Zvětšit obrázek

Nový nektokaris. Kredit: Marianne Collins, ScienceDaily.

Asi každý milovník pravěku dříve či později narazí na záhadné tvory, kteří sice jsou známí podle nějaké zkameněliny z fosilního záznamu, nikdo ale moc netuší, co by to mohlo být. Právě takové tajemné fosilie velmi podněcují představivost a hlavou nadšeného fanouška fosilií se pak honí fantastické vize dávného světa plného prapodivných kreatur. Před takovým člověkem jen stačí letmo zmínit podezřelé Tullimonstrum gregarium z amerického karbonu, podivnou fosilii Spriggina z ediakarských vrstev nebo třeba bizarního nektokarise z kambrijských Burgesských břidlic v Britské Kolumbii a hned mu jasné, že skočila rutinní paleontologie a nastala chvíle záhad a nejistoty.

Zvětšit obrázek

Stará rekonstrukce nektokarise jako snové chiméry s hlavou členovce a tělem obratlovce. Kredit: meg, forms most beautiful.

Slavný a velmi podezřelý Nectocaris pteryx prozrazuje mnohé už svým jménem, které znamená něco jako plovající korýš s ploutví. Dlouho byl znám jenom podle fotografií jediné fosilie z Burgesských břidlic (Buress Shale), které vznikly počátkem 20. století. Formálně ho v roce 1976 popsal známý britský paleontolog Simon Conway Morris, přičemž si rozhodně nebyl jistý tím, co vidí. Nektokaris tehdy odborníkům připadal jako šílený korýš s divnou ploutví anebo neméně šílený obratlovec s divnou schránkou. Ani jedna z těchto možností nezapadala do našeho vnímání členovců či obratlovců a vědci byli z nektokarise naprosto nešťastní. Léta plynula, některé záhadné fosilie se postupně vysvětlily, ale nektokaris sveřepě vzdoroval zoologickému myšlení. Jako by byl z jiné planety.

K přelomovému zvratu v chápání nektokarise došlo až v posledních dnech. Nature publikoval zásadní studii Martina Smithe a Jeana Bernarda Carona z University of Toronto a Royal Ontario Museum, kterým se podařilo usilovným pátráním v Burgesských břidlicích dát dohromady 91 nových fosilií nektokarise,mnohé z nich lepší, než byl doposud jediný známý exemplář. Výsledkem jejich snažení je pro mnohé odborníky docela šokující závěr. Podle Smithe a Carona nektokaris není ujetý korýš, natož obratlovec, ale velmi primitivní hlavonožec. Je to ohlušující novina, která opět rozvíří kalné vody paleontologie. Počátky historie hlavonožců a především celé linie měkkýšů jsou totiž doposud zahaleny tajemstvím.

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce z roku 2002. Stále korýšoid s divnou ploutví. Kredit: Ciavatti.

Je asi jasné, že ne všichni paleontologové s novou interpretací nektokarise souhlasí, reakce jsou ale spíše pozitivní. Pokud by to byla pravda, tak by nektokaris, jako nejstarší známý hlavonožec, posunul vznik hlavonožců doložený fosiliemi o zhruba 30 miliónů let hlouběji do minulosti. Stáří burgesských vrstev, odkud pocházejí fosilie nektokarise, je totiž zhruba 505 miliónů let. Smith a Caron popisují nektokarise jako zvíře se širokými bočními ploutvemi, jedním párem chapadel, jedením párem jednoduchých očí na krátkých stopkách a hlavně s velkou pružnou nálevkou, v češtině odborně známou jako hyponom, anglicky jako funnel.

Zvětšit obrázek

Stále zcela tajemné tullimonstrum. Kredit: Illinois State Museum.

Nektokaris také kupodivu neměl mineralizovanou schránku, což staví na hlavu dosavadní představy o evoluci hlavonožců. Až doposud měli vědci za to, že první hlavonožci připomínali lezoucí plže se schránkou, kteří se zvolna odvažovali plavat. Teď to vypadá, že by prvními hlavonožci mohli naopak být smělí plavci bez tvrdých schránek, ale s mohutnými ploutvemi a s nálevkou vhodnou k reaktivnímu pohybu, kteří stavbou těla i životním stylem připomínali dnešní ploutvenky. Fylogenetická pozice ploutvenek je přitom stále dost mlhavá, takže není úplně vyloučeno, že by třeba nektokaris a ploutvenky vlastně mohli mít společného mnohem víc, než jenom povrchní podobnost.

Vzrušení kolem nektokarise hezky ukazuje, že moderní paleontologie ještě zdaleka neřekla poslední slovo. Přestože milovníkům záhad může být snad trochu líto, že nektokaris nepřiletěl na Zemi z Marsu, identita primitivního hlavonožce je neméně fascinující. Přes posun viditelného počátku evoluce hlavonožců hlouběji do kambria je jasné, že tito tvorové na přelomu kambria a ordoviku rozpoutali obdivuhodně rychlou a dramatickou evoluční hru, díky níž jsou i dnes významnou a nápadnou součástí mořského života.

Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Ploutvenka Spadella. Kredit: Zatelmar, Wikipedia.	Walcottův lom v Burgesských břidlicích. Místo nález nektokarise. Kredit: Mark A. Wilson (Department of Geology, The College of Wooster).

Prameny:

ScienceDaily 27.5. 2010, Nature 465: 469-472, Wikipedia (Nectocaris).