Šestitýdenní plavba lodi RRS James Cook Atlantikem přinesla celou řadu nových poznatků. Vědci si myslí, že se jim podařilo objevit chybějící evoluční článek mezi bezobratlými a obratlovci.
Nová technologie ukázala, že mnohé organismy, které byly považovány za vzácné, jsou ve skutečnosti hojné. Dalším překvapením je, že místa vzdálená od sebe jen pár kilometrů se od sebe výrazně liší - a to jak do počtu organismů, tak do jejich druhové skladby.
Tato plavba je symbolickou tečkou mezinárodního výzkumného programu MAR-ECO, který se snažil o soupis mořského života středního Atlantiku. Mapoval rozmanitost života, domovem kterého jsou podmořské hřebeny táhnoucí se mezi Islandem a Azorami.
Jde o rozsáhlý projekt, na němž se pod vedením oceánologů z University of Aberdeen podílí odborníci z Newcastle University a Národního oceánografického střediska. Kompletní výčet institucí by byla dlouhá řada protože zahrnuje odborníky 16 zemí.
Poznávání mořských temnot měly na starosti dálkově ovládané roboty (ROV). Pracovaly pod vodou celkem 300 hodin a mapovaly život v hloubkách od 700 m až do tří a půl kilometru. A to jak na planinách, tak svazích útesů vulkanického hřebenu rozdělujícího Atlantik na západní a východní část.
Z vyjádření Monty Priedeho, ředitele University of Aberdeen Oceanlab vyplývá, že obě strany podmořského hřbetu, které jsou od sebe jen několik desítek kilometrů se výrazně liší. I když západní i východní svahy si jsou geologicky podobné jako vejce vejci, z biologického pohledu jakákoliv podobnost končí. Ploché severo-východní pláně jsou doménou mořských ježků, tamní útesy oplývají houbami, korály a pestrým životem. Severo- západní stranu pokrývá nudná šeď. Skály jsou holé a života na nich jen poskrovnu. Tamní na život chudé planiny jsou ale zase domovem vzácných červům podobných živočichů, z nichž bylo zatím popsáno jen několik exemplářů.
Jde o polostrunatce, málo známou skupinu živočichů, kteří zřejmě náležejí k chybějícímu článku evolučního přerodu bezobratlých na obratlovce. Jejich přítomnost se dá určit podle typických výměsků stočených do spirály, které jako svůj podpis zanechávají na mořském dně. Tito živočichové nemají oči, ani obvyklé další senzorické orgány, ani mozek. Jejich tělo má přední a ocasní část a svou primitivní stavbou těla připomínají strunatce obývající písčité mělčiny teplejších moří. Jeden z těchto „červů“ dokonce ovládá jakés - takés plavání bočním vlněním těla. Expedice objevila tři druhy, vzájemně se lišící barvou – od růžové, přes fialovou až po bílou. Odlišují se i tvarem těla. Robotům se je všechny podařilo pochytat a vzorky již byly odeslány k podrobnému studiu do laboratoře.
Překvapením pro odborníky jsou i tamní mořské okurky, neboli sumýši, které známe pro jejich zvláštní typ obrany. Pokud se ocitnou v ohrožení, vyvrhnou na nepřítele část svých vnitřních orgánů. Těmi útočníka zalepí a další choutky na okurku ho většinou přejdou.
Dosud známí sumýši byli vždy jakýmisi mořskými lenochody, kteří se jen pomalu posouvají po mořském dně. Ale ti nově objevení ve středu Atlantiku, jsou jiní. Jde o sumýše "sprintery" schopné rychle rejdit po dně, přičemž pro některé je i plavat hračkou.
Obrázky nově objevených druhů živočichů ve vysokém rozlišení jsou ke stažení na stránce University of Aberdeen (http://www.abdn.ac.uk/news/details-8579.php).
Pro další informace se lze obracet na Profesora Monty Priedeho, tel: +44 (0)1224 274408, mobil +44 (0) 7775866971, e-mail: i.g.priede@abdn.ac.uk
Hydrologické poměry oblasti. Jsou zde místa spadající do pole působnosti chladného proudění z Arktidy i severoatlantického teplejšího proudu. (Kredit ECOMAR)
Růžová (jižní) varianta živočicha řazeného k polostrunatcům (enteropneust worm). Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Jižní varianta atlantického polostrunatce. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Batypelagická hřebenatá medůza žije při dně na úpatí Středoatlantického horského pásma. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Další neznámý druh medůzy se živí korýši a planktonem u dna. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Nový druh mořské okurky (Peniagone diaphana) umí plavat a vyskytuje se jak na dně při úpatí Středoatlantického hřebene, tak na výše položených planinách i samotných vrcholcích hřebene. Kredit: David Shale, University of Aberdeen.
Pramen: University of Aberdeen
Podobá se to mořskému koníkovi, ale je to Phyllopteryx dewysea
Autor: Josef Pazdera (14.01.2017)
Druhohorní plazi v Čechách V
Autor: Vladimír Socha (03.08.2015)
Druhohorní plazi v Čechách II
Autor: Vladimír Socha (13.07.2015)
Blíží se revoluce v klasifikaci organismů?
Autor: Stanislav Mihulka (01.03.2014)
Nejstaršími „Brity“ jsou blešivci
Autor: Josef Pazdera (21.02.2014)
Diskuze:
nove druhy - odpověď
Katka Dvořáková,2010-07-08 19:18:09
Myslím, že jste problém i jako nebiolog správně vystihl. Problém to skutečně je. Proto se stává, že některé druhy jsou popsané vícekrát pod různými jmény a když se na to mnohdy po letech (i desítkách let) přijde, uvádí se to na pravou míru, což taky není bez problémů, protože podle pravidel názvosloví musí být platný název prvního popisu (pokud jde o druh, rod se samozřejmě může měnit s tím jak se mění zařazení živočicha v systému podle současných znalostí). Je samozřejmé, že člověk popisující nový druh by měl být erudovaným odborníkem na danou skupinu, musí jít do literatury (obvykle spíše klíče a vědecké články než atlasy), případně konzultovat problém s dalšími odborníky.
Nový druh - ano, či ne?
Josef Pazdera,2010-07-10 08:15:11
Ano, je to tak. S určováním zda něco je či není nový druh, je potíž. Jako se vším, co se uměle rozdělí. Toto členění jsme si vymysleli, protože máme rádi škatulkování. Jedna z nejpoužívanějších definic druhu praví, že druh je soubor populací s jedinečným vývojovým původem a historií, tvořený navzájem si podobnými jedinci, kteří se mezi sebou mohou plodně křížit a jsou reprodukčně izolováni od jiných podobných skupin. Stačí ale pomyslet na nepohlavně se rozmnožující organismy a hned je vidět, jak jsme vedle. Stejně tak když začneme srovnávat vlka a psa – spolu se kříží a tak by mohlo jít o stejný druh. Inu, slušně řečeno, je v tom maglajz. Jenže! Ono to bez nějakého škatulkování nejde. Tak třeba výuka botaniky, zoologie,… Ono je to tak trochu jako s demokracií – také to není ideál, ale nic lepšího neznáme. Navíc ani vědci se nesnaží situaci zásadně měnit. Když se najde „nový druh“ tak to časopisy (odborné i popularizační) rády vezmou. Snahu vydávat za nový druh i to, co se liší „podstatnými“ znaky, byť jen minimálně stávající době nelze upřít. Z toho pramení také odhady počtu druhů, které se na Zemi vyskytují. Jeden tým vědců si myslí, že to jsou statisíce, jiný milion…
Pěkné
Bronte Harkaitz,2010-07-08 18:55:47
Já prostě zbožňuji tyto tvory. Jsou tak "jiní", tak podivní svým vzhledem... A krásní (samozřejmě).
Kdyby mi někdo tvrdil, že je to právě přiletělo z vesmíru v kosmické lodi, tak prostě nebudu mít důvod mu nevěřit :-D
nove druhy
Libor Kiss,2010-07-08 15:53:24
zaujimalo by ma, ako vlastne biologovia zistuju, ci ide u nejakeho pazivocicha o novy druh alebo nie... To z nejakej siete vytriedia vsetky organizmy a potom listuju v atlasoch? Ako sa vlastne zaisti, ze napriklad uz znamy druh nebude spravne rozpoznany? Alebo naopak, neznamy druh prehliadnuty? Sudiac podla mojich rozpoznavacich schopnosti, mozno by som este vedel rozlisit foxteriera od vlciaka, ale urcite by som nevedel odlisit cistotu rasy... Preto ma napada, ze na rozpoznanie morskych potvor treba erudovaneho odbornika. Myslim vsak, ze pri takom obrovskom pocte to bude problem i pre neho.
Takze este raz: ako sa to robi?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
