Měsíc není naštěstí jenom monotónní rybí oko, které by zalévalo noční krajinu nudným přízračným svitem. I neozbrojené oko na Měsíci bez potíží uvidí spoustu zajímavých detailů. Povrch Měsíce je sice spolehlivě bez života, ale i tak je rozhodně velice pestrý. Připomíná obří golfový míček, který ještě ke všemu někde chytil pravé neštovice.
Jsou tu desítky tisíc většinou prastarých kráterů o průměru přes 1 kilometr a také měsíční moře, čili vlastně rozlehlé pláně vychladlé čedičové lávy, vylité po dopadu velkých těles. Kolem jižního pólu na odvrácené straně Měsíce se rozkládá pánev South Pole-Aitken o průměru 2240 km a hloubce 13 km, což je největší zachovalý impaktní kráter na Měsíci a zároveň i v celé Sluneční soustavě. Měsíc je dnes rájem geologů, protože jeho tvary nelikviduje atmosféra, počasí a kromě příležitostných dopadu asteroidů ani žádná významnější geologická činnost.
Planetární geolog James Head III. z Brown University v americkém Providence a jeho kolegové z domovské univerzity, MIT a NASA Goddard Space Flight Center nedávno v časopise Science oznámili vytvoření prvního kompletního katalogu kráterů na Měsíci. Použili k tomu nová data sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), kterou 18. června 2009 poslala NASA na oběžnou dráhu Měsíce. Tahle sonda mimo jiné nese na palubě i zařízení LOLA, čili Lunar Orbiter Laser Altimeter, které pomocí laserových pulzů provádí detailní topografická a geodetická měření s přesností na 10 centimetrů změřené výšky. Nově vytvořený katalog zahrnuje všechny krátery Měsíce o průměru přes 20 kilometrů, kterých je celkem 5185.
Head a spol. se ale nevěnovali jenom suché statistice. Z jejich katalogu lze vyčíst hromadu zajímavých věcí. Potvrdili například, že největší kráter Měsíce South Pole-Aitken je zároveň i nejstarší měsíční pánví. To z něj dělá mimořádně zajímavý cíl nových výprav na Měsíc, kterých se, doufejme, brzy dočkáme. Kdyby se odtud podařilo dopravit na Zemi vzorky, ať už s pomocí šikovných astronautů nebo robotických sond schopných návratu, získali bychom významné informace o historii Měsíce i celé vnitřní části naší hvězdné soustavy.
Pozoruhodným dokumentem o dětství Měsíce a blízkých planet je ale i celý Headův katalog. Potvrzuje totiž existenci neuvěřitelně dramatické a brutální epizody historie Sluneční soustavy, která je známá jako Pozdní těžké bombardování (Late Heavy Bombardment, LHB) a přispívá k jejímu dalšímu pochopení. Byl to vlastně nesmírně intenzivní proud asteroidů různé velikosti, který zhruba před 4,1 až 3,8 miliardami let, čili poměrně dlouho po vzniku Sluneční soustavy, propláchl celý vnitřek Sluneční soustavy, Zemi pochopitelně nevyjímaje. Podle Heada a spol. je totiž zřejmé, že bombardování planet a měsíců Sluneční soustavy asteoridy lze rozdělit na dvě výrazné éry. Po většinu času je jenom plytké a nepůsobí příliš velké škody. Tohle poklidné období ale přerušila relativně krátká doba šílenství Pozdního těžkého bombardování, na Měsíci také známého jako Lunární kataklyzma (Lunar Cataclysm), během něhož se do Měsíce trefovaly objekty všech velikostí, některé až ohromujících rozměrů a kdy vznikla měsíční moře. Konec Pozdního těžkého bombardování na Měsíci pěkně odpovídá době vzniku nejmladší měsíční impaktní pánve Moře Východního (Mare Orientale, anglicky Orientale Basin), k němuž došlo před 3,8 miliardami let.
