Zvětšit obrázek

Kosmické drama v soustavě WASP-12. Kredit: NASA/ESA/G. Bacon.

Když Titán Krónos, v římské mytologii Saturn, coby nezdárný synek první generace antických božstev svrhl na popud matky Gaie vládu nepopulárního otce Úrana, pojal jistě oprávněné podezření, že by s ním jeho vlastní děti mohly naložit stejným způsobem.

Zvětšit obrázek

Cosmic Origins Spectrograph na manipulačním vozíku. Kredit: NASA.

Rozhodl se tomu čelit velmi originálním trikem, totiž jejich snědením. Postupně pozřel Hestii, Demétér, Héru, Hádese a Poseidona a nejmladšího Dia zachránil od stejného osudu jenom lstivý zákrok matky, kterou byla Kronova vlastní sestra Rheia. Kronovo rodinné drama je od těch dob nejen mýtem o stvoření antického světa, ale pěknou alegorií přehnaně náročných rodičů, kteří nakonec, většinou pouze obrazně, pozřou svoje potomky.

Archetyp rodiče požírajícího vlastní dítě je kupodivu vcelku aktuální i v cizích hvězdných systémech. Týká se to soustavy WASP-12, v níž byla na apríla 2008 ohlášena planeta WASP-12b, objevená o něco dříve díky změně jasnosti hvězdy v rámci projektu SuperWASP (Wide Angle Search for Planets). Hvězda WASP-12 ze souhvězdí Vozky je žlutý trpaslík spektrální třídy G0, čili prakticky dvojče našeho Slunce. Je od nás vzdálená přibližně 870 světelných let a na první pohled není nijak výjimečná. Podobných hvězd je v okolním vesmíru spousta. Ve skutečnosti je ale nesmírně populární a to právě díky své planetě WASP-12b. Jde o takzvaného horkého jupitera, horkou plynnou obří planetu, jejíž poloměr skoro dvojnásobně přesahuje poloměr našeho Jupiteru a je i o zhruba 40 procent hmotnější. Své hvězdě je tak blízko, že ji oběhne za pouhých 26 hodin. Vzdálenost WASP-12b od žlutého trpaslíka je totiž pouhá 1/44 vzdálenosti Země od Slunce.

Zvětšit obrázek

Aparatura jednoho ze dvou systémů SuperWASP. Kredit: Adam Hart-Davis.

WASP-12b je díky extrémní blízkosti hvězdy vskutku pekelný svět. Hvězda WASP-12 ji zářením a slapovými efekty žhaví na zhruba 2200 stupňů Celsia, což z WASP-12b dělá nejžhavější známou planetu Mléčné dráhy. Dravá gravitace žlutého trpaslíka ji navíc deformuje tak, že vlastně vůbec nepřipomíná kouli, ale spíš rozžhavené vajíčko, které neúprosná gravitace rodné hvězdy postupně vysává. Odborníci odhadují, že hvězda WASP-12 za přibližně 10 miliónů let svého horkého jupitera kompletně pohltí. Žhavý svět je zřejmě nevyhnutelně odsouzený k zániku.

Zvětšit obrázek

Porovnání rozměrů Jupiteru a WASP-12b Kredit: Aldaron, Wikipedia.

Gravitační výměna hmoty je ve vesmíru poměrně běžná. Hmotnější objekt často nenasytně ujídá z lehčího společníka. Až doposud jsme tohle ale pozorovali jenom mezi hvězdami ve vícehvězdných systémech. Případ soustavy WASP-12 je pozoruhodný tím, že tu máme hvězdu, jak pojídá vlastní planetu. Carole Haswell z britské Open University nedávno s kolegy publikovala výsledky přímého pozorování tohoto dramatu novým přístrojem Hubbleova orbitálního dalekohledu – UV spektroskopem známým jako COS (Cosmic Origins Spectrograph). Vědci elegantně potvrdili původní teoretické závěry a zjistili, že WASP-12 je opravdu hvězdným Kronosem, který se v astronomicky brzké době chystá pozřít vlastního potomka.

Zvětšit obrázek

Nekompromisní Kronos pojídající Poseidona. Kredit: Peter Paul Rubens, Wikipedia.

Citlivost použitého spektroskopu COS v UV oblasti spektra záření hvězdy WASP-12 umožnila Haswellové a spol. odhalit i absorpční čáry několika poměrně exotických prvků, například hliníku, cínu a manganu. Vypadá to tak, že se zmíněné těžké prvky vyskytují i v povrchových vrstvách hvězdy. Tam se ovšem mohly dostat zřejmě jedině z nešťastně požírané planety. Ultrafialové spektrum z COS zároveň odhalilo, že planetu WASP-12b obklopuje protáhlý oblak plynu, který nepochybně putuje do chřtánu žlutého trpaslíka. Vše nasvědčuje tomu, že za pár miliónů let bude opravdu s planetou WASP-12b konec.

Prameny:  European Space Agency
NASA
Wikipedia (WASP 12b)