Hluboký vesmír je i ve standardním mainstreamovém pojetí dost náročný na lidskou psychiku, vytvarovanou v poměrech opičích tlup afrických lesů a plání. Není divu, že se kosmologové ve snaze vyrovnat se s nezměrným chladem miliard světelných let uchylují k žertovným přezdívkám a občas končí ve spárech různých náboženských spolků. Temný proud (v originále Dark Flow) představuje jev, který přivádí k úžasu i obvykle odolné specialisty.
Temný proud popsal v roce 2008 tým Sashi Kashlinského z Goddardova centra vesmírných letů NASA (NASA’s Goddard Space Flight Center) v Greenbeltu. Po analýze tříletých pozorování sondy WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) s využitím kinematického Sunjajev-Zeldovičova efektu (zkracovaného S-Z efekt), vznikajícího rozptylem fotonů reliktního záření horkým plynem emitujícím rentgenové záření uvnitř kup galaxií, badatelé s hrůzou zjistili, že se mnohé kupy galaxií pohybují rychlostí minimálně 600 kilometrů za sekundu ve směru k relativně malému okrsku oblohy v souhvězdí Kentaura.
Jejich objev vyvolal naprosté zděšení, protože standardní modely vesmíru s ničím podobným nepočítají. Pohyb kup galaxií by měl být podle tradičních představ vzhledem k reliktnímu záření ve všech směrech náhodný a jakákoliv nápadná odchylka si proto žádá speciální vysvětlení. Pro pozorovatele ze Země se kupy galaxií pohybují podél pomyslné osy od Země směrem k souhvězdí Kentaura, ale Kashlinský upozorňuje, že není zcela jasné, zda se kupy galaxií pohybují směrem od nás anebo k nám. Temný proud teče vlastně jenom zlomkem rychlosti světla, přesto je to ale nápadná vada na kráse hlubokého vesmíru.
Jak se dalo čekat, temný proud rozpoutal vášnivé debaty a okamžitě získal punc kosmologické kontroverze. Někteří astrofyzici, jako Ned Wright nebo Ryan Keisler se rozlíceně pustili do Kashlinského metodologie a snažili se temný proud rozcupovat na kousíčky s tím, že jde o pouhý statistický šum. Temný proud se ale dodnes poměrně obstojně drží, i když asi stále způsobuje časté migrény v areálech slovutných univerzit. Co je vlastně temný proud zač?
Pokud pomineme roztomile paranoidní představu, že žijeme ve virtuálním panoptiku řízeném cizí zlomyslnou inteligencí, která opomněla upgradovat zastaralý software vytvářející obraz vesmíru, tak se stejně dostáváme na hodně tenký kosmologický led. Rozložení hmoty v pozorovaném vesmíru totiž nijak nevysvětluje, co by temný proud mohlo pohánět. Zdá se, že někde za pozorovaným vesmírem je cosi neodolatelně gravitačně přitažlivého. Odborníci nesměle mluví o podivně zašmodrchaném prostoročasu z pradávných dob kolem vzniku našeho vesmíru nebo taky o působení paralelního vesmíru, podle představy bránového multiverza v M-teorii. Těžko říct, která z těchto možností je šílenější.
Kashlinský a jeho spolupracovníci teď přišli s novou studií, v níž zpracovali data sondy WMAP získaná v průběhu 5 let spolu s údaji o více než 1000 kupách galaxií. Výsledkem je ještě mnohem přesvědčivější temný proud, který unáší kupy galaxií vzdálené od nás stovky miliónů, ale i více než 2,5 miliardy světelných let. Badatelé rozdělili analyzované kupy galaxií do čtyř skupin podle jejich vzdálenosti, vlastně čtyř řezů okolního časoprostoru. Povedlo se jim prokázat, že se kupy galaxií v každém řezu pohybují pozoruhodně podobně. Podle Kashlinského a spol. to vypadá, že temný proud unáší jedním směrem vlastně veškerou viditelnou hmotu vesmíru.
Co dál? Objevitelé temného proudu právě vylepšují modelování chování horkého plynu uvnitř kup galaxií, což by mělