Pandemický virus – starý známý
Odborníci se shodovali v tom, že nová chřipková pandemie jednou zákonitě přijde. Nebylo však jasné, jaký vir ji vyvolá, kdy k tomu dojde a jak vážné budou následky. Naštěstí se nenaplnil katastrofický scénář, podle kterého mohl být nový virus zabijákem srovnatelným s původcem španělské chřipky z roku 1918. Ten připravil o život 40 až 300 milionů lidí. Počet obětí prasečí chřipky lze zatím jen odhadovat. Podle prvních analýz amerických epidemiologů vedených Cécile Viboudovou z National Institute of Health však mohly mít už první vlny prasečí chřipky vážnější následky, než se na první pohled zdá.
Viboudová a její kolegové zjistili, že v roce 2009 zemřelo více Američanů než v předchozích letech. Odhaduje, že prasečí chřipka se na tomto nárůstu podílela 44 000 úmrtími. Počet obětí byl ve srovnání s následky běžné sezónní chřipky dvojnásobný a vyrovnal se následkům poslední chřipkové pandemie z roku 1968. Také ve zkracování života byla prasečí chřipka „výkonnější“ než běžné sezónní chřipky. To je dáno i tím, že starší lidé byli k novému viru výrazně odolnější než mladší ročníky. Tři čtvrtiny lidí nakažených prasečí chřipkou byla ve věku do třiceti let. Ve většině zemí světa byla k prasečí chřipce nejvnímavější věková skupina teenagerů ve věku od 10 do 19 let. Každé tak mladé oběti se zkrátí předpokládaná délka života mnohém víc než seniorovi.

Cécile Viboud

Podle prvních analýz se ukázaly k prasečí chřipce jako překvapivě odolné malé děti ve věku do pěti let. Vážné komplikace hrozily naopak těhotným ženám. Ty mají pozměněné funkce imunitního systému a jsou proto náchylnější k infekci. Srdce a plíce  nastávajících matek jsou vystaveny zvýšené zátěži a chorobu hůře zvládají. Ve Spojených státech tvoří těhotné ženy 1 % populace. Přesto na ně připadalo 5 % všech úmrtí na prasečí chřipku.
V následujících letech nelze očekávat výraznější zlepšení. Minulé pandemie chřipky přicházely obvykle v několika vlnách, přičemž pozdější ataky mívaly vážnější následky. Na jižní polokouli by mohla druhá vlna prasečí chřipky propuknout s tamějším nástupem zimy už během několika týdnů. Odborníci odhadují, že pandemický virus vydrží řádit dva až pět let. Během této doby získá většina populace k viru určitou odolnost a virus „zkrotne“ na sezónní chřipku.

Výhledy do budoucna
Nové pandemické viry vznikaly ve dvacátém století výlučně zásadní obměnou „součástek“ viru - genů pro bílkoviny hemaglutinin a neuraminidázu. Španělská chřipka z roku 1918 měla hemaglutinin H1 a neuraminidázu N1. To se odráží v jejím označení H1N1.  V roce 1957 se objevil virus H2N2 s novým hemaglutininem H2 a novou neuraminidázou N2. V roce 1968 oběhla svět pandemie vyvolaná virem H3N2 vybaveným novým hemaglutininem H3. Vědci čekali, že další pandemie neporuší toto pravidlo a obávali se variant chřipkových virů s hemaglutininem H9 nebo H5, jímž je vybaven např. virus ptačí chřipky H5N1. Nový pandemický virus se „starým“ hemaglutininem H1 očekával jen málokdo. Imunita proti virům H1N1, jež se objevily v roce 1918, však za devadesát let v lidské populaci oslabila a nabídla novému pandemickému viru s hemaglutininem H1 široké pole působnosti.
Nový pandemický virus přeskočil na člověka z prasat. Ani to není při zpětném pohledu velké překvapení. Prasata vykrmována na farmách žijí jen krátce a chřipkový virus má k dispozici stále nová a nová zvířata, která se s ním ještě nikdy nesetkala. V praseti se virus nepere s narůstající imunitní obranou a není nucen k výraznějším proměnám. Lidé jsou za život nakaženi jedním a tím samým typem viru mnohokrát a uspějí u nich jen ty viry, které se dokázaly pozměnit. Zatímco lidské viry H1N1 se rychle vyvíjely, jejich prasečí protějšky se příliš neměnily a od lidských virů H1N1 se nakonec lišily asi jako první fordka od moderního automobilu z počátku 21. století. Lidský imunitní systém nebyl na zvládnutí „archaického“ prasečího viru připravený.

Zvětšit obrázek

Gary Nabel

Dnešní virus pandemické prasečí chřipky má v některých ohledech mnohem blíže k původci španělské chřipky než k virům H1N1, jež ještě nedávno vyvolávaly sezónní chřipku. To je také důvod, proč jsou senioři vůči prasečí chřipce odolní. V dětství nebo raném mládí se střetávali s viry, jež byly „potomky“ viru španělské chřipky a nestačily se ještě příliš změnit. Pomalu se vyvíjející prasečí virus měl k těmto dávným lidským virům v mnoha ohledech blízko. 

