Víme, že to, co nám pomáha udržet si mozek mladý, jsou fyzická aktivita a sociální kontakty. Bez nových buněk se to ale neobejde. Nejde ale jen o tvorbu nových neuronů ale i o jejich funkční vyzrávání. Za klíčovou oblast v tomto směru bývá považován hipokampus, konkrétně jeho část gyrus dentatus, což je třívrstvá struktura lišící se různými typy buněk. Jde o jednu z mála mozkových lokalit, která se i v dospělosti obnovuje a kde nové neurony vznikají. Tento proces – neurogeneze - je považována za základ nových poznatků a správného, dlouhodobého fungování paměti.

Zvětšit obrázek

Podávání látky P7C3 podporuje růst nových neuronů. „Záplatování“ mitochondriální membrány prodlužuje neuronům život. Látka napravuje stárnoucím potkanům úbytek buněk v hippokampu.

Vylepšováním paměti a inteligence se dnes zabývá hodně pracovišť a sledují účinky tisíců látek. Většinou se postupuje tak, že se jich pokusnému zvířeti aplikuje najednou mnoho a čeká se, co to s ním udělá. Když je odezva pozitivní postupuje se vylučovací metodou, až se kápne na tu pravou. Aby se vědcům pokusy snadněji vyhodnocovaly, používají různě postižená zvířata. Často si je za tím účelem vyrábějí. V poslední době je oblíbeným modelovým organismem potkan trpící poruchou, která by se dala přirovnat k rychlé formě Alzheimera. Vyrábí se  poničením genu, který má na starosti obnovu neuronů v hippokampu. Že takový zásah do  programované smrti neuronů má vliv na paměť zvířat, netřeba zdůrazňovat. Zapomětlivým hlodavcům pak vědci podávají látky v naději, že přijdou na něco zajímavého. Tak se zřejmě stalo i nyní. U jedné sloučeniny narazili na chvályhodnou schopnost - brání neuronům předčasně umírat  oddaluje naprogramovanou buněčnou smrt - apoptózu. Zvířata ošetřená touto molekulou mají na řezu mozkem v hippokampu příslušnou „vrstvu vzpomínek“ – nově vytvořených buněk neuronů, patřičně „tlustou“ - jakoby ani nebyla postižena sešlostí věkem. Rozdíl mezi ošetřovanými a neléčenými jedinci je pozoruhodně velký, až 40 %. 

 

Andrew Pieper

O účinné substanci vědci hovoří jako o sloučenině „P7C3“. Chemicky jde o aminopropyl karbazol. Moc se o jejím fungování neví a tak se jen obecně popisuje co dělá: zajišťuje integritu buněk, přispívá k zachování jejich látkové výměny a energetické bilance na patřičné úrovni. „Nějak“ prodlužuje „normální“ fungování buněk, na což se usuzuje podle výsledků pokusů testujících kognitivní schopnosti potkanů. Těm, co novodobou „věc Makropulos“ požírali, ubývaly neurony pomaleji a také pomaleji hloupli. I potkaní kmeti si uchovali schopnost rychle se orientovat v bludišti a nesrovnatelně lépe si počínali i v dalších testech na paměť.

Zlepšení se neprojevuje hned. Látka totiž funguje na principu ochrany nově se tvořících neuronů a než takový novorozený neuron začne plnit to, co se od něj chce, zabere to zhruba dva až čtyři týdny. Dospívání je riskantní záležitost i pro buňky a řada z nich se dospělosti nedožije. Zjednodušeně lze efekt látky P7C3 popsat tak, že nějak zajistí, aby neurony ustály svou pubertu bez úhony.

Dnes je těžké najít oblast výzkumu, kde nikdo nic podobného nedělá. A tak ani zde nejde o zcela průkopnickou věc. V minulosti byly popsány nejméně dvě látky, které také podporují růst nových neuronů v mozku  (Dimebon a Serono sloučeniny). Ani odhalením látky P7C3 zřejmě snahy o vylepšování schopností mozku nekončí. Sami objevitelé se nechali slyšet, že již mají další modifikaci své molekuly P7C3. Látka přezdívaná „A20“ by měla být v klinických testech pacientů s Alzheimerem dokonce 300 x účinnější, než stávající látky, kterými se lékaři snaží úbytek mozkové „mladosti“ pacientům kompenzovat. Vědci z Dallasu, kteří ochranný efekt látky P7C3 odhalili, nyní hodlají přijít na kloub molekulárním základům toho, co jim zatím řekly paměťové testy a co mohli vidět na mozkových makrostrukturách.

Pramen: Cell, July 9, 2010