Intelektuálové, kteří mají každou sklenici způli vypitou, rádi vidí lidskou civilizaci jako nádor na těle panenské planety, která nemá budoucnost. Hrozí se růstu populace, expanze ekonomiky, vlády konzumu a poslední dobou i pěkného počasí, přičemž doporučují všechno omezit, vším šetřit, po ničem netoužit a stát se vegany.
Naštěstí, konzumní přízemnost lidské duše, díky níž můžeme jakžtakž rozumě existovat, je velmi tvrdě zadrátovaná v mozku a u většiny lidí funguje jako spolehlivá záchranná brzda. Tím není samozřejmě řečeno, že budoucnost bude bezproblémová, jenom je možné ji řešit i jinak, než živořením na romantickém statku. Země je, i bez ohledu na lidstvo, poměrně nebezpečné místo k životu a naše pozemská idylka nemusí trvat věčně. Proto se mnozí optimisté poohlížejí po okolním vesmíru, kde je spousta vhodného místa. Jsou to úplně jednoduché počty, čím více lidských kolonií, tím větší šance, že překonají nejrůznější katastrofy, které bezpochyby přijdou.
Do podobných úvah se nedávno pustil i historik Roger Launius, kurátor Smithsonian National Air and Space Museum, jehož text otiskl Endeavour, čtvrtletník o historii a filozofii vědy ve službách lidstva. Netají se tím, že by se lidstvo mělo ve svém zájmu rozšířit za hranice třetí planety naší hvězdné soustavy. Nedávno se v podobném duchu vyjádřil i kultovní Stephen Hawking, kterého poslední dobou baví vypouštět zásadní prohlášení a vyvolávat s nimi poprask v zatuchlém vědeckém rybníčku. Lidstvo by podle něj rozhodně nemělo sázet úplně všechno na jedinou kartu, čili na planetu Zemi, tím spíš, když je evidentní, že pozemský klid z mnoha různých důvodů nevydrží věčně. Není otázkou, jestli nějaká slušně globální katastrofa přijde, ale kdy to bude a jestli na ni stihneme rozumně zareagovat.
Zdá se, že pro lidstvo je nejlepší volbou vyrazit za oběžnou dráhu Země, slovy Buzze Rakeťáka „vzhůru do nekonečna a ještě dál!“ Může ale lidské tělo nekonečný vesmír zvládnout? Pozemské bakterie mají poměrně jasno. Pro mnohé z nich není problém ani strávit minimálně měsíce ve smrtelně chladném a prozářeném meziplanetárním prostoru. Lidé jsou na tom ale pochopitelně o poznání hůře.
Launius i další odborníci mají za to, že náhodná a slepá evoluce stvořila naše těla tak mizerně, že se před dobýváním vesmíru budeme muset stát kyborgy, čili bytostmi z organických a anorganických součástek. Naši přízemní biologii by měly vylepšit rozličné mechanické či elektronické součástky, které našim potomkům usnadní život na kosmických plavidlech i v nových koloniích.
Pouhá zmínka o kyborgizaci lidstva samozřejmě dráždí zástupy strážců etiky, morálky a náboženství, kteří okamžitě naleznou spoustu více či méně bizarních problémů a překážek. Například novozélandský medicínský etik Grant Gillett z Otago Bioethics Center na University of Otago Medical School po všech výhradách vidí klíčový problém v tom, že „bychom mohli stvořit psychopaty, jelikož dobře nerozumíme povaze kyborgů,“ což je ve skutečnosti čistě technický problém.
Vtip je v tom, že kyborgem je nejenom démonicky frustrovaný Darth Vader, ale taky nositelé rozličných implantátů a vzhledem k pružnosti definic vlastně úplně každý, kdo má internet, mobil, očkování nebo třeba kolo, čili celé lidstvo. Již dnes žijeme ve věku kyborgů a jaksi není důvod být z toho eticky zhrzený. Člověk s mobilem v ruce by měl mít duši a tentýž člověk s mobilem pod kůží už ne? Bohužel zřejmě právě obavy o mediální obraz astronautů v očích konzervativně laděné veřejnost vedly koncem 60-tých let NASA k opuštění konceptu kyborgizace astronautů.
