Zvětšit obrázek

Nejhustěji poďobané oblasti na Měsíci. Kredit:

Měsíc není naštěstí jenom monotónní rybí oko, které by zalévalo noční krajinu nudným přízračným svitem. I neozbrojené oko na Měsíci bez potíží uvidí spoustu zajímavých detailů. Povrch Měsíce je sice spolehlivě bez života, ale i tak je rozhodně velice pestrý. Připomíná obří golfový míček, který ještě ke všemu někde chytil pravé neštovice.

Zvětšit obrázek

Moře Východní (Mare Orientale) podle měření systému LOLA. Kredit:

Jsou tu desítky tisíc většinou prastarých kráterů o průměru přes 1 kilometr a také měsíční moře, čili vlastně rozlehlé pláně vychladlé čedičové lávy, vylité po dopadu velkých těles. Kolem jižního pólu na odvrácené straně Měsíce se rozkládá pánev South Pole-Aitken o průměru 2240 km a hloubce 13 km, což je největší zachovalý impaktní kráter na Měsíci a zároveň i v celé Sluneční soustavě. Měsíc je dnes rájem geologů, protože jeho tvary nelikviduje atmosféra, počasí a kromě příležitostných dopadu asteroidů ani žádná významnější geologická činnost.

Planetární geolog James Head III. z Brown University v americkém Providence a jeho kolegové z domovské univerzity, MIT a NASA Goddard Space Flight Center nedávno v časopise Science oznámili vytvoření prvního kompletního katalogu kráterů na Měsíci. Použili k tomu nová data sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), kterou 18. června 2009 poslala NASA na oběžnou dráhu Měsíce. Tahle sonda mimo jiné nese na palubě i zařízení LOLA, čili Lunar Orbiter Laser Altimeter, které pomocí laserových pulzů provádí detailní topografická a geodetická měření s přesností na 10 centimetrů změřené výšky. Nově vytvořený katalog zahrnuje všechny krátery Měsíce o průměru přes 20 kilometrů, kterých je celkem 5185.

Zvětšit obrázek

Kompletní mapa kráterů Měsíce o průměru přes 20 km. Kredit: Science/AAAS, Wired Science.

Head a spol. se ale nevěnovali jenom suché statistice. Z jejich katalogu lze vyčíst hromadu zajímavých věcí. Potvrdili například, že největší kráter Měsíce South Pole-Aitken je zároveň i nejstarší měsíční pánví. To z něj dělá mimořádně zajímavý cíl nových výprav na Měsíc, kterých se, doufejme, brzy dočkáme. Kdyby se odtud podařilo dopravit na Zemi vzorky, ať už s pomocí šikovných astronautů nebo robotických sond schopných návratu, získali bychom významné informace o historii Měsíce i celé vnitřní části naší hvězdné soustavy.

Zvětšit obrázek

Mapa kráterů s daty o výšce od systému LOLA. Kredit: NASA/LRO/LOLA/GSF/MIT/Brown.

Pozoruhodným dokumentem o dětství Měsíce a blízkých planet je ale i celý Headův katalog. Potvrzuje totiž existenci neuvěřitelně dramatické a brutální epizody historie Sluneční soustavy, která je známá jako Pozdní těžké bombardování (Late Heavy Bombardment, LHB) a přispívá k jejímu dalšímu pochopení. Byl to vlastně nesmírně intenzivní proud asteroidů různé velikosti, který zhruba před 4,1 až 3,8 miliardami let, čili poměrně dlouho po vzniku Sluneční soustavy, propláchl celý vnitřek Sluneční soustavy, Zemi pochopitelně nevyjímaje. Podle Heada a spol. je totiž zřejmé, že bombardování planet a měsíců Sluneční soustavy asteoridy lze rozdělit na dvě výrazné éry. Po většinu času je jenom plytké a nepůsobí příliš velké škody. Tohle poklidné období ale přerušila relativně krátká doba šílenství Pozdního těžkého bombardování, na Měsíci také známého jako Lunární kataklyzma (Lunar Cataclysm), během něhož se do Měsíce trefovaly objekty všech velikostí, některé až ohromujících rozměrů a kdy vznikla měsíční moře. Konec Pozdního těžkého bombardování na Měsíci pěkně odpovídá době vzniku nejmladší měsíční impaktní pánve Moře Východního (Mare Orientale, anglicky Orientale Basin), k němuž došlo před 3,8 miliardami let.

V Pozdním těžkém bombardování měli podle všeho prsty naši plynní obři - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, jejichž gravitační kočkování v jednu chvíli rozrušilo oběžné dráhy kosmického smetí a Neptun s Uran si dokonce prohodily pořadí ve Sluneční soustavě. Rozhodně to tehdy nebyla žádná legrace, odborníci odhadují, že jenom na Zemi se v té době v relativně krátkém čase vytvořilo nejméně 22 tisíc kráterů o průměru přes 20 km, zhruba 40 impaktních pánví o průměru kolem 1000 km a několik ohromných impaktních moří s průměrem kolem 5000 km. Vzhledem ke své zběsilosti a načasování je Pozdní těžké bombardování významné pro představy o vzniku života na Zemi a to hned ze dvou důvodů. Jednak ho nejspíš na rozžhavené Zemi bez kapalné vody nemohlo nic přežít, takže v historii života funguje jako reset, či bod nula. Zároveň ale také na Zemi zřejmě dopravilo záplavu organických látek a zpřelámáním zemské kůry na mnoha místech vytvořilo oblasti příhodné ke vzniku prvních organismů. Jistě nebude náhoda, že život asi vznikl hned, jak přestaly létat asteroidy.

Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Lunar Reconnaissance Orbiter na oběžné dráze Měsíce. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.	Měsíc během Pozdního těžkého bombardování. Kredit: Tim Wetherell - Australian National University, Wikimedia Commons.	Simulace průběhu Pozdního těžkého bombardování. Kredit: AstroMark, Wikimedia Commons.

Prameny:
Brown University News 16.9. 2010, Science 329: 1504–1507, Wikipedia (Moon, Lunar Reconnaissance Orbiter, Late Heavy Bombardment).

Moon’s craters give new clues to early solar system bombardment from Brown PAUR on Vimeo.