Monsanto získalo patent na geny, které sóju činí odolnou proti herbicidu Roundup, konkrétně proti jeho aktivní složce glyfosát, již v roce 1996. Patentová práva na pěstování odolné plodiny si ale nepřihlásili v Argentině a jejich soja se tam pod názvem Roundup Redy může pěstovat a také se tak děje bez licenčního souhlasu. Argentinští farmáři již několik let exportují sojové výrobky ze své sklizně do Evropy, konkrétně do Nizozemí. Monsantu došla trpělivost, že z tohoto kšeftu nic nemá a žádalo argentinské pěstitele o odškodnění, vše se nakonec vyhrotilo žalobou na dovozce – firmu Cefetra, která má sídlo v Rotterdamu. Žalující strana argumentovala tím, že sojové výrobky dovážené do Evropy obsahují DNA sekvenci, kterou má firma pro oblast Evropy patentovanou. Záležitost se dostala až k Soudnímu dvoru EU, nejvyšší to soudní instanci. Ta dne 6. července rozhodla, že Monsanto právo bránit dovozcům potravin z geneticky modifikované soji nemá. V odůvodnění rozhodnutí se praví, že patentovaný úsek DNA v potravině je, ale neplní tam funkci, pro kterou si ji Monsanto v Evropě chrání. 

Zvětšit obrázek

Sója je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází z Číny. Na obrázku je sójová pláž v Santa Fe, Argentina. O té soudní spor je. (Kredit: Wikipedia)

Je rozhodnutí špatné?
Nám laikům spor tak trochu připomíná hru na “vadí - nevadí”. Jenže rozhodnutí zužující rozsah patentu už vadit může. Jde svým způsobem o signál, že evropské patenty “jde obcházet”. Nesouvisí to ani tak se správností zmíněného rozhodnutí, jako spíše s tím, čím soud při něm operoval. Rozhodující byl původní záměr, pro který se patent dělal. Patent je tedy dle stávajícího verdiktu něčím, co je vázáno na účel. Rozhodnutí je považováno za první test směrnice EU k biotechnologiím schválené v roce 1998, která stanovila jaký genetický materiál lze patentovat a jaké ochrany patentovaná věc požívá.
Zdravý rozum velí, že širší pojetí rozsahu patentu, které by rozšířilo patentovou ochranu i na potraviny, kde zmíněný gen žádnou funkci neplní, by bylo špatné. Jenže i správné rozhodnutí může mít nežádoucí dopady. Někteří právníci již avizují, že omezení rámce platnosti jednoho patentu, zneváží tak trochu všechny ostatní a že důvěra v ty evropské se obecně sníží. 

Je soudní verdik překvapením?
Není. A zřejmě ani právníci Monsanta, kteří se o širší interpretaci vztahující se na veškeré produkty obsahující zmíněný kousek umělé DNA opírali, v jiný výsledek ani moc nedoufali. Tomu, že jen zkoušeli "co kdyby náhodou", nasvědčuje rychlé ukončení sporu s Cefetrou neveřejným mimosoudním vyrovnáním. A to ještě v době, kdy bylo známo jen předběžné stanovisko soudu.

Zajímavé je, že soudní dvůr se ve svém konečném vyjádření tentokrát snažil obšírně vysvětlit proč rozhodl, tak jak rozhodl. Možná i proto, aby dal podobným sporům v rámci celé EU jakýsi řád a aby jeho rozhodnutí sloužilo jako jakési “kopyto na které půjde narazit” další spory a kterého by se mohly držet i nižší instance. Je to rovněž signál vyslaný kapitánům biotechnologického průmyslu, aby si nedělali plané naděje v případech možného dvojakého výkladu.