Launius oprávněně hořekuje, že středověk bohužel stále trvá a NASA se ve svém Programu výzkumu člověka ve vesmíru (Human Research Program) poněkud bezradně orientuje na omezení rizik choulostivých astronautů, kterým hrozí všemožné zdravotní problémy, od zádumčivosti a stravy až po tvrdé záření.
Výzkum kyborgů dosud drží v šachu nedostatek peněz a mlžení etiků, Launius ale doufá, že brzy přijde jejich chvíle. K plavbě po vesmírném oceánu potřebujeme nejen průkopnické technologie, ale především odvahu je používat.
Prameny: Astrobiology Magazine 16.9. 2010, Endeavour 34: 122-129.
Jak svítí hodinky
Autor: Jan Turoň (22.02.2017)
Inteligentní paruka naviguje pomocí GPS
Autor: Josef Pazdera (29.11.2013)
Levný kapesní přístroj na koukání skrz zeď
Autor: Josef Pazdera (01.07.2013)
WiSee - nová technologie čtení našich gest
Autor: Josef Pazdera (05.06.2013)
Kritické momenty kosmonautiky díly 11 – 14
Autor: Ondřej Šamárek (14.12.2012)
Diskuze:
Pane Balíku,
Miroslav Zapletal,2010-10-15 14:26:33
byl jsem delší dobu "off line", tak alespoň se zpožděním děkuji za poklonu. Taková reakce je zde vzácným úkazem zase pro mne.
Pane Balíku,
Miroslav Zapletal,2010-09-28 03:38:18
říkáte-li, že "těžko formulovat tezi o smyslu vesmíru jako testovatelnou hypotézu", plně s vámi souhlasím. Z vyjádření Roberta T je především patrné, že si uvědomuje, že teze jako "vesmír má smysluplný cíl" nebo naopak "vesmír nemá smysluplný cíl" nelze považovat za vědecky prokazatelné. V diskusích na Oslovi i jinde často narážím na neochvějné přesvědčení, že nesmysluplnost vesmíru lze považovat za "vědecky prokázanou". Tristní je, že zastánci této víry v diskusi právě vystupují jako strana vědy proti nevědeckosti a základní antivědeckost svého postoje si neuvědomují. Proto vyzdvihuji Roberta T, protože na této základní úrovni netrpí příslušným zatměním mozku.
Obě protikladné teze lze samozřejmě vzít do revíru vědy - jako zkusmé hypotézy, které sice nelze "otestovat", je nicméně legitimní na základě vyhodnocování pozorovaných faktů v rámci nějaké konzistentní a pravděpodobně vyhlížející teorie považovat jednu nebo druhou pracovně za pravděpodobnější. Proč se Robertu T líbí právě hypotéza, kterou zde předestřel, to nyní není důležité. Pravděpodobně to souvisí (jako i u mne i u vás) i s jeho přesvědčením (základním postojem, který vědu používá, ale nechce se jí podřídit). Důležité je, že ví, že může jít jen o hypotézu. Navíc se bavíme o otázce, na niž prokazatelná pozitivně-vědecká odpověď pravděpodobně vůbec není možná (tím vlastně jen jinak opakuji vaši větu). A na takové nejspodnější úrovni ke škodě věci většinou místo diskuse sledujeme lítý boj přesvědčení. Někdo má potřebu dokazovat smysl vesmíru či existenci Boha, jiný má zase potřebu dokazovat opak.
Pokud váš výklad jeho názorů postihuje jeho původní kazatelské vyjádření o tom, že cílem vesmíru jistě není hyperrozšíření lidské masy v konfrontaci s jeho vlastní hypotézou o účelném vývoji, pak lze souhlasit s vaší námitkou, že obě věci mohou být v souladu. Ale i tak by bylo lidské rozplevelení u Roberta T jen prostředkem k cíli "poslednějšímu" (smím-li to tak řící).
