Když vám v restauraci naservírují o polovinu větší řízek než vašim spolustolovníkům, asi si nebudete u vrchního stěžovat. A jak to dopadne, když si pak na závěr oběda dopřejete ještě „moučníček“? Sníte ho méně, protože jste se už nacpali řízkem velikosti sloního ucha anebo si dopřejete i sladkosti, co se do vás vejde? Logika říká, že po vydatnějším hlavním jídle bude člověk konzumovat méně sladkostí. Jenže to platí jen v případě, že nepatříte k vyznavačům diet na zhubnutí.  Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil v časopise Appetite tým Janet Polivyové z University of Toronto.

Janet Polivy, University of Toronto

Polivyová testovala stovku mladých žen, které nalákala pod záminkou, že budou hodnotit chuť nových sušenek. Dobrovolnice neměly před testem čtyři hodiny jíst. Na úvod dostaly všechny jídlo „na zahnání hladu“. Byl to kus pizzy. Jakoby náhodou zahlédla každá účastnice porci, kterou nesli její sousedce. To však byl úskok. Všechny dobrovolnice dostaly stejně velkou pizzu, ale jako porce pro sousedku jim byla ukázána porce buď stejná, nebo o třetinu menší nebo o třetinu větší. Následně dostaly dobrovolnice možnost hodnotit tři různé druhy sušenek, kterých mohly sníst, co hrdlo ráčí. Každý talíř však byl před pokusem a po pokusu zvážen, takže vědci měli přesný přehled, kdo kolik spořádal sušenek. Po testech ještě vyplnily dobrovolnice dotazníky, v kterých kromě jiného prozradily i své stravovací návyky. Kromě jiného i to, zda jsou vyznavačkami hubnoucích diet.

Výsledky byly zajímavé.  Ženy, u kterých vzbudila ukázaná porce pizzy dojem, že dostaly stejnou nebo menší porci, snědly následně zhruba stejnou porci sušenek. Pokud ale došly k závěru, že dostaly větší porci pizzy, byla jejich reakce závislá na tom, jestli držely nebo nedržely dietu. Dietářky snědly mnohem více sušenek. Nedietářky snědly naopak méně sladkostí.

Interpretace výsledku pokusu není jednoduchá. Polivyová je přesvědčena, že u žen, které nedrží dietu, funguje racionální instinkt. Ten jim říká: „Nacpala ses pizzou, tak si dej míň sušenek, jinak budeš přecpaná!“ Mozek dietářek pracuje podle Polivyové jinak. Ten vyplodí po konzumaci velké pizzy následující úvahu: „Tak jsem porušila své předsevzetí, že nebudu tolik jíst. Ale nebylo to mojí vinou, jsem v tom nevinně. Když si teď hrábnu pořádně do sušenek, tak to vlastně nebude až tak velký prohřešek.“

Mužský pohled na věc:
Zahájíte dietu, skončíte s přecpáváním, přestanete chodit na pivo a za čtrnáct dní ztratíte dva týdny!

Polivyová přiznává, že dobrovolnicím do hlav nevidí. Kdyby se jich zeptala přímo, asi by se dietářky k takové úvaze nepřiznaly. Polivyová je přesvědčená, že mnohé dobrovolnice by to nepřiznaly ani samy sobě.

A závěr? Dodržování různých diet na zhubnutí má podle Janet Polivyové za následek úmyslné a cílené ignorování všech signálů, jimiž dává tělo najevo, jak je na tom s příjmem potravy. Po čase ztrácejí tito lidé schopnost na tyto přirozené signály vlastního organismu reagovat. Jídlo kontrolují vůlí a ta není vždycky ten nejlepší rádce. Podle Polivyové je tento fenomén jednou z příčin, proč většina lidí držících diety nakonec stejně nezhubne.

Pramen: Appetite

Oznámení redakce 

Výsledky  soutěže o knihu "Když jdou ryby rybařit".  Štěstěna se usmála na:
Pavla Uttendorfského z Bohdanče a  na Tomáše Repela z Brna.
Oběma vylosovaným blahopřejeme a poštou odesíláme slíbenou knihu.