Toto je glyfosát, účinná látka totálního herbicidu Roundup. Genetici firmy Monsanto do genomu sóji vpašovali gen, který ji činí k této chemikálii odolnou. U rostlin se gylofosát chová jako specifický inhibitor (blokátor) enzymu EPSP syntázy, která je důležitým článkem syntézy aromatických aminokyselin. Po aplikaci glyfosátu tak rostliny hynou na nedostatek těchto aminokyselin. Zvířata tento enzym nemají, glyfosát pro ně tudíž není toxický. Geneticky modifikovaná sója poskytuje pěstitelům vyšší výnosy s nižšími náklady.

Má rozhodnutí nějaký širší kontext?
Někteří právníci v této kauze spatřují omezení všemocnosti nadnárodních biotechnologických gigantů. Jiní si zase myslí, že v dalším kole si jen velcí hráči dají už lepší pozor, aby zase něco nezanedbali a že další Argentina se opakovat nebude.
Prognostikové z této kauzy vyvozují ještě závažnější následky. Biotechnologické firmy podle nich nyní omezí své investice, především v Evropě. Důvod se zdá být logický – menší lukrativnost projektů má vždy dopad na otevřenost ruky investora co do inovací provozů. Ochota utrácet v Evropě se má přesunout jinam. Nemalujme ale čerta na zeď. Dopad by nemusel být tak zlý, protože soud svým rozhodnutím také nepřímo potvrdil, že DNA patenty jsou pro Evropu akceptovatelné, jen jejich rozsah je poněkud užší, než někteří doufali.

Spokojeni mohou být skoro všichni

Zvětšit obrázek

Kolonie mykoplasmy se syntetickým genomem zatím nic zajímavého nevyrábí a její patentování není tak důležité. Zatím. (Venter Institute)

Nás škarohlídy může těšit, že nadnárodní gigant prohrál. Jako příslušníci EU můžeme mít dobrý pocit z toho, že soudci jsou spravedliví a neúplatní. A jako spotřebitelé se můžeme radovat z toho, že za potraviny se sójou nebudeme muset při placení sáhnout hluboko do kapsy.
U držitelů patentů taková euforie z verdiktu nevládne. Nervozita na trhu s patenty se již projevuje a vlastníci se obávají, zda také něco nezanedbali. A také co nyní bude následovat. Spor - Monsanto versus Evropa je sice u konce, ale formulace směrnic EU k biotechnologiím doslova nabádají k dalším. Oplývají totiž termíny s nejasnými definicemi - například vágně popsanou statí co je “genetický materiál”. Hezkou pohádkou je i ta pasáž o “funkci DNA”. V té zase chybí jen(!) to nejpodstatnější. Není tam specifikováno, zda se tím míní produkce specifického proteinu se všemi jeho funkcemi a nebo jen specifické použití proteinu.
Zlí jazykové tvrdí, že geneticky modifikovaná argentinská sója byla jen špičkou připlouvajícího ledovce. Nemusí jít o slova do větru. V zásadě, aniž by to bylo cílem sporu, totiž verdikt soudu potvrdil, že sekvence DNA (geny) patentovat lze. Logicky by tedy nemělo ani v Evropě stát v cestě těm, co si budou patentovat vícero genů. Když si to dáme dohromady s novými odhady biologů, kteří říkají, že nejmenšímu “syntetickému” organismu jich budou stačit jen asi tři stovky, jak daleko potom jsme od prvního patentu na život? A to jsme zatím myšlenkově stále jen u sóji a mikroorganismů, které budou vyrábět neco účelného. Jak ale bude zanedlouho vypadat handrkování ve věci práva na vylepšování člověka, třeba o geny odolnosti proti zlým nemocem. Čemu dají méně majetní rodiče u svého potomka přednost? Budou volit mezi zdravějším, nebo inteligentnějším s výhledem na úspěšnou kariéru? Jak asi bude nositel nezákoně zaopatřeného genu trestán? Rozdělí se společnost na dvě skupiny: majetné, zdravé a chytré a ty “normální”?  Nastupující generace toho bude mít na rozhodování hodně a právník se specializací patentové právo DNA technologií, nebude špatnou volbou. 
 

Pramen: curia.europa