Molekulární revoluce v biologii už pomalu zevšedněla. Ještě před pár let převratný strom života vymezující tři zásadní linie eukaryot, archaeí a bakterií se dnes už dá najít v každé tuctové učebnici. Naštěstí pro lovce nových objevů ale ve světě stále existují věci, které se do žádné z těchto tří hlavní větví života nedají ani značným násilím zaškatulkovat. Řeč je samozřejmě o virech a jim podobných podivnostech.
Rozhodně nemá cenu se příliš rozplývat nad otázkou, zda jsou viry živé nebo ne. Viry prostě jsou a naše strnulé definice jim jsou ukradené. Mnohem zajímavější je se ptát, jak vlastně viry vznikly. Virologové srdnatě přiznávají, že v tomto ohledu ještě vůbec nemají jasno.
Viry dokonce ani nejspíš nemají společný původ, takže neřešíme jednu záhadu historie života, ale hned několik. V současnosti soupeří tři hlavní koncepty původu virů a je klidně možné, že do jisté míry fungují všechny. Asi nejméně sexy je představa o postupné regresi čili zjednodušení parazitických buněk na úroveň viru. Ani objev gigantických mimivirů, které nejvíc ze všech virů povrchně připomínají buňky, tuhle hypotézu příliš nepodpořil. Některé viry by mohly být vlastně potulné sekvence, kterým se podařilo osvobodit z hostitelských organismů. Každý, kdo zná plazmidy nebo transpozóny, bude jistě souhlasit, že na tom něco je. A do třetice, příval objevů v neuvěřitelném světě virů, který prožíváme v posledních letech, naznačuje, že viry jako takové tu jsou nesmírně dlouho a že jejich kořeny šahají až do předbuněčných časů, takřka před 4 miliardami let. Problém je v tom, že nikdo ve skutečnosti neví, jak staré vlastně dnešní linie virů jsou. Klasické molekulární metody odhadu stáří skupin organismů totiž v jejich případě naprosto selhávají, kvůli jejich malým a proklatě rychle mutujícím genomům.
Odborník na viry extrémně teplomilných archaeí Ken Stedman a jeho doktorand Jim Laidler z Portland State University se proto od klasiky uchýlili k pozoruhodné experimentální paleontologii. Není tajemstvím, že jsme až doposud nenašli žádné rozumné fosilie virů z dob před miliardami let. Přesněji řečeno, nevíme o nich. Ve skutečnosti máme k dispozici něco málo hornin starých přes 3,5 miliardy let a v nich cosi, co většina odborníků opatrně považuje za bakterie či snad dokonce sinice. Virů by tam mělo být habaděj, ale zatím jsme je neodhalili. Stedman s Laidlerem na to šli velmi vtipně. Rozběhli projekt, během něhož zjišťují, jaké stopy vlastně fosilní viry mohou reálně zanechat. Soustředili se hlavně na horké a kyselé prameny s vyšším obsahem sloučenin křemíku. Právě takové prostředí je totiž prý příznivé pro fosilizaci bakterií.
Badatelé začali se známým laboratorním mazlíčkem bakteriofágem T4, jehož částice promíchali s vodou horkých křemičitých pramenů jménem Bručoun (The Growler), nacházejících se poblíž oblasti Lassen Volcanic National Park na severu Kalifornie. Zhruba týden to vypadalo dobře, ve vzniklém křemeni byly vidět obrysy bakteriofágů. Pak se ale něco zvrtlo a ze zbytků bakteriofágů se staly pouhé nevýrazné kapičky. Přesto je to vůbec první úspěšné laboratorní zkřemenění virů.
Stedman a Laidler se pochopitelně jen tak nevzdají a lstivě plánují stejným způsobem otestovat částice virů pocházejících přímo z podobných horkých pramenů. Jako nadějné vidí i sledování fosilizace virů žijících v řasách, kteří vytvářejí velké shluky a mohly by proto snad lépe fosilizovat. Velmi slibně působí i jejich snahy analyzovat chemické stopy, které zůstávají po experimentálně fosilizovaných virech. Pokud uspějí, tak by bylo možné takové stopy smysluplně hledat v originálním pravěkém materiálu.
Stedman s Laidlerem to nemají lehké. O prostředí na Zemi před 3,5 miliardami let nevíme skoro vůbec nic, ale můžeme si být jistí, že bylo opravdu hodně jiné, než to dnešní. O fosilizaci ani nemluvě. Přesto jejich projekt vzbudil značnou pozornost, jak dokládá i publikace předběžných a nepříliš oslnivých výsledků v časopisu Astrobiology. Velmi pozorně si ji přečtou například odborníci pátrající po stopách života na Marsu i jinde ve vesmíru.
Zdroje: Astrobiology Magazine 6.9. 2010, Astrobiology 10: 569-576.Wikipedia (Virus)
Diskuze:
