Většina z nás straky obecné (Pica pica) nemá rád. Kradou a vybírají ostatním ptáčkům z hnízd vajíčka či mláďata. Je pravda, že mají zálibu v lesklých předmětech a přesto, že prospívají tím, že se živí i hraboši, myslivci je považují za škodnou a mohou je střílet. Odhalení další stránky straččí povahy jim na oblíbenosti rozhodně nepřidá.
Jihokorejská ornitoložka Lee Sangová se svými kolegy ze Soulské národní univerzity a University Ewha se rozhodli studovat úmrtnost mláďat u ptáků. Jejich nízkorozpočtový výzkum toho moc neumožňoval a tak se omezili na zaznamenávání pohlaví a přežívání mláďat v hnízdech jednoho z nejběžnějších ptáků našich zahrad a měst – straky. I přes omezené zdroje a banální objekt studia, se jim podařilo odhalit zvláštní fenomén o němž nyní informují všechna významná, na ptačí biologii zaměřená media. Jde o upřednostňování potomků v závislosti na pohlaví. Ukázalo se, že v hnízdech straky někdy umírá více synů. K tomu dochází ale jen tehdy, když je v hnízdě převaha dcer. Dcery zase více hynou v stračích hnízdech, když jsou v početní převaze synové. To odporuje všemu, s čím jsme se u ptáků měli možnost setkat. Ne snad, že by se u ptáků, u kterých jsou příslušníci jedno pohlaví větší, změny v poměru pohlaví neděly, ale dosud se všechny tyto „upravy“ poměru pohlaví odchovaných mláďat řídily jen dvěma pravidly:
1.) Rychle rostoucí pohlaví je zranitelnější.
2.) Větší potomci si prosazují své zájmy na úkor ostatních.
V tom prvním případě nejde o konkrétní pohlaví ale pokud existuje u daného druhu pohlavní dimorfismus, kde například samečci jsou při opuštění hnízda větší (tak tomu je například i u našich strak), jsou tito samečci více ohroženi. To proto, že během krátké doby musí dosáhnout větší hmotnosti, než opačné pohlaví. A když je špatný rok a rodiče nedokážou nosit do hnízda dostatek potravy, potom organismus nastartovaný na vyšší metabolismus začne nedostatkem živin trpět dříve. Nepříznivý dopad na samečky je tedy větší, než na samičky. To, s čím vystačí menší sestřičky, může pro jejich brášky znamenat smrt. A i kdyby nakrásně se jim chudobu podařilo přečkat, jako nedochůdčata by samečci v době dospělosti své vyvolené nezaujali a k předání genů by neměli šanci.
Druhý princip je mnohem známější. Větší a hmotnější ze sourozenců se stávají dominantními, ty slabší odstrkují, čímž si zajistí ta nejlepší sousta i lepší východisko pro přežití. Pokud je velikost jedince dána pohlavím, potom lze v hnízdě pozorovat jednu z těchto dvou jmenovaných tendencí – projevujících se posunem pohlaví a to ve prospěch toho silnějšího, nebo v neprospěch toho s většími nároky.
Jenže to co jsme zde právě popsali, pro straky neplatí. K posunu pohlaví u nich také dochází, ale na žádný ze známých mechanismů se v hnízdech nehraje. Stračí páry si vytvořily své vlastní praktiky. Decimováno u nich bývá to pohlaví, které je v hnízdě v menšině. Na první pohled to vypadá, jakoby stejno-pohlavní potomci vytvářeli v hnízdě „gangy“ a ty pak likvidovaly méně početné protivníky. Jenže snaha svalovat vinu na gangy mladistvých by bylo nefér. Za pozorovanými posuny pohlaví potomků totiž stojí jen jednání rodičů. Z dosud zjištěných dat vyplynulo, že holátka s pohlavím, které je v hnízdě v menšině, mřou až koncem doby hnízdění. Posun pohlaví se tedy neprojevuje hned po vylíhnutí, tam je to fifty - fifty. Změna nastává až v době, kdy rozdíly v pohlaví začnou být na holátkách vidět. Navíc se ukazuje, že pro každé hnízdo je posun pohlaví jiný a že je specifický. Skoro to dělá dojem, jako by straččí rodiče nabyli ve své mysli nějakou představu o ideálním poměru kluků a holčiček a když se jim jejich představa nesplnila přirozenou cestou, kýžený poměr si zajistí po svém. Úmyslně nechají některá z holátek umřít a možná jim k tomu i nějakým razantním zásahem dopomohou.
