Zvětšit obrázek

Mapa teplotních anomálií pro březen 2010. Jde o znázornění rozdílů v jednotlivých oblastech světa vzhledem na březnový průměr vypočtený z 30leté „normální periody“ 1971 – 2000. Kredit: NOAA

Možnosti známých amerických velkých výzkumných organizací jsou v našich končinách světa téměř nepředstavitelné. A není to jen gigant NASA. Do popředí povědomí světové veřejnosti se s kauzou globálního oteplování dostává zkratka NOAA - National Oceanic and Atmospheric Administration, tedy Národní úřad pro oceán a atmosféru. Je organizační složkou Ministerstva obchodu Spojených států amerických. Roční rozpočty se pomalu ale jistě šplhají nahoru a pro příští rok návrh předložený prezidentskou kanceláří počítá s 5,6 miliardy dolarů. Ve hře o globální oteplování jde o hráče číslo 1 s nejlepším technickým vybavením, počínaje pozemními stanicemi, přes průzkumné lodě, letadla až po satelity. Data získává z více než 200 zemí světa.

Zvětšit obrázek

Mapa teplotních anomálií pro duben 2010. Kredit NOAA

Mrazík: „Teď už je ti teplo, milé děvče?“
Nastěnka: „Teplo, Mrazíčku. Teplo, dědečku.“

Kdyby se vám zdálo, že je nějak chladno a budete se chtít ohřát, pak stránky NOAA jsou pro to ideální. Na nich se dovíte, že letošní rok potvrzuje oteplovací trend a že duben byl extrémně teplým a o 0,76 °C přesáhl svůj průměr za posledních 30 let 20. století. Byl (po zohlednění teploty povrchu souše i oceánů) nejteplejším dubnem od roku 1880.
Březen na tom nebyl vůbec lépe, ten byl prý "globálně" o 0,77 °C teplejší, než je jeho dlouhodobý průměr.

Zkompletujme si ještě leden a únor. Oba první měsíce v roce byly podle údajů NOAA nadnormální o 0,6 °C nad své průměry z let poslední třetiny 20. století.

A teplo by nás mělo sužovat i nadále. K Američanům se ve varovných předpovědích přidali i Britové z Met Office (Britské národní meteorologické služby), kteří zvěstují, že tento rok má více než 50% šanci být tím nejteplejším na dosavadních záznamech (“This year has more than a 50% chance of being the warmest on record”).

Zvětšit obrázek

Mapa oblastí tropických cyklonů. Kredit: Martin Walz/National Geographic

Atlantik bouřlivější, Pacifik naopak klidnější

Tropické cyklóny vznikající v subtropickém pásmu mají svá oblastní pojmenování – cyklón, tajfun, hurikán. Poslední označení se používá pro tropické cyklóny, které vznikají v Atlantiku a východním Pacifiku a představují potenciální hrozbu pro jih severoamerického kontinentu. Obávanější jsou zejména ty atlantické, směřující z oceánu na pevninu. Je celkem logické, že se NOAA snaží o dlouhodobé předpovědi i když není radno se ptát, jestli je to i racionální. Ohrožené oblasti musí být na nebezpečí připraveny bez ohledu na prognózu. Vznik a pohyb těchto gigantických vzdušných vírů se s nijakou relevantní přesností dlouhodobě předpovědět nedají. Pro letošní sezónu hurikánů NOAA vydala dvě prognózy. Podle jedné by měla být v Atlantiku nadprůměrně intenzivní, zatímco podle druhé bude v Pacifiku pokojnější a méně bouřlivá .

V subtropické oblasti západního Atlantiku půlletá sezóna hurikánů „oficiálně“ začala včera a podle prognóz s pravděpodobností 70 % by se v jejím průběhu mělo rozpoutat 14 až 23 známých a pojmenovaných bouří s maximální rychlostí větru 63 km/h, z nichž minimálně 8 a maximálně 14 by mělo dosáhnout kategorie hurikánů s rychlostí větru až 119 km/h. Z této skupiny 3 až 7 hurikánů by se mělo řadit mezi „major“, tedy velké nebo závažné, při kterých vítr šílí rychlostí minimálně 179 km/h.
Uvedené horní odhady přesahují průměr o hodnotu 11 u silných bouří, 6 u hurikánů a 2 u velkých hurikánů.

Co podporuje tuto prognózu? Po současném rozpadu začátkem roku probuzeného jevu El Niño (který je spojený s nárůstem teploty povrchových vod v rovníkových oblastech východního Pacifiku) se očekává, že „větrné nůžky“ - vertikální i horizontální rozdíl v rychlosti proudění atmosférických mas - budou slabší a tak „nerozstříhají“, nebo spíše nerozfoukají vznikající bouřková jádra (jak tomu bylo v roce 2009).
Dalším hnacím motorem podporujícím vznik hurikánů by měla být vyšší teplota povrchových vod Atlaniku – o asi 2 °C nad dlouhodobý průměr.
A do třetice nejpádnější argument – za posledních 15 let bylo 8 sezon nadprůměrně intenzivních, což očekávání výrazně ovlivňuje.

Zvětšit obrázek

28. srpna 2005 dosáhl nad Mexickám zálivem známý hurikán Katrina kategorii 5. Vítr dosahoval rychlost 282 km/h. Snímek pořídil NOAA satelit GOES. Kredit: NOAA

Na druhé straně je se tříčtvrtinovou pravděpodobností věštěna klidnější sezona hurikánů pro Pacifik, kde začala před 2 týdny a potrvá do 30 listopadu. Jenom s asi 5procentní šancí bude tomu naopak a v této oblasti se přece jenom vyskytne více bouří a hurikánů, než obvykle. Tento málo pravděpodobný scénář by mohlo naplnit probuzení La Niñy, která souvisí s ochlazením povrchových vod rovníkové oblasti východního Pacifiku – působí jako anti-El Niño. „Děvčátko“ by obě předpovědi – pro Atlantik i Pacifik - mohlo obrátit doslova vzhůru nohama.

I pro oblast Tichého oceánu se předpověď člení na 3 kategorie. Bouří by se mělo vytvořit 9 až 15, z toho 4 až 8 se sílou hurikánů, maximálně tři v kategorii „major“. Pro porovnání: průměrné počty pro pacifickou oblast jsou 15 – 16 bouří, z toho 9 hurikánů a z nich 4 – 5 z kategorie velmi nebezpečných.

Východopacifické bouře ale i tak převážně směrují na západ, nad otevřené moře a někdy zasáhnou oblast Havajských ostrovů. Výjimečně se vydají na severovýchod a zaútočí na pobřežní oblasti Kalifornie a přinesou nejen silný vítr, ale i očekávané letní deště.

Dodatek

Když člověk pátrá po síti, hledajíce informace pro porovnání klimatických údajů, zakopne o zajímavou nesrovnalost – rozdílná období pro výpočet průměru, ke kterým se vztahují porovnávané hodnoty. IPCC se podřídilo takzvané „normální periodě“, počítané za 30leté období 1961-1990, kterou stanovila Světová meteorologická organizace WMO. K průměru z této periody vztahuje i známé alarmistické grafy a zprávy.

Tuto periodu bere jako základ pro porovnávání teplotních rozdílů i Úsek meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu.

V článku uvedené grafy a data z NOAA se vztahují k 30letému období 1971 – 2000. Čili o deset let posunutého k současnosti vzhledem k standardu WMO.

Opačný směr – posun 30letého srovnávacího období o deset let zpátky - si zvolili na Slovensku. Při hledání údajů o prvních měsících letošního roku internet nabídne analýzu vztaženou k „dlhodobému priemeru (DP) z obdobia 1951 – 1980“.

Kdyby měl někdo zájem si pohrát s porovnáním grafů z dlouhodobých (více jako 200 letých) pozorování v různých městech Evropy, nabízí to stránka Climatereason. Tento pramen chce upozornit na rostoucí efekt „městského ostrova“ v závislosti na jeho postupném zvětšování, jak přibývalo obyvatelstvo. Což potvrdila i měření městských meteorologických stanic. Že město vytváří své vlastní mikroklima prokázalo již vícero studií, mezi nimi i rozsáhlý průzkum iniciovaný Světovou zdravotnickou organizací WHO (byl zaměřen na zhoršení letních vln tropických veder v prostředí městského mikroklimatu).

Zdroje: stránky NOAA (odkazy v textu)