V Pozdním těžkém bombardování měli podle všeho prsty naši plynní obři - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, jejichž gravitační kočkování v jednu chvíli rozrušilo oběžné dráhy kosmického smetí a Neptun s Uran si dokonce prohodily pořadí ve Sluneční soustavě. Rozhodně to tehdy nebyla žádná legrace, odborníci odhadují, že jenom na Zemi se v té době v relativně krátkém čase vytvořilo nejméně 22 tisíc kráterů o průměru přes 20 km, zhruba 40 impaktních pánví o průměru kolem 1000 km a několik ohromných impaktních moří s průměrem kolem 5000 km. Vzhledem ke své zběsilosti a načasování je Pozdní těžké bombardování významné pro představy o vzniku života na Zemi a to hned ze dvou důvodů. Jednak ho nejspíš na rozžhavené Zemi bez kapalné vody nemohlo nic přežít, takže v historii života funguje jako reset, či bod nula. Zároveň ale také na Zemi zřejmě dopravilo záplavu organických látek a zpřelámáním zemské kůry na mnoha místech vytvořilo oblasti příhodné ke vzniku prvních organismů. Jistě nebude náhoda, že život asi vznikl hned, jak přestaly létat asteroidy.
| Lunar Reconnaissance Orbiter na oběžné dráze Měsíce. Kredit: NASA, Wikimedia Commons. | Měsíc během Pozdního těžkého bombardování. Kredit: Tim Wetherell - Australian National University, Wikimedia Commons. | Simulace průběhu Pozdního těžkého bombardování. Kredit: AstroMark, Wikimedia Commons. |
Prameny:
Brown University News 16.9. 2010, Science 329: 1504–1507, Wikipedia (Moon, Lunar Reconnaissance Orbiter, Late Heavy Bombardment).
Moon’s craters give new clues to early solar system bombardment from Brown PAUR on Vimeo.
Lasery udělají z Měsíce gigantický detektor gravitačních vln z počátku vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (19.03.2022)
Lunární gravitační observatoř by mohla pozorovat 70 procent vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (25.07.2021)
Nové důkazy slaného oceánu na Enceladu
Autor: Tomáš Petrásek (23.06.2011)
Ošklivé probuzení NASA ze snu o lidech na Měsíci
Autor: Stanislav Mihulka (25.08.2009)
Kosmická sonda LRO vypráví příběh starý 38 let
Autor: Petr Kubala (24.08.2009)
Diskuze:
dodatok
Milan Závodný,2010-09-28 22:12:01
Je v tom ideológia, to áno. Keď čítam takých autorov, ako P. Davies, J.D. Barow, či spomínaný p.Markoš, pre nich je život proste zázrak a uvádzajú celé priehrštia dôkazov o práci prvohýbateľa-tvorcu, teda boha. Nie sú to dôkazy, samozrejme, iba tajomstvá, ale týmto pánom vychádzajú knihy ako na bežiacom páse, ateizmus nie je žiadúci.
Zem-zázrak?
Milan Závodný,2010-09-28 22:00:44
Prepáčte, pán Balík, ale už by sme sa vari mali prestať čudovať tomu, že žijeme na planéte /a vo vesmíre/, kde je akoby všetko prichystané pre nás. Ak by počas kubánskej krízy ten veliteľ ruskej jadrovej ponorky splnil rozkaz, nebol by tu už nikto, kto by sa mohol čudovať. Ja na Gaiu mám len jedno: My tu nie sme! Ešte nie. Ak budeme v mieri osídľovať Galaxiu, to už hej, už budeme NIEKTO. Ale zatiaľ sme nič, a teda nie je nič pre nikoho prichystané. Ja vesmír vidím ako priestor mimoriadne nežičlivý k tvorbe zložitých štruktúr, a keď už sa aj vytvoria, majú obrovský, možno neprekonateľný problém zbaviť sa svojho evolučného bremena. Mlčanie vesmíru je hrozivé. Ja viem, museli by sme sa trafiť do času a priestoru... Ale logika hovorí: Ak existujú, už dávno by sme museli niečo pozorovať. Veď múdre bytosti sa nezničia, ich vznik je trvalým stavom, prežijú miliardy rokov a my by sme museli na nich naraziť.
Naša sústava je iba atypická.
Tak je to přirozené
Adolf Balík,2010-09-29 08:49:31
Netvrdil jsem, že Země je zázrak, který pro nás někdo přichystal. Tvrdím, že sklon vytvářet systémy s dynamickou autostabilizací je přirozený. Ukazuje se to např. i ve všech vibrujících systémech, které jsou vlastními vibracemi i postupně utvářené i u jiných oscilujících systémů, kde oscilace spoluutváří oscilátor. Samy sebe hnětou k „zázračnosti“ – autostabilizující soustavy s vnitřními zpětnými vazbami – tedy jistou formou adaptability. Život je pak v tomto smyslu extrém, nikoliv však něco vymykajícího se obecným sklonům směřování systémů. Naše soustava, naše planeta aj. nejspíš patří k méně častému typu, není však myslím žádnou výjimkou. A i jiné pro nás pekelné světy jsou po dostatečně dlouhé době, pokud neskončí rychlou katastrofou, poměrně dost dynamicky autostabilní, ač ta stabilita jejich podmínek je pro nás zpravidla dost nepřívětivá. Např. většina planet naší soustavy s hustou atmosférou je i přes značnou pekelnost z našeho hlediska atmosféricky stabilnějších než Země.
