Pojem byrokracie poprvé použil francouzský ekonom Vincent de Gournay roku 1745. Označení je složeninou řeckého kratos (síla, vláda) a francouzského bureau (úřad). Obsah pojmu a způsoby jeho interpretace se staly předmětem zkoumání společenskovědních oborů, přičemž každý jí rozumí po svém.
Politologové chápou byrokracii jako systém vlády (skrze státní aparát, úřady). Sociologové tím míní realizaci kolektivních aktivit pomocí systému neosobních pravidel (řízení velkých organizací správního i výrobního charakteru v němž rozhodují zaměstnanci podle předem stanovených dohod). Většinu z nás ale stejně nikdo nepřesvědčí a dál si budeme myslet, že jde o armádu úředníků, kteří stojí státní kasu hodně peněz, aby nám za to neúměrně dlouhým vyřizováním banálních záležitostí komplikovali život.
Pokusme omezit na hodnotově neutrální Veberovo pojetí byrokracie, tedy jako na systematickou administrativní činnost, pro níž je charakteristické hierarchické uspořádání, specializace funkcí, objektivní předpoklady pro výkon správy a činnost podle pevných pravidel. Čistě byrokratický typ organizace by měl být z technického hlediska schopen dosáhnout nejvyššího stupně efektivity a v tomto smyslu by měl být i formálně nejracionálnějším prostředkem výkonu moci. Z takového pojetí vychází i nejnovější vědecká práce otištěná ve Sborníku Americké akademie věd (PNAS). Nejde v ní ale o současnost, nýbrž o poznatky z doby vzniku státních útvarů z předkolumbovské doby v jižním Mexiku. Vychází najevo, že nejstarší státní organizace byly byrokratické a jejich vznik šel ruku v ruce s územními expanzemi. Podle autora publikace Charlese Spencera, kurátora American Museum of Natural History, se byrokracie a rozkvět státu bez sebe neobejdou a vždy se vzájemně budou podporovat. Spencerův model byrokratické „teritoriální expanze státu“ je poněkud v rozporu s dosavadním chápáním vzniku států. Mělo jít o sled postupných kroků, přičemž nejprve se měl zrodit stát, pak teprve se měl byrokratizovat a až posléze se u něj měly začít projevovat imperiální choutky a docházet k jeho expanzi.
Archeologický výzkum prováděný severně od Monte Albán v lokalitě Oaxaca svědčí o něčem jiném. Podle Spencera dělat rozdíl mezi státem a byrokratickým imperiem není rozumné. Nálezy z královského paláce s rozlehlým chrámem z doby 300 – 100 let před Kristem mají být důkazem. Vznik státu tu šel souběžně s diverzifikací a vytvořením specializovaných tříd - vládnoucí a kněžské. Rozkvět této středoamerické civilizace spadá přesně do doby, kdy starobylý „stát“ Monte Albán začal expandovat a podmaňovat si okolní území. Spencer dává tyto poznatky do souvislosti s obdobnými historickými fakty z jiných oblastí. Mocenské snahy jsou podle něj charakteristické a jde o dědictví, kterého se ani dnešní státy nemohou oprostit, stejně jako se nemohou zbavit byrokracie.
I moderním státům je a bude bytostně vlastní tendence kořistnicky expandovat. Je to legitimní proces daný jim do vínku už při jejich vzniku. I když autor své závěry postavil na základě poznatků z vykopávek ve Střední Americe, podporují ho i poznatky staršího data z dob vzniku prvních státních formací v Peru, Egyptě, Mezopotamii, údolí řeky Indus i Číně. Porovnáním chování státních útvarů „první generace“ (tím jsou míněny útvary, které se vyvíjely, aniž by měly kontakt s jinými státy té doby), zjistíme, že na ně nová teorie územní expanze „sedí“.
Podle autora článku se toho od těch dob moc nezměnilo. Byrokracie se vyvinula jako politická forma sloužící kořistnické expanzi. Státní útvary se podle toho chovaly nejen ve Střední Americe, ale i na dalších kontinentech a to jak ty, které vznikly před Kristem, tak i po něm a bez ohledu na rozdíly v jejich ideologiích. Bylo by tedy s podivem, kdyby se najednou začaly chovat jinak.
Komentář Osla
Abychom učinili přítrž mocenským státním choutkám, měli bychom podle vědců podporovat mezinárodní organizace, jakou je například Organizace spojených národů. Otázkou ale je, jestli i ony již nepodlehly byrokracii a nečeká je tudíž zákonitě stejný osud - chovat se mocensky...
Diskuze:
