Radši mě nepodceňujte. (Credit: Julia, Our Simple Life.

Lidská komunikace je složitá hra skrytých významů a náznaků. Co taky jiného s naším nakynutým mozkem, než splétat slova s výrazy těla a bojovat o prestiž, čili vlastně sex?

Zvětšit obrázek

Sympatická psycholožka Stephanie Alexander. (Credit: Université de Montréal)

Když se do této veliké Hry chtějí zapojit čerství hráči, snaží se získat co nejvíc zkušeností už od útlého věku, obvykle v rodinném prostředí. Bylo by nesmírně zajímavé vědět, jak to dělají, svět malých dětí je ale stále do značné míry záhadný, protože dospělí těmto malým mimozemšťanům tak úplně nerozumějí. Je to k vzteku, máme je každý den na očích a v jejich hlavičkách se jistě odehrávají fantastické věci, ven ale zatím pronikne jenom máloco.

Psychologové si například až donedávna mysleli, že ironii, pozoruhodný a oblíbený prvek lidského rozhovoru, dovedou zpracovat a správně pochopit děti od věku 8 až 10 let. Zní to docela uvěřitelně, pěkně usazená ironie někdy vydá za celý rozhovor. Podle psycholožky Stephanie Alexander z Université de Montréal a jejích kolegyň ale přesto malé děti pracují s ironií mnohem dřív.

Vtip je prý v tom, že předešlé studie na toto téma, které proběhly většinou v laboratorním prostředí, kladly největší důraz na sarkasmus, zraňující a spíše ofenzivní ironii s notnou dávkou cynismu, která směřuje ke konci rozhovoru. Alexanderová s kolegyněmi oproti tomu pracovaly s dětmi u nich doma a vzaly v úvahu nejen sarkasmus, ale i vstřícnější polohy ironie - hyperbolu čili nadsázku, eufemismus neboli přikrášlování a také řečnické otázky.

Badatelky zkoumaly reakci dětí na vybrané složky ironie během přirozené domácí konverzace mezi rodiči a potomky. Vybraly si k tomu účelu 39 rodin, které zahrnovaly otce, matku a dvě děti v průměrném věku 6,33 a 4,39 let. Každou z těchto rodin pozorovaly celkem šestkrát, vždy po dobu 90 minut. Během výzkumu překvapeně zjistili, že každé dítě pochopí alespoň jednu ironickou poznámku od jednoho rodiče. Šestileté děti jsou podle Alexandrové v různých polohách ironie jako doma, ale i čtyřletí prckové chápou určitou formu ironické komunikace, nejčastěji nadsázku.

 

Kenny. Čirá esence sarkasmu. (Credit: Comedy Central Press, Wikipedia)

Celkově vzato, ve většině rodin - 22 ze 39, děti nejlépe chápaly jedovatý sarkasmus. Právě sarkasmus a nadsázka byly nejčastěji používány v pozitivně orientovaných rozhovorech, zatímco eufemismy a řečnické otázky přišly na řadu během rodinných konfliktů. Zajímavé byly i rozdíly mezi oběma rodiči, v nichž se nepochybně odrazila poněkud odlišná psychologie lidských pohlaví. Matky mají sklon využívat především řečnické otázky, kdežto otcové preferují sarkasmus.

Zvětšit obrázek

Pozor na slovíčka. (Credit: The Real Revo)

Alexandrová a spol. naznačují, že malé děti sice někdy berou ironii doslova, obzvláště v průběhu konfliktu, jindy ale zase chápou víc, než si rodiče obvykle myslí. Bylo by fajn, kdyby tohle měl každý rozumný rodič na paměti, až si bude na vlastních dětech brousit ostrovtip. Je každopádně úžasné, že i s malými prcky lze mluvit poměrně pestrou řečí a že není nutné omezovat komunikaci na nenápadité ťuťuťu ňuňuňu. Rodinná konverzace je totiž nejlepší škola života.

Prameny: British Journal of Developmental Psychology 28: 255-274, Université de Montréal News 13. 9. 2010, Wikipedia (Sarcasm, Hyperbole, Euphemism, Rhetorical question).