Minulý týden byl publikován článek v časopisu Zootaxa o žábě o níž vědci soudí, že by měla být nejmenší na starém kontinentu. Vedoucím objevitelského týmu je Indraneil Das, který poprvé na titěrného tvora narazil na ostrově Borneo v září 2004 v národním parku Sarawak.
Teprve nyní se letité monitorování tamního ekosystému a odhalení jejích zvláštního způsobu rozmnožování zúročilo. Obojživelník, jehož samičky jsou pod patnáct milimetrů a samci ještě menší, mohl být prohlášen za samostatný druh.
U zrodu objevu nejmenší žáby stojí dvě věci – nadační fond Volswagenu a pozornost Dase, kterému kdysi dávno neušlo, že v muzejních exponátech něco nehraje - maličké žáby uváděné ve sbírkách jako „nedospělci“ známých druhů žab. Areál výskytu nově objevené mini žáby (Microhyla nepenthicola) je oblast Kubah a lokalita poblíž cesty vedoucí na vrchol hory Gunung Serapi. Nový druh byl pojmenován podle rostliny, která zde roste a na kterou jsou žabky odkázány. Jde o láčkovku soudečkovou (Nepenthes ampullaria). Domovem této masožravky jsou vlhké stinné lesy. Aby v prostředí chudém na dusík nemusela živořit, vylepšuje si situaci lapáním všeho, co se opováží vlézt do jejích nálevkovitých pastí. Na vnitřní okraj těchto „soudečků“ si žáby ukládají svá vajíčka. Pulci po vykulení spadnou na dno láčky kde je tekutina, kterou si rostlina ve svém lapacím ústrojí udržuje k topení hmyzích vetřelců. Jde zřejmě o oboustranně výhodnou symbiózu s obojživelníky a pulci svými výkaly zcela jistě pomáhají rostlině řešit její potravinový deficit. Žabí drobotina zase těží z ochrany, kterou jim rostliny svými "mini-jezírky" dopřávají.
Ve skutečnosti nejde o zcela nový objev. Zmíněné žabky lze najít v muzejních sbírkách starých i sto let. Jsou však chybně zařazené. Také Daseho týmu trvalo téměř sedm let, než si vědci byli zcela jisti, že jde o nový druh a objev publikovali.
Zde se můžete zaposlouchat do večerních zvuků přírody Bornea
Na pozadí rozličného hmyzího "šumu" lze zaznamenat ostřejší skřehotavé volání roztoužených žabích samečků. Ač jsou jen 10,6 až 12,8 mm velcí, výdrž jim upřít nelze. Jejich chorál začíná při soumraku a končí až nad ránem. Nyní se Daseho tým chce zaměřit na nalezení živých žab Ansonia latidisca, jejíž zástupci byli spatřeni naposledy v roce 1950.
Zcela jistě lze z taxonomického hlediska o velmi zajímavý objev, bohužel se týká živočicha, jehož životní prostor je již ohrožen a na tristní situaci obojživelníků, z nichž celé třetině hrozí vyhynutí, toho tedy ani on moc nezmění.
Prameny:
Zootaxa 2571: 37–52 (2010)
Institute of Biodiversity and Environmental Conservation
Diskuze:
