Zvětšit obrázek

RRS James Cook je britské výzkumné plavidlo postavené v roce 2006 jako náhrada dosluhující lodě RRS Charles Darwin. Nese jméno slavného mořeplavce, objevitele a kartografa osmnáctého století. (Kredit: Wikipedia) 

Šestitýdenní plavba lodi RRS James Cook Atlantikem přinesla celou řadu nových poznatků. Vědci si myslí, že se jim podařilo objevit chybějící evoluční článek mezi bezobratlými a obratlovci.

Zvětšit obrázek

Professor Imants Priede, ředitel Oceanlab University of Aberdeen: „Tato expedice nám udělala v představách o životě v hloubkách Atlantiku revoluci. Je pro nás poučením, nelze studovat život při pobřeží a nevšímat si toho, co je na svazích a v údolích uprostřed oceánu.“

Nová technologie ukázala, že mnohé organismy, které byly považovány za vzácné, jsou ve skutečnosti hojné. Dalším překvapením je, že místa vzdálená od sebe jen pár kilometrů se od sebe výrazně liší - a to jak do počtu organismů, tak do jejich druhové skladby.

Tato plavba je symbolickou tečkou mezinárodního výzkumného programu MAR-ECO, který se snažil o soupis mořského života středního Atlantiku. Mapoval rozmanitost života, domovem kterého jsou podmořské hřebeny táhnoucí se mezi Islandem a Azorami.
Jde o rozsáhlý projekt, na němž se pod vedením oceánologů z University of Aberdeen podílí odborníci z Newcastle University a Národního oceánografického střediska. Kompletní výčet institucí by byla dlouhá řada protože zahrnuje odborníky 16 zemí.

Poznávání mořských temnot měly na starosti dálkově ovládané roboty (ROV).  Pracovaly pod vodou celkem 300 hodin a mapovaly život v hloubkách od 700 m až do tří a půl kilometru. A to jak na planinách, tak svazích útesů vulkanického hřebenu rozdělujícího Atlantik na západní a východní část.

Zvětšit obrázek

Podvodní robot, který lovil živočichy až z téměř čtyřkilometrové hloubky.

Z vyjádření Monty Priedeho, ředitele University of Aberdeen Oceanlab  vyplývá, že obě strany podmořského hřbetu, které jsou od sebe jen několik desítek kilometrů se výrazně liší. I když západní i východní svahy si jsou geologicky podobné jako vejce vejci, z biologického pohledu  jakákoliv podobnost končí. Ploché severo-východní  pláně jsou doménou mořských ježků, tamní útesy oplývají houbami, korály a pestrým životem. Severo- západní stranu pokrývá nudná šeď. Skály jsou holé a života na nich jen poskrovnu. Tamní na život chudé planiny jsou ale zase domovem vzácných červům podobných živočichů, z nichž bylo zatím popsáno jen několik exemplářů.

Zvětšit obrázek

Oblastí s hřebenem táhnoucím se středem Atlantiku se zabývá rozsáhlý mezinárodní projekt ECOMAR. Tři tmavěji vyznačené lokality jsou místa zkoumaná v rámci podprojektu MAR-ECO.

Jde o polostrunatce, málo známou skupinu živočichů, kteří zřejmě náležejí k chybějícímu článku evolučního přerodu bezobratlých na obratlovce. Jejich přítomnost se dá určit podle typických výměsků stočených do spirály, které jako svůj podpis zanechávají na mořském dně. Tito živočichové nemají oči, ani obvyklé další senzorické orgány, ani mozek. Jejich tělo má přední a ocasní část a svou primitivní stavbou těla připomínají strunatce obývající písčité mělčiny teplejších moří. Jeden z těchto „červů“ dokonce ovládá jakés - takés plavání bočním vlněním těla. Expedice objevila tři druhy, vzájemně se lišící barvou – od růžové, přes fialovou až po bílou. Odlišují se i tvarem těla. Robotům se je všechny podařilo pochytat a vzorky již byly odeslány k podrobnému studiu do laboratoře.

Překvapením pro odborníky jsou i tamní mořské okurky, neboli sumýši, které známe pro jejich zvláštní typ obrany. Pokud se ocitnou v ohrožení, vyvrhnou na nepřítele část svých vnitřních orgánů. Těmi útočníka zalepí a další choutky na okurku ho většinou přejdou. 

Zvětšit obrázek

Dvě z podrobně studovaných lokalit se nacházejí severně od zlomové prolákliny (Charlie-Gibbs Fracture Zone) po obou stranách Středoatlantického hřebene táhnoucího se přibližně severojižním směrem. Další dvě porovnávané oblasti jsou na jih od zlomu CGFZ. (Kredit ECOMAR)

Dosud známí sumýši byli vždy jakýmisi mořskými lenochody, kteří se jen pomalu posouvají po mořském dně. Ale ti nově objevení ve středu Atlantiku, jsou jiní. Jde o sumýše "sprintery" schopné rychle rejdit po dně, přičemž pro některé je i  plavat hračkou. 

Obrázky nově objevených druhů živočichů ve vysokém rozlišení jsou ke stažení na stránce University of Aberdeen  (http://www.abdn.ac.uk/news/details-8579.php).
Pro další informace se lze obracet na Profesora Monty Priedeho, tel: +44 (0)1224 274408, mobil +44 (0) 7775866971, e-mail:  i.g.priede@abdn.ac.uk

Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Hydrologické poměry oblasti. Jsou zde místa spadající do pole působnosti chladného proudění z Arktidy i severoatlantického teplejšího proudu.  (Kredit ECOMAR)	Růžová (jižní) varianta živočicha řazeného k polostrunatcům (enteropneust worm). Kredit: David Shale, University of Aberdeen.	Jižní varianta atlantického polostrunatce. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Batypelagická hřebenatá medůza žije při dně na úpatí Středoatlantického horského pásma. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.	Další neznámý druh medůzy se živí korýši a planktonem u dna. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.	Nový druh mořské okurky (Peniagone diaphana) umí plavat a vyskytuje se jak na dně při úpatí Středoatlantického hřebene, tak na výše položených planinách i samotných vrcholcích hřebene. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.

Pramen: University of Aberdeen