Mimochodem: Vaše teorie plevelnosti vypadá sice zábavně, ale mně se zcela vážně líbí. Je však častou chybou vidět v momentálně spatřované "poslední" úrovni nějaké věcné účelnosti důkaz, že jakákoli vyšší úroveň účelnosti (neřku-li zcela jiná dimenze účelnosti) je "prokazatelně nemožná". Musím vám také vytknout jedno slůvko z úvodu, totiž "jen". Že nějaké tvrzení uspokojuje mé vnitřní psychické mechanismy (to se dá říci o jakémkoli mém aktu či postoji a vždy to bude pravda) a že jde o otázku mimo možnost vědeckého průkazu, nevypovídá nic o jeho platnosti.
K článku
Miroslav Zapletal,2010-09-27 19:05:21
Pod článkem se rozvinula diskuse ,což je dobře, protože k ničemu jinému než iniciaci diskuse, sotva poslouží. Mohl být stručnější: "Lidstvo bude muset expandovat do vesmíru. Protože lidský organismus není uzpůsoben k přežití ve vesmíru, je třeba kyborgizace lidí. Zpátečníci strašící etickými otázkami budou samozřejmě proti. Ale kyborgem je člověk vlastně už i tím, že jezdí na kole, takže vo co de." Nic víc jsem se o celé problematice nedozvěděl.
S názory Roberta T
Miroslav Zapletal,2010-09-27 15:27:06
mohu nesouhlasit, mohu ho také, budu-li dostatečně bystrý a znalý, přistihnout při chybě. Ale hlavně s ním, budu-li chtít, mohu diskutovat, protože na rozdíl od jiných nemá zatemělý rozum a dokáže rozpoznat, co je či není vědecké, co je či není otázka víry. S vyznavači posvátného kánonu "Věda prokázala, že vesmír je bezcílný" je to opravdu bezcílné. Robert T jde dokonce tak daleko, že uznává otázky, na něž věda odpovědět nemůže, což při zdejších diskusích bývá považováno za kacířství.
Rozpory v názorech Roberta T
Adolf Balík,2010-09-27 20:28:35
Mně se zdá, že v názorech Roberta T vidím vnitřní rozpor.
Když někdo promluví o smyslu vesmíru, evokuje to předběžný názor, že jde o tezi víry, která nemá s vědou nic společného. Těžko formulovat tezi o smyslu vesmíru jako testovatelnou hypotézu, mělo by to tedy asi být v základu tvrzení mimo vědu, které jen uspokojuje určité vnitřní psychologické mechanismy, kterými jsme evolučně naprogramováni k hledání smyslu, kde to jen jde – a je to tedy hypertrofie určitých mechanismů vedoucí k víře. Ale důkladným rozborem jeho tvrzení lze dospět k názoru, že tomu asi tak není.
Smysl hledá i bez toho, že by postuloval něco jako stvořitele, který by vesmíru určoval smyl svým záměrem tvůrce. Zdá se mi, že vesmír nazírá jako systém, v jehož struktuře a funkci se projevuje určitá stabilita, která má charakter vzniku toho, čemu se v teorii systémů, chaosu aj. říká atraktanty. Tyto atraktanty lze v jistém smyslu považovat za účel, cíl, smysl. Vlastně tak k nim zčásti přistupujeme alespoň u živých systémů. Ovšem i stabilní neživé systémy, jako je sluneční soustava, projevují obrovské sklony ke stabilizaci systémem atraktantům, k němuž se vyvinuly. Klasické je např. neustálé opakování poměru zlaté porce – např. v obsazování orbitálních drah kolem slunce i v řadě poměrů v samotném slunci, což je normálně výsadou živých struktur, které pochopitelně usilují o značnou stabilitu. Tento poměr je výsledkem vývoje k atraktantu vysoké stability, jež vylučuje výrazné destabilizující rezonance, k nimž docházelo v rané sluneční soustavě – viz to pozdní bombardování spolu s prohozením orbity dvou velkých planet, k němuž došlo během vývoje k tomuto atraktantu, než se to na tomto účelném konstrukčním uspořádání rekurentními interferencemi kosmických cyklů usadilo.
