Zvětšit obrázek

Jeskynní medvěd. I kostra budí respekt. Kredit: Ra"ike, Wikimedia Commons.

Kdo by neznal děsivé jeskynní medvědy. Není ani nutné být členem fanklubu Lovců mamutů Eduarda Štorcha, vražedného půltunového vegetariána z jeskyň evropského pleistocénu si jistě velmi dobře představíme všichni.

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce v životní velikosti. Kredit: Sergiodlarosa, Wikimedia Commons.

Medvědi jeskynní (Ursus spelaeus, anglicky Cave Bear), kteří se lišili od svých příbuzných medvědů hnědých o třetinu větší postavou, vysokým strmým čelem a nápadnou zálibou ve speleologii, zanechali tak početné fosilní pozůstatky, že se během první světové války z jejich kostí ve velkém těžily fosfáty. Podle nedávných výzkumů odešli z jeviště dějin zhruba před 20 000 lety, čili v hloubi doby ledové, přičemž důvody jejich vyhynutí byly až doposud předmětem divokých sporů.

Je to stále stejná písnička, která se opakuje u všech nápadných zvířat čtvrtohorní megafauny, náhle vyhynulých kolem konce zatím poslední doby ledové. I medvědi jeskynní přežili několik drsných cyklů ledových dob. Podle molekulárních dat totiž došlo k oddělení linie jeskynních medvědů od medvědů hnědých před 1,4 až 1,2 miliony let. Přesto se z jistých nejmenovaných důvodů jako rozverné jojo neustále vrací názor, že za odchodem medvědů jeskynních stojí klimatické změny. Jakoby se z ničeho nic v průběhu jedné z mnoha ledových dob dobrovolně rozhodli se vším skoncovat a ukončit slibnou kariéru netvora z jeskyň.

Michael Knapp z německého Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology a jeho početný mezinárodní tým podle všeho příliš nedůvěřují klimatickým historkám a tak přišli s novou studií, která stěžejní roli klimatu ve vyhynutí medvědů jeskynních přesvědčivě odmítá. Badatelé získali a analyzovali 17 nových vzorků mitochondriální DNA z fosilních kostí jeskynních medvědů a následně je porovnali s odpovídající DNA medvědů hnědých. Celkem zpracovali 59 vzorků jeskynních medvědů z celé Evropy, starých 60 až 24 tisíc let a 40 vzorků medvědů hnědých, od fosilií z doby před 80 tisíci lety až po dnešní zvířata. Jejich výsledky přinesly překvapivé rozuzlení. Vypadá to, že se zásadní pokles genetické diverzity jeskynních medvědů rozběhl už před 50 tisíci lety.

Zvětšit obrázek

Roztomilé medvídě z Barcelony. Kredit: Eduard Solà Vázquez, Wikimedia Commons.

V té době přitom podle autorů kupodivu neprobíhala žádná změna klimatu, která by stála za řeč. Odehrávalo se ale něco docela jiného – fascinující nástup populací moderního člověka. Přibližně před 35 tisíci lety přestali být tito medvědi v Evropě běžní. Klimatické strkanice před koncem doby ledové podle Knappa a spol. už jenom přiživily nevyhnutelný trend zániku medvědů jeskynních.

Zvětšit obrázek

Jeskyně Výpustek u Křtin, odkud bylo zachráněno 6 koster jeskynního medvěda a jedna kompletní kostra jeskynního lva. Kredit: Lasy, Wikimedia Commons.

Jeskynní medvědi a naši předci směřovali k osudovému střetu. Pro společné soužití Ursus spelaeus a Homo sapiens nebylo v Evropě a především v evropských jeskyních místo. Medvědi hnědí dopadli o poznání lépe, protože nejsou tak moc závislí na jeskyních a mohou hibernovat i leckde jinde. Ve skutečnosti se jejich fosilní zbytky nalézají v jeskyních relativně vzácně. Z medvědů jeskynních nakonec zbyly jenom mocné vrstvy kostí a legendy o dracích, jednorožcích i jiných mýtických příšerách, které vymalovala fantazie potomků statečných lovců medvědů. Viník je tedy podle všeho, stejně jako v případě většiny dalších nedávno vyhynulých impozantních druhů čtvrtohorní megafauny, docela jasný – jsme to my.

Pramen:  Molecular Biology & Evolution 27(5): 975-978, Wikipedia (Cave Bear).