Rodina Gaiy
Adolf Balík,2010-09-28 11:45:25
To pozdní bombardování skončilo extrémně pozoruhodnou událostí. Kromě toho, že z geologického hlediska hned na to tu byl život, se tehdy vytvořilo cosi, co bych nazval třebas rodinou pro Gaiu. Jako má být jako v určitém konceptu Gaia extrémně autostabilizující dynamický systém s vysokým sklonem k záporným zpětným vazbám a uhýbáním před rezonancemi a interferencemi cyklů. Vytvořilo se tu totiž cosi velice podobného z celé Sluneční soustavy. Před tím, když se soustava k takové stabilitě teprve vyvíjela, tak docházelo v jejích cyklech – hlavně obězích planet – k silným interferencím a rezonancím. Pozdní bombardování bylo projevem rezonance pásu asteroidů s oběhy Jupiteru. Dalším dramatickým projevem destruktivních střetů mezi cykly bylo v článku zmíněné prohození orbit dvou planetárních obrů. Vše to ale bylo docela čajíček proti asi standardnímu vývoji planetární soustavy, kdy dva planetární obři vyhodí třetího ven do vnějšího vesmíru, protáhnout si při tomto zápase orbity na šílenou excentricitu v důsledku čehož se promění jednak na pekelné planety a jednak buď pohltí či do slunce nahází malé skalnaté planety typu Země.
Tady se vše usadilo do vysoce autostabilní soustavy cyklů vylučující rezonance a která se nadále posiluje rekurentními interferencemi. Vše je ve vhodném poměru řetězovým zlomkem realizovatelného iracionálního čísla – Zlaté porce, která je pro takové soustavy nejcharakterističtější (včetně živých systémů). Orbity se od té doby tedy udržují ve vzájemném poměru vycházejícím z tohoto čísla a celá Sluneční soustava funguje jako taková rodina Gaiy.
teória
Milan Závodný,2010-09-27 22:44:42
Chcel som povedať, že ostatné boli divoko napadnuté vedcami, ktorí si iba nechcú priznať, že veria v iracionálno. Táto je príliš nová, tak to možno ešte nestihli. Tí vedci? Napr. uznávaný biológ Anton Markoš, a mnohí iní. Dôvod: Život má v sebe fluidum. Ja nemám doma ani mikroskop, ale dovolím si tvrdiť: Život nemá fluidum. Je to samo organizovaná chémia. Je ale fascinujúce, že zrejme započal z veľmi malého počtu prvých replikantov, možno dokonca jediného, a doteraz funguje. Ľuďmi je nezničiteľný a zanikne, až keď ho slnko pohltí.
Těžko věřit
Adolf Balík,2010-09-27 20:33:55
Tvrzení, že je tato teorie jediná nevyvrácená, mi připadá velice silné a těžko přijatelné.
vznik života
Milan Závodný,2010-09-26 20:03:28
Najnovšia teória o vzniku života /autorstvo, bohužiaľ, už neviem/ práve hovorí o tom, ako prudko deformované kryštály hornín môžu krátkodobo vytvoriť kombinácie zložitých štruktúr, na ktorých sa sekundárne môžu "uchytiť" organické zlúčeniny. Je to jediná teória, ktorá zatiaľ nie je ako kandidát na protoživot vyvrátená.
Karel Š,2010-09-27 22:09:21
Na téma abiogeneze je pokud vím stále ještě větší množství uznávaných, byť diskutovaných, teorií. Docela zajímavé počtení na to téma lze najít na wikipedii nebo na EvoWiki, názorné animace jsou k dispozici i na YouTube.
Problém je, že není možné vzít prehistorickou zeměkouli, strčit ji do kotlíku, povařit a zkoumat kde život vzniknul. Takže nezbývá než odhadovat jak asi země tenkrát vypadala a zkoušet všechny rozumné možnosti tak dlouho, až se najde nějaká u které se šance na vznik života najde.
Další drobný problém vidím v tom, že sama definice života je poměrně nejistá. Samozřejmě, každému je jasné že myš je živá a kámen není. Když se ale jde do detailů a k počátkům, zjistí se že rozdíl mezi živou hmotou a krystalem křemene je v podstatě jen ve velikosti a komplexnosti vzorce který se opakuje.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