Mám dojem, že mluvil o cílech jako o atraktorech. Jenže těžko vidět v životě něco jiného než vrchol takto přirozeně účelného života a těžko nevidět v přirozené plevelnosti života vrchol sklonu systémů k nacházení atraktantů. Proč tedy hledat rozpor v tomto vrcholu přirozené cílenosti – jíž je plevelnost – s atraktory – „cíly“ – vesmíru?
Nezpochybnitelný smysl vesmíru
Adolf Balík,2010-09-25 10:04:45
No k tomu účelu vesmíru a účelu života bych doporučil se podívat na to, jak je to s oním fyzikálním, projektovým a intenciálním postojem, hyperaktivním detektorem činitelů a náboženstvím tady:
http://scienceworld.cz/clovek/Dawkinsuv-Bozi-blud-Nabozenstvi-intencionalita-5001
Poznámka: Další text předpokládá znalost pojmů z výše uvedeného článku.
Ovšem i bez hyperaktivní detekce si myslím, že při adaptivním projektovém a intenciálním přístupu vesmíru a životu účel přisoudit lze.
Život má prostě svůj účel daný jeho evolučním projektem a svou vitální a expanzivní intencí evolučním projektem vytvořenou. A stupeň úspěšnosti funkce projektu života i plnění inherentních intencí života je plevelnost. (Plevel je nadávka pro životně úspěšné a konkurenceschopné životní formy plnící vrchovatě účel života.) Co je životně úspěšné je plevelné a vlastním účelem života je plevelit se. No a vesmír může dostat svůj účel ve vztahu k plevelu, neboť pro život smysl má jako zdroj příležitostí k plevelení.
Vesmír má tedy jasný účel jako potenciální pleveliště a život v jeho zaplevelení. No a my lidé – nejlepší plevel, se kterým evoluce přišla, který dokonce umí urychlovat samotnou evoluci genetickými manipulacemi a kyborgizací – jsme tu tudíž jasně, abychom pozemskou evoluci doevoluovali až ke kosmické adaptaci a zaplevelení vesmíru – nezpochybnitelné to náplně plevelného evolučního plánu i niterné touhy našich plevelných myslí.
To není žádný "nezpochybnitelný cíl Vesmíru&q
Jakub Šenkýř,2010-09-25 12:05:14
To je prostě jenom filosofická úvaha evolučního biologa :-) Dá se "vyvrátit" jakoukoliv jinou filosofickou úvahou.
Nebo i jenom citátem: "The purpose of life is to end."
Výhoda
Adolf Balík,2010-09-25 19:06:52
Výhodou však je, že tito "vyvraceči" tak či onak stejně časem skončí jako zdroj živin pro plevel. :-)
Jakub Šenkýř,2010-09-25 20:59:22
Mluvíte dost zapáleně fundamentalisticky. Děláte to nevědomky, nebo z recese? :-)
To Šenkýř - Teologie
Adolf Balík,2010-09-26 19:18:59
No, když mě začnou napadat takové otázky o smyslu života, účelu vesmíru atp., tak si jako každý normální člověk odpověď naliji. To však neznamená, že se velice rád nezúčastním půtky o řešení takovýchto problémů. Ve zlatých časech počátků internetových diskusí jsem např. patřil ke skupině bojovníků za Vepřový řízek, který jsme dotáhli ke zbožnění skutečně komplexní teologií. Bojovali jsem nejvíce s vegetariány, kteří nás prohlašovali za mrchožrouty a dokazovali nám naše pochybení při konzumaci zvířátek. Proti argumentům masožravé vědy však vždy vyhořeli a copak teprve vševysvětlující řízková filosofie a metafyzika. Pochopitelně, že jsme nakonec dospěli k závěru, že smyslem lidstva je zaprasit vesmír, aby v každém vesmírném koutě byly chlívky s prasaty a bylo možno si dát vepřový řízek. Pamětníci vzpomenou, jak jsme pak organizovali pod vedením svého vepřizenta výpravu k vepřizaci Marsu. Stala se tak proslulá, že když mě později někteří poznali na stránkách Kosmoklubu, kde se to s kosmonautikou myslí vážně, začali se mi tam hlásit zájemci o „projekt“ Marsu. :-)
Tak asi tak. Ovšem to, za co bojuji, třebas vepřový řízek, obvykle určitým způsobem opravdu zbožňuji.
