HLA

Zvětšit obrázek

Povrchový antigen B 57, jako každý protein, má svůj gen. Nachází se na lidském šestém chromozómu.

Lidský imunitní systém rozpoznává cizí a vlastní podle proteinů na povrchu buněk. Jsou to jakési občanské průkazy, které má každá buňka a které jim dovolí procházet policejními kontrolami zajišťovanými imunitními buňkami. Povrchovým proteinům s touto úlohou se říká HLA antigeny. Každý z nás máme jejich jinou kombinaci a naše sada je zcela specifická. Bez těchto HLA antigenů se neobejde ani komunikace mezi buňkami imunitního systému, které se domlouvají kdo je přítel a kdo nepřítel a proti komu zahájí společný útok. Jak se říká, žádný učený z nebe nespadl a tak i imunitní buňky se musí nejprve svému řemeslu učit. Školícím zařízením, kde se buňkám dostává vzdělání a presentují se jim fragmenty virů a bakterií, je brzlík. Součástí výuky bílých krvinek je i předkládání vlastních antigenů. Těm buňkám, kterým se podaří „do hlavy natlouct“, že jsou schopny rozeznat alespoň jednu kombinaci HLA molekul a vlastního peptidu, dostávají výuční list prověřeného zabijáka (T buňky). Některé z žákyň ale mají s učením poněkud problém a příliš tíhnou k vlastním antigenům. Ty jsou potenciálními delikventkami schopnými napadat vlastní komunitu a organismus se je snaží nemilosrdně likvidovat.
Poznámka: Podrobně o rozpoznávání cizího a vlastního, aktivaci T lymfocytů se dočtete např. ZDE,   a o T buňkami zprostředkované imunitě např. ZDE.

Klub vyvolených
Vědce z Massachusetts a Kalifornie zaujaly na nemoci AIDS dvě věci. Tou první je skutečnost, že osoby z elitního klubu šťastlivců, kteří ač jsou HIV pozitivní, daří se jim držet viry pod kontrolou, jsou často nositeli HLA genové varianty B57. Tou druhou zajímavostí, která jim začala být podezřelá byl poznatek, že nositelé této chránící kombinace (B57), jsou častěji postihováni chorobami autoimunity. Imunolog Arup Chakraborty, první autor publikace, který dal celý kolektiv na řešení zmíněných souvislostí s AIDS dohromady, vlastně ani žádným specialistou na HIV není. Věnuje se T buňkám. Dal si ale „dvě a dvě dohromady“ a začal prověřovat možnost, zda za odolností příslušníků elitního klubu by nemohlo být to, jak jejich buňky na sebe vážou vlastní peptidy.  Ukázalo se, že měl "dobrý čich”. Když spolu s kolegy prostudoval rozsáhlou databázi HIV nemocných a zdravých osob, vyšlo najevo, že menší porce vlastních peptidů na sebe vážou nejen buňky nositelů varianty B57 ale také těch, kteří dostali od svých rodičů do vínku variantu genu a povrchových proteinů B27. A světe div se, i nositelé této druhé varianty také patří do klubu vyvolených – tedy těch, jimž jejich zabijácké buňky udrží virus na uzdě. Tento poznatek motivoval vědce k sestavení počítačového programu, který dozrávání našich zabijáckých T buněk imituje.

Model školení
Ze skutečných testů na pacientech se již nějakou dobu ví, že T buňky, které se vyvíjejí u lidí s HLA B57 genem, jsou v brzlíku vycvičeny tak, že k rozpoznávání vlastního se spokojují s menší porcí peptidů. Model, který vědci na základě tohoto poznatku vytvořili, potvrdil, že záběr takto vyškolených buněk je v poznávání cizího poněkud „širší“. Rozeznávání většího spektra potenciálních nepřátel je pro nositele výhodou. Například v tom, že takto vyškoleným zabijáckým buňkám to umožňuje virus HIV poznat i tehdy, když zmutuje. Proto nositelé této varianty genu drží virus takříkajíc na uzdě a nemoc se u nich tak snadno neobjeví. Jenže v přírodě není nic zadarmo. Tak tomu je i v případě lidí odolnějších k AIDS. Širší záběr imunitních buněk, tedy těch, kterým k nasměrování do útoku stačí málo, má ale nectnost - snadněji udělají chybu a napadnou tkáně našemu tělu vlastní.

Arup Chakraborty, imunolog Massachusetts Institute of Technology in Cambridge „V přípravě vakcíny proti AIDS jsme šli špatným směrem“.

Do tohoto scénáře nového pojetí vyšší odolnosti vůči AIDS, zapadají i výsledky statistických šetření, které vyplynuly z bádání nad zcela jinými problémy, než jakým je AIDS. Jejich styčnou plochou je pouze vlastnictví genových variant B57 a B27.  Jak se ukázalo, majitelé „padesát sedmičky“ a „dvacet sedmičky“ jsou často alergiky a více trpí autoimunitními chorobami. Vědci z toho obvinili brzlík. Nositelům zmíněných variant školící proces vyprodukuje zabijáky (T buňky), kteří jsou sice výkonní, ale zároveň také „nervózní“ a startují do akce při sebemenším náznaku rozdílu. To alergikům znepříjemňuje život do té míry, že by mnohdy své problémy mohli rozdávat. Budiž jim ale útěchou, že problémy s autoimunitou jim příroda do jisté míry kompenzuje malým zadostiučiněním.  Střídání partnerů a provozování nechráněného sexu jim projde snáz. Riziko, že umřou na AIDS, je u nich menší.

Aby si vědci ověřili, zda jejich nová představa o vztahu náchylnosti k infekci HIV a školícím procesem bílých krvinek v brzlíku je správná, provedli u 1900 HIV pozitivních jedinců test. Podívali se na jejich HLA typy a na to, zda je mezi nimi nějaká souvislost co do schopnosti vázat vlastní peptidy. Z celkového zmíněného počtu infikovaných HIV jich 1100 náleželo k takzvanému klubu elitářů – tedy těch, u nichž AIDS nepropuklo. Objevení se nemoci AIDS u infikovaných vysoce korelovalo s množstvím vlastních peptidů, které jejich buňky byly schopny na svém povrchu vázat. Nový pohled na toto onemocnění tak dává smysl tomu, co z kliniky známe již více než deset let, ale nedovedli jsme vysvětlit proč tomu tak je a proč některé nemoc sklátí a jiným infekce HIV projde.

 
Závěr
Nositelé HLA B57 mají T buňky „reaktivnější“. My, kteří to „štěstí“ od přírody nemáme, bychom ale podle nové teorie nemuseli být o nic ochuzeni. Jde „jen“ o to najít cestu, jak správně suplovat funkci brzlíku abychom vyškolili bílé krvinky v inteligentní zabijáky schopné zvládat i zmutované viry HIV. I když nová studie nám neřekla jak takovou vakcínu vytvořit, naznačila kudy jít a naděje, že se jí jednou dočkáme zase o něco vzrostla. 

Prameny: Nature, MIT.