To, že třeba vrabci, nebo sýkorky jsou schopni poměr pohlaví ovlivňovat, se ví již delší dobu. Jenže druhy, které to praktikují, to zajišťují jinak a ještě k tomu před kladením vajec. Poměr pohlaví ovlivňují hormonálně v době procesu zvaného početí. U snesených vajec pak je již vše rozhodnuto. To, co zajistilo změněný poměr pohlaví je genetický a fyziologický aparát. Rodiče po snesení vajec již žádné zásahy v tomto směru neprovádějí.
U strak je tomu jinak a právě v tom je jejich případ překvapením. Doposud se o nějakých krutých praktikách pozdější selekce, na níž se účastní ptačí rodiče, vůbec nepomýšlelo. Proč to straky nedělají jako ostatní ptáci a proč svoje představy realizují pro nás nepochopitelně krutým mechanismem a tak pozdě? Buďto to pomocí fysiologických mechanismů a genetiky neumí a nebo se jejich holátkům nějak podařilo ten klasicky uplatňovaný mechanismus nějak obelstít. Jedna z úvah co strakám takové jednání umožňuje, vede k délce hnízdění. To je u nich ve srovnání s jinými ptáky poměrně dlouhé. Možná právě to jim dovoluje upravovat poměr potomků, protože delší doba péče o mláďata v hnízdě jim umožní podle specifických vnějších pohlavních znaků poznat, jakého pohlaví jim potomky štěstěna nadělila.
Zatím není dost poznatků k tomu, abychom pochopili, co opeřence vede k tomu, že se jejich rodičovská péče naráz změní v opak. Podle hlavní autorky publikace Sang-im Lee tu hlavní roli hraje evolucí prověřená „zkušenost“ ptáků. Páry, které jsou v dobrém fyzickém stavu, upravují poměr svých potomků směrem k synům. Ti totiž jsou větší a potřebují ke zdárnému vývoji o 10% více žrádla aby z nich vyrostli jedinci schopní obstát v konkurenci a zplodit potomstvo. Nosit do hnízda více úlovků si mohou dovolit jen zkušené páry a to ještě jen pokud jsou oba ve výborné kondici. Páry, které jsou na tom se svými silami hůře, a nebo se se snáškou otálely do doby, kdy už je po hlavním hodokvasu, upravují poměr pohlaví směrem k vícero dcerám. Má to svou logiku, protože menší samičky mají větší šanci na přežití i tehdy, když je potravy poskrovnu.
Ač nám to může připadat kruté, straččí matky dělají přesně to, co je pro jejich potomky (přesněji pro sobecké předání svých genů), to nejlepší. To jen my se zdráháme připustit, že v evoluci není místo pro city ani etiku.
VIDEO: Inteligenci strak nedávno prokázal test se zrcadlem. Není mnoho živočichů, kteří se v něm poznají, strakám to problém nedělá, což je řadí po bok šimpanzů, orangutanů a chobotnic. Když si zkusíte zrcadlový test doma se psem nebo kočkou, zjistíte, že to je nad jejich „síly“.
Co se děje v hlavách ptáků nevíme. Zatím nevíme ani to, jakými činy svou představu o ideálním poměru pohlaví prosazují - zda některá mláďata přestanou jen krmit, nebo zda jim nějak záměrně škodí, případně je rovnou pozřou. Jisté je jen to, že ornitology uplatňovaný způsob ochrany ohrožených holátek tím, že je přendávají z jedněch hnízd do druhých, je bez znalosti úmyslu ptačích rodičů, kontraproduktivní. Možná do toho vnese jasno snaha korejských vědců, kteří nyní hodlají instalovat do hnízd ptákům kamery. Slibují si od toho, že jim doplní poznatky o zbývající podrobnosti dění, které odhalila statistika. Ptáci, na kterých dělali pokus v Koreji ale nejsou ty samé straky, které máme u nás. Jde o jiný podruh a těch je po světě celkem dvanáct. Zda krvelačná je i ta naše - straka obecná středoevropská - Pica pica pica, je otázkou.
Prameny: Laboratory of Behavioral Ecology and Evolution at Seoul National University
Komentář osla: Straka byla je a vždy zůstane strakou a je naivní si namlouvat, že ty naše by mohly být lepší. Nápad se skrytými kamerami je také naivní protože tam, kde by je bylo potřeba nejvíce, se nedostanete.
Diskuze:
