Slovo xenotransplantace by se mohlo v budoucnu proměnit z exotického jazykolamu na výraz frekventovaný stejně často jako dnešní  jazykové skvosty „kontraproduktivní“ či „smysluplný“. Pod heslem „Prasečí orgány nemocným lidem“ by mohli lékaři zachraňovat zdraví a životy stovkám ba tisícům pacientům, pro něž dnes nemohou najít orgán pro transplantaci  od vhodného lidského dárce.

Prasečí orgány mají hned několik výhod. Je jich dost a dost. Dokonce i velikostí a výkonností odpovídají potřebám lidského těla. Jen kdyby tu nebyla ta zpropadená imunitní bariéra. Na prasečí buňky reaguje lidský imunitní systém tzv. hyperakutní rejekcí (HAR). Za tímto děsivým slovním spojením  se skrývá fakt, že lidský imunitní systém útočí na prasečí buňky, tkáně a orgány přímo zběsile a likviduje je prakticky okamžitě. Prasečí ledvina promytá lidskou krví se doslova před očima mění na beztvarou hmotu.

Na vině jsou povrchové molekuly prasečích buněk, jež lidské buňky nemají a lidský imunitní systém je proto vnímá  jako cizí. Mezi těmito „cizorodými nálepkami“ vynikají cukerné zbytky produkované enzymem alfa-galaktosylázou. Primáti gen pro tenhle enzym kdesi evolučně „ztratili“, a tak jim tyto cukerné zbytky chybí. Jejich imunitní systém s nimi však má bohaté zkušenosti, protože si je na povrchu buněk nesou i bakterie. Lidský imunitní systém je tedy na vše, co má na povrchu alfa-galaktosyly pěkně „napružený“. Když mu je naservírujeme na povrchu orgánu, jenž by mu měl zachránit život, nebere si servítky. Zběsilý útok imunitního systému lze samozřejmě „ukonejšit“ léky potlačujícími funkce imunitního systému (imunosupresivy), ale ty uspávají celou imunitní obranu a člověk je pak vydán napospas nejen virům a bakteriím, ale třeba i zvlčilým buňkám vlastního těla, jež si pohrávají se vstupem na životní dráhu rakovinného nádoru. Není tedy o co stát.

Genové inženýrství nabízí možnost vyblokovat prasatům gen pro alfa-galaktosylázu a zbavit tak jejich orgány „dráždivých“ cukrů. To už se povedlo hned několika vědeckým týmům. Nyní byly provedeny první testy a ty dopadly celkem povzbudivě. Provedl je David Sachs z Massachusetts General Hospital v Cambridge a použil orgány prasat získaných firmou Immerge BioTherapeutics z Cambridge, a americkém státě Massachusetts. S výsledky pokusů seznámil odbornou veřejnost na International Xenotransplantation Congress konaném před měsícem v Glasgowě.

Paviáni s ledvinou z geneticky modifikovaného prasete žili až 81 dní. Paviáni s ledvinou obyčejného prasete dokázali s imunitním systémem „knokautovaným“ pomocí imunosupresiv přežít jen měsíc. Samozřejmě, že i příjemci orgánu geneticky modifikovaného prasete museli dostávat imunosupresiva a navíc jim byl voperován i kus prasečího brzlíku, aby v jejich těle produkoval bílé krvinky „přátelské“ k prasečímu orgánu. Ani pak se nevyhnuli paviáni potížím. Většinou je zabily krevní sraženiny, které jim ucpaly životně důležité cévy. Vznik sraženin byl zjevně důsledkem přítomnosti prasečí ledviny.

Prasečí játra a ledviny si tedy budeme v dohledné době i nadále  užívat spíše na talíři než v nemocnicích. Zdoláním HAR totiž imunitní válka mezi orgánem a tělem příjemce zdaleka nekončí a navíc ve vzduchu stále ještě visí Damoklův meč virů. Prasata mají v dědičné informaci „natvrdo“ zabudovánu dědičnou informaci virů, kterými se nenakazí, ale dědí je stejně jako jiné geny. Viry vyráběné podle těchto genů jsou schopny napadat i lidské buňky. Zatím nedořešený problém těchto tzv. endogenních retrovirů je stejně vážný jako průšvihy spojené s HAR a dalšími excesy imunitního systému.

Vepřové ledvinky, jatýrka, srdíčko … místo na talíř rovnou operační sál? Zatím je stále ještě hodně a hodně důvodů k opatrnosti.  

Smutným faktem zůstává, že nabídka vhodných lidských orgánů pokrývá asi jen desetinu aktuální potřeby. Mnoho lidí se spásné transplantace nedožije.

Rozsáhlejší materiál o xenotransplantacích najde zájemce v rubrice Kabinet.