Americký virolog Gary Nabel z National Institute of Allergy and Infectious Diseases v Bethesdě je přesvědčen, že virus prasečí chřipky z roku 2009 bude do určité míry kopírovat evoluci, jakou prodělal ve dvacátém století virus španělské chřipky. Tyhle změny se vědcům podařilo zrekonstruovat analýzou starých variant chřipkových virů H1N1 uchovaných v zamražených vzorcích. Vědci plánují úpravy virů s předstihem tak, aby odpovídaly předpokládaným postupným změnám vznikajícím spontánně u „přírodního“ pandemického viru H1N1. To může v budoucnu usnadnit a urychlit vývoj nových vakcín.

Chránilo očkování proti sezónní chřipce?
Když se na podzim roku 2009 rozšířil po světě nový pandemický virus chřipky, nebyla proti tomuto viru ještě k dispozici vakcína. Lékaři se proto začali vážně zabývat otázkou, nakolik může obyvatelstvo chránit prodělané očkování proti sezónní chřipce. Ve Spojených státech a Kanadě bylo proti sezónní chřipce očkováno 30 až 40 % obyvatelstva a i relativně slabá ochrana by byla z hlediska celé populace významná. 
Kanadští epidemiologové využili k zodpovězení této otázky jedinečného systému, který využívají k takřka průběžnému sledování účinnosti vakcín proti chřipce. Pokud navštíví pacient s příznaky chřipky lékaře zahrnutého do systému kontroly, je odebraný vzorek rychle otestován na chřipkový virus. Zároveň s výsledky testu jsou do databází uloženy další údaje o pacientovi.
Z dat nasbíraných v kanadských provinciích Britská Kolumbie a Alberta vyplynulo, že u pacientů očkovaných v létě roku 2008 proti obyčejné sezónní chřipce stoupalo riziko nákazy pandemickou chřipkou až 2,74krát. Data kanadské epidemiology zaskočila a rozhodli se proto provést obdobná sledování i v provincích Ontario a Quebec. Také tyto dodatečné studie potvrdily, že očkování proti sezónní chřipce zvyšuje riziko nákazy pandemickou chřipkou. Naštěstí se nepotvrdilo podezření, že lidé očkování proti sezónní chřipce mají i závažnější průběh onemocnění pandemickou chřipkou. Epidemiologové zatím nemají pro nežádoucí efekt vakcíny proti sezónní chřipce rozumné vysvětlení.
Ve světě byly kanadské výsledky  přijaty se značnou skepsí. Čtyři obdobné studie z USA a Austrálie nezjistily, že by očkování proti sezónní chřipce zvýšilo riziko nákazy pandemickou chřipkou. Dvě studie z Mexika naopak prokázaly, že očkování proti sezónní chřipce před pandemickou chřipkou chránilo. Riziko nákazy tam klesalo o 35 až 73 %. V souladu s kanadskou studií se zdají být jen výsledky americké studie, která hodnotila efekt očkování proti sezónní chřipce u příslušníků americké armády.

Očkování proti chřipce se vyplácí

Beate Sander

V kanadské provincii Ontario dostávají od roku 2000 vakcínu proti chřipce zdarma všichni obyvatelé starší 6 měsíců. Počet  osob, které se nechají očkovat proti sezónní chřipce, je tu každoročně mnohem vyšší než v jiných kanadských provinciích. Zároveň je Ontariu méně úmrtí na chřipku a menší je tu i rozsah lékařské péče o pacienty s chřipkou. Tým epidemiologů pod vedením Beate Sanderové z University of Toronto nyní poprvé zjišťoval, zda se v Ontariu investice do očkování proti chřipce vyplácí.
Náklady spojené s očkováním jsou v Ontariu dvakrát vyšší než v jiných provinciích. Počet případů chřipky tu ale klesl o dvě třetiny a počet úmrtí na chřipku se snížil o čtvrtinu. Náklady na zdravotní péči o pacienty s chřipkou klesly na polovinu. Nejvíce se ušetřilo na nákladech na hospitalizaci pacientů, kteří mají při chřipce vážné zdravotní komplikace. Celkově se podařilo očkováním zachránit obyvatelům Ontaria 1 134 roků kvalitního života. Náklady na záchranu jednoho roku kvalitního života  dosáhly v průměru 10 797 kanadských dolarů.
V Kanadě jsou náklady na záchranu roku kvalitního života  považovány za ekonomicky efektivní, pokud to nestojí víc než 50 000 dolarů. Z tohoto hlediska autoři studie hodnotí ontarijský systém očkování proti chřipce jako ekonomicky efektivní. Podle Beate Sanderové by se zavedení ontarijského systému očkování vyplatilo i v dalších kanadských provinciích. Podobně by mohl být tento systém výhodný i pro ekonomicky vyspělé země, kde je nákaza chřipkou stejně pravděpodobná a náklady na zdravotní péči stejně vysoké jako v Kanadě.