cieľ bez cieľa
Milan Závodný,2010-09-24 22:58:54
Ateizmus nie je viera, ale jej opak. Je to bezcieľne skúmanie, čo je na stránkach vesmíru napísané. Presnejšie: Zvedavosť /výskum/ je spôsob, ako prežiť. Je vlastná úplne každému živočíchovi. Teda skúmame vesmír, čím napĺňame svoje genetické predispozície.
Dokonalý znamená nezlepšiteľný. Pravdu povediac, také čudo ešte vesmír nevidel. Slovo nedokonalý je práve tak obsahovo prázdne. Sú to absolútne pojmy, a tým sa v logike nikdy nedarilo.
Tiež sa mi nezdá, že by činnosťou človeka bola entropia čo i len trocha postihnutá. Za našej éry prudko klesla biodiverzita, spaľujeme fosílie a meníme ich na bezcenné exhaláty, meníme síce horniny na užitočné veci, ale všetky kompletne končia na smetisku. Keby sme ovládli termonukleárnu energiu, rozžhavili by sme Zem do ružova. A do vesmíru nevstúpime. Nepodarilo sa to nikomu v okruhu mnohých galaxii /v dosahu možnej identifikácie našich zariadení/, tak neviem, prečo by sa to malo podariť nám.
Vesmír čaká tepelná smrť. Či sa ju niekomu podarí zvrátiť... ťažko povedať, má na to ešte fúru času. Ale ak sa /náhodou!/ nevyvinie organizmus s nižším populačným prírastkom než človek a nižším teritoriálnym inštinktom, tak amen tma! Človek to nebude, tým som si istý.
Cieľ vesmíru
Robert T,2010-09-21 08:32:06
Prepáčte pán Závodný, ale tvrdenia: „Človek ... je tu náhodou“, Vesmír ... nemá cieľ“ sú rovnako prejavom viery. Nedokázateľné tvrdenia, ktoré môžu byť východiskom ďalších úvah, ale ktoré napriek tomu sú len Vašim názorom a nie sú o nič „vedeckejšie“ ako akékoľvek iné tvrdenia hocijakej viery (zámerne nepoužívam výraz náboženstva, lebo vierou je aj napr. Váš ateizmus).
A už vôbec nerozumiem Vášmu tvrdeniu „Viera v "ciele" nás nutne vedie k neskromnému vyzdvihovaniu ľudského ega“. Nie som veriaci a už vôbec (ako hádam bolo z môjho komentára vidieť) sa nesnažím o vyzdvihovanie ľudského ega. Naopak, som toho názoru, že ak Vesmír nejaký cieľ má, potom predpokladám, že by ním mohla byť snaha o minimalizáciu entropie (čiže zvýšenie „usporiadanosti“ hmoty). Potom, (asi) jediný spôsob ako znížiť entropiu bolo vytvoriť život (cielene, hoci bez „božieho“ pričinenia). A v súčasnosti z (nám známych) foriem života asi najvýraznejšie znižuje entropiu (usporiadáva hmotu už aj na nanoúrovni) človek. To ale v žiadnom prípade neznamená, že človek je cieľom vesmíru. Ako som už písal, človek je skôr (hoci nutný) medzistupeň, ktorého úlohou je vytvoriť podmienky pre vznik ďalších entít, ktoré dokážu tú entropiu znižovať výraznejšie (a možno po čase dokážu aj znížiť rozpínanie vesmíru - čiže aj súčasné kozmologické teórie založené na extrapolácii niekoľko desiatok rokov trvajúcich výskumov na obdobia miliárd rokov dopredu, môžu byť úplne nezmyselné - ani jedna teória neráta s faktorom „inteligencie“).
