moří, ale už i ledovce se staví na odpor proti IPCC.

Graf 5:  Křivka globálních teplot dle grafu CRUTEM z Anglie vypadá jinak. To je ten graf, k němuž Phil Jones „ztratil“ podklady. Zdá se, že Jonesův graf je dosti nadhodnocený. Že by vliv městských tepelných ostrovů?

Zvětšit obrázek

V Patagónii, v argentinských Andách, se na rozloze asi 250 km² rozprostírá velký ledovec Perito Moreno. Představuje třetí největší zásobárnu zmrzlé sladké vody. Pro vědce zůstává záhadou, proč tento ledovec, navzdory očekávání klimaalarmistů, roste. Kredit: Wikimedia Commons

Co myslíte, mýlí se Jonesův graf nebo ledovce?

Reference

J. Koch, J.J.Clague: Are insolation and sunspot activity the primary drivers of
Holocene glacier fluctuations?

G.Bond et al.: Persistent Solar Infuence on North Atlantic Climate During the Holocene. Science vol 294, 7 December 2001

Worldwide Glacier Retreat. Realclimate.org. March 2005 (autor: Eric) 

J.Oerlemans et al.: Extracting a Climate Signal from 169 Glacier Records. Science 308, 675 (2005)

Třetí zpráva IPCC. 2001. První pracovní skupina, graf 2.18.

Čtvrtá zpráva IPCC ( 2001). Pracovní skupina I. FAQ 9.2 Can the Warming of the 20th Century be Explained by Natural Variability?

Usoskin et al. Millennium-Scale Sunspot Number Reconstruction: Evidence for an Unusually Active Sun since the 1940s. Physical Review Letters. Vol 91, No. 21. Listopad 2003

Další články autora jsou na stránce Klimaskeptik.cz