Zvětšit obrázek

Přízračná spirála LL Pegasi. Kredit: ESA/NASA & R. Sahai.

Zvětšit obrázek

Servisní mise 4. Kredit: NASA.

Dnes již bezesporu kultovní Hubbleho vesmírný dalekohled několikrát přežil vlastní smrt a navzdory značně pohnutému osudu pracuje na plné obrátky. Zvláště jeho snímky od poslední servisní mise SM4, kterou v květnu 2009 provedla posádka raketoplánu Atlantis, a díky níž Hubble konečně dosáhl původně plánovaných možností, jsou natolik uchvacující, že běžným smrtelníkům stírají hranice mezi vesmírnou vědou a magií. Novým úlovkem nenasytné optiky Hubbleho teleskopu je naprosto mimořádná vesmírná spirála, kterou orbitální teleskop nasnímal v systému LL Pegasi.

LL Pegasi (AFGL 3068), pochopitelně ze známého a nápadného souhvězdí okřídleného koně Pegasa, je ve skutečnosti dvojhvězda, vzdálená přes 3000 světelných let, v níž se vytvořila pozoruhodná „protoplanetární“ mlhovina (pre-planetary nebula) s kódovým označením IRAS 23166+1655. Její tvar je tak precizní, že na první pohled vzbuzuje dojem světelného efektu vzniklého při pořízení snímku anebo rafinované fotomontáže bezejmenného internetového umělce. Obsluha Hubbleho dalekohledu se nicméně dušuje, že to není omyl ani podvod, méně pěkná spirála byla ostatně v LL Pegasi vyfocená již dříve.

V tomto případě jde bezesporu o jeden z nejkrásnějších geometrických tvarů, který jsme dosud nalezli v okolním vesmíru. Fascinující snímek pořídila šikovná Pokročilá pozorovací kamera (Advanced Camera for Surveys, ACS), instalovaná na palubě Hubbleho dalekohledu při servisní misi 3B v březnu 2002. Hubble snímal oblast LL Pegasi po dobu 11 minut přes žlutý filtr a po té přes filtr v oblasti blízkého infračerveného záření po dobu 22 minut. Kombinací obou pozorování vznikl finální snímek přízračné spirály.

Zvětšit obrázek

Smrtící spirála v systému WR 104. Kredit: NASA.

V systému LL Pegasi vlastně v přímém přenosu sledujeme umírání hvězdy, která je ukryta přesně ve středu spirály. Podle všeho je to křiklavě rudý uhlíkový obr, jehož povrchové slupky obsahují značné množství uhlíku.

Zvětšit obrázek

Parádní spirální galaxie Větrník (Pinwheel Galaxy, M101). Kredit: NASA, ESA, Wikimedia Commons.

Tato hvězda vyvrhuje záplavu hmoty rychlostí kolem 50 000 kilometrů za hodinu. Vznikající planetární mlhovinou míchá modře zářící hvězdný společník umírající hvězdy, který kolem ní vcelku nenápadně obíhá jednou za zhruba 800 let. Výsledkem je přízračně krásná spirála, kterou díky šťastné vesmírné náhodě pozorujeme kolmo k její rovině, takže si ji můžeme vychutnat v plné kráse. Ne, že by jiné planetární mlhoviny nebyly fotogenické, ale LL Pegasi podle znalců oblohy boří dosavadní estetická kritéria.

Zážitek z pěkné vesmírné spirály obvykle zprostředkují galaxie, v naší Mléčné dráze jsou ale takové věci poměrně vzácné. Elegantní spirálu, která ovšem nedosahuje estetických kvalit LL Pegasi, vytváří například známá vesmírná stvůra WR 104, Wolf-Rayetova hvězda ze souhvězdí Střelce. Je mnohem větší a nebezpečnější, než umírající hvězda LL Pegasi. Hvězdy tohoto typu prožijí velmi krátký život uprostřed zběsilé hvězdné bouře z vyvrhovaného materiálu, při níž devastují široké okolí. WR 104 shodou okolností vyvrhuje hvězdné vnitřnosti do tvaru spirály z podobného důvodu, jako hvězda v LL Pegasi. WR 104 je vlastně také dvojhvězda, kde Wolf-Rayetově hvězdě dělá společníka horký obr typu OB, obíhající kolem ní jednou za 220 dní. Gravitační hrátky tohoto párku obřích hvězd vytvářejí dotyčnou spirálu. Astronomové jsou z WR 104 poněkud nesví, protože je ve vzdálenosti pouhých 8 tisíc světelných let. Je docela dobře možné, že svoji divokou kariéru zakončí v oslepujícím gama záblesku (gamma-ray burst). Právě WR 104 a spolu s ní slavná Eta Carinae ve vzdálenosti 7 500 světelných let jsou nadějnými kandidátkami na takovou zničující explozi.

Zvětšit obrázek

Příprava instalace Pokročilé pozorovací kamery (ACS). Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Nějaký čas se dokonce myslelo, že by brutální zášleh gama záření z WR 104 mohl přímo zasáhnout Sluneční soustavu, podle novějších dat to ale už prý tak hrozivě nevypadá.

Prameny:

Discovery News 7.9. 2010

Hubble Images 6.9. 2010

Wikipedia (Hubble Space Telescope, WR 104)