A už len k Vašej otázke: “Nepoznám žiadny fyzikálny systém, ktorý by bol "dokonalý". Čo ten výraz znamená?“ Ja som nepoužíval výraz „dokonalý“ - ten by sa asi naozaj ťažko vysvetľoval. Ale čo znamená slovo „nedokonalý“ je hádam jasné. Dokonca ho vieme aj stupňovať: nedokonalý, nedokonalejší, ešte nedokonalejší... A potom môžeme bez obáv prehlásiť, že automobily 50-tych rokov boli nedokonalejšie ako tie súčasné. Alebo, že tie súčasné sú dokonalejšie...
Jakub Šenkýř,2010-09-21 09:15:41
Že se vám do toho vměšuju... život nesnižuje entropii, naopak. Lokálně to tak sice vypadá, ale globálně vzato entropie díky existenci života vzrůstá rychleji, než kdyby tu nebyl. Takže celá ta úvaha (kterou nezapřete, vykukuje mezi vašimi slovy docela zřetelně), že Vesmír může mít svůj cíl ve snižování entropie, je postavená na omylu.
Podobně i prohlásit, že výraz "dokonalý" je těžko vysvětlitelný, ale výraz "nedokonalý" je každému jasný, znamená zamávat logice navždy sbohem a pustit se do pouhého slovíčkaření.
(A ano, míval jsem podobné názory, takže vím, jak jsou podmanivé. Ale je to stále ten stejný podvědomý sebeklam, do kterého tak rádi sklouzáváme, když se nám stýská po bezpečném dětství. Lepší je vyrůst a převzít odpovědnost za bezcílnost světa, než v něm donekonečna hledat "cíle", které by nás vedly.)
podstata úvahy
Milan Závodný,2010-09-20 20:06:26
"Človek je tu na to... " Človek tu nie je na niečo, ale náhodou. Vesmír má cieľ... Nemá "cieľ", on tu je, a šmitec!
Ak takto uvažujete, nikdy na nič neprídete. Vaše úvahy sú náboženstvom. Viera v "ciele" nás nutne vedie k neskromnému vyzdvihovaniu ľudského ega, pre ktoré boh makal celých 7 dní, aby vytvoril "dokonalý" vesmír. Nepoznám žiadny fyzikálny systém, ktorý by bol "dokonalý". Čo ten výraz znamená? Že nepodlieha evolúcii!
otázka stojí, co bude nosičem inteligence
Antonin Stefka,2010-09-20 14:38:22
zda technologie, lidský mozek, nebo jeho umělé prodloužení technologií. ..dost pochybuji o možnosti existence mozku bez těla - nejsme jen mozky .
skromnosť
Robert T,2010-09-20 11:49:48
Má Vesmír nejaký ciel? Klasická filozofická otázka na ktorú zatiaľ nedal nikto zmysluplnú odpoveď. Samozrejme, že ju neponúkam ani ja, ale o jednom som presvedčený: ak Vesmír nejaký ciel má, určite ním nie je zaplevelenie celého Univerza nejakým „ľudstvom“. Trochu skromnosti! A žiadne rozťahovanie sa v tvare kyborgov na iné planéty. Aký by to malo, prosím Vás, zmysel?
Čo ak človek je tu asi tak potrebný, ako boli anaeróbne baktérie potrebné pre vznik kyslíkovej atmosféry a teda aj vyšších foriem života. Nakoniec sa otrávili vlastným produktom... A čo ak človek je tu nato, aby vyrobil čo najväčšie množstvo PET fliaš a iného nekompostovateľného odpadu, z ktorého nakoniec, po miliónoch rokov vznikne oveľa odolnejšia forma života ako je táto naša? Prirodzení „kyborgovia“... Nie je to prirodzenejšia cesta evolúcie, ako montovanie nejakého nedokonalého vedomia (mozgu?) nedokonalými „stvoriteľmi“ do ešte nedokonalejších plechových škatúľ??? A rozosievanie všade tam, kam až Hubblov ďalekohľad dovidí?
Jistě, ale je potřeba se připravit víc
Ivo Kaipr,2010-09-20 08:17:58
Pane Mihulko, je to celkem jasné, pokud kolektivně nezešílíme či pokud nás něco katastrofického nevrátí do pravěku, určitě se to stane. Ale řekl bych, že bychom si měli postavit před sebe mnohem ambicióznější perspektivu - umožnit tomu pohybu, který je v nás expenzivní, možnost doopravdy využít své možnosti, dát mysli ten čas, který potřebuje, aby se stala skutečně rozumnou...
Jestli budete mít chuť a čas - co byste říkal takovémuto výzkumně-konstrukčnímu programu? Přece to, co je člověk, je především mozek. Tak bychom se měli soustředit na něj. I když to vypadá ještě fantasmagoričtěji, než nějaké vyšší a vyšší implantáty - ty totiž neřeší to základní: přesun toho, co je lidské, na jinou existenční základnu.
http://kaipr.blog.respekt.ihned.cz/c1-45972000-o-realne-nesmrtelnosti
No možná nestane
Jan Novák9,2010-09-21 13:09:54
Jakákoliv organická součást bude vždy nejslabším článkem, problémy s údržbou, problémy s napojením, problémy se stárnutím, mizerné výhledy co se týká možné inovace a rozvoje, mizerné rozpětí pracovních parametrů. Je to jako byste se pokoušel do moderního motoru dát nějaké součástky ze dřeva - šlo by to, ale dost ztuha.
Proti tomu stojí rozvoj počítačů a techniky kde se zdvojnásobuje výkon každé dva roky.
Než stihnete vytvořit kyborga který by byl použitelný, už to nebude potřeba. Určitě ne do vesmíru, viz robonaut.
A to co je lidské - to je ve vesmíru překážkou, jako třeba rozmnožovací pud, stádní pud, schopnost se nudit při dlouhých letech k jiným planetám, halucinace z osamění, ponorková nemoc...
Naopak!
Jakub Šenkýř,2010-09-21 16:17:17
Problémy s údržbou a stárnutím mají i stroje. Naopak máloco je tak adaptabilní a úspěšné jako živé organismy - lze na ně v tomto smyslu pohlížet jako na samo-adaptující se, samo-opravující se nanostroje. Pouze dosud neznáme takové, které by byly adaptované na podmínky v kosmu, jen proto vám přijdou jako "nejslabší článek".
Hustota integrace součástek se sice zvyšuje exponenciálně, ale všechno je to k ničemu bez člověka, který musí tu techniku programovat a udržovat. Umělá inteligence je celé desítky let v plenkách... a možná díky za to, protože pak už by se mohl člověk ukázat skutečně jako nejslabší článek a po zásluze vyhynout.
Jan Novák9,2010-09-22 09:20:09
Člověk je zatím lepší než umělá inteligence, ale tady je na místě zdůraznit slovo "zatím". Člověk zdřejmě dospěl ke svým hranicím co se týká vývoje, alespoň posledních 30 let se celková inteligence nijak nezvyšuje a vdělanost je vyšší jen málo za cenu neustálého učení. Počítače a s nimi i AI se rozvíjejí exponenciálně. Když propojíte teď stroj s mozkem tak to zvýší výkon, ale rozvoj strojů a stagnace mozku tu výhodu velice rychle smaže. A samotné propojení je tak problematické že než tyto problémy vyřešíte tak už organická část bude pravděpodobně výkon celku snižovat. (otázka asi 10ti let) Nemluvě o snížení výkonu kvůli propustnosti rozhraní.
A co se týká cest do vesmíru, lidi mají velice nevýhodnou vlastnost - chtěj letět i zpátky, což misi poněkud prodražuje.
Jakub Šenkýř,2010-09-22 10:13:14
"Počítače a s nimi i AI se rozvíjejí exponenciálně..."
No a to právě není pravda. Výzkum na poli AI se za posledních 40 let nikam významně nepohnul. A ten slavný exponenciální rozvoj počítačů už taky začíná narážet na svoje hranice - na schopnosti inženýrů, kteří dané technologie navrhují. Strop, o kterém mluvíte v souvislosti s lidmi, je nutno aplikovat i na stroje.
Až někdo vymyslí stroj, který bude schopný navrhovat stroje lepší, než je sám, pak se můžeme začít bavit. Osobně si ale myslím, že překročit svůj stín nedokáže žádný stroj - a tudíž ani my.
zvolnovani tempa u pocitacu neni v lidech
Ondřej Zeman,2010-09-22 18:19:33
je v technologickych hranicich dane technologie, na kterou ti lide uz narazi. A nejde o proces ci parametry te technologie, ale o hranice fyzikalni. V tomto hledejte i ty duvody, proc se vyvyjeji vicejadrove procesory a proc i jejich frekvence tolik neroste.
Jakub Šenkýř,2010-09-25 12:03:49
Až inženýři narazí na fyikální limity dané technologie, vymyslí technologii jinou. O čem mluvím já - že existuje určitá hranice, jakou technologii dokáží ti inženýři vymyslet. Proto jsou finálním omezením strojů zase jenom lidé.
O jakou ze se to jedna hranici...
Ondřej Zeman,2010-09-25 18:10:59
Zadne "Až inženýři narazí na fyikální limity dané technologie". Oni uz ted na ni narazi. Velikosti dmesnich struktur uz dosahuji takove malosti, ze pri dalsim zmenseni by se zacaly projevovat vlastnosti kvantoveho sveta. A taky ze na novych technologiich intenzivne pracuje napr http://extrahardware.cnews.cz/grafenovy-tranzistor-na-100-ghz ci http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=4873
Človek vo vesmíre... Nie!
Milan Závodný,2010-09-19 19:54:48
Nepoznám sci-fi film, ktorý by sa aspoň blížil realite problematiky osídlenia kozmu. A najviac ma "nadvihuje", keď niekto tára o tom, ako nám boh dal do vienka ideálnu planétu, a div že nezamoril vesmír zelenými zónami. Gaia a podobné duchárske teórie sú proste HLÚPOSTI. Vesmír je pre život vražedné prostredie. Žiadny složitejší organizmus tam neprežije.
Človek je prvý živočích, ktorý sa vo vzácnych prípadoch dokáže zbaviť svojho živočíšneho bremena. Do vesmíru patrí mozog a nevyhnutné príslušenstvo. Nie telo. Nie som fanúšikom cesty na Mars. Vyhodené peniaze!
Karel Š,2010-09-19 20:59:12
Člověk je momentálně jediný známý druh života který má hypoteticky šanci přesunout život jako takový přes mezihvězdné vzdálenosti. Ale osobně si myslím že to co nakonec bude překonávat tyto vzdálenosti nebude člověk ale nějaký jiný druh života.
Kyborgové mají jednu drobnou nevýhodu - poměrně obtížně se rozmnožují. Přestože, technicky vzato, není problém poslat spolu s mozkem i pohlavní orgány, myslím si že bude v budoucnu jednodušší vyřešit problém reprodukce jen té technické části a problém toho aby se o to dokázala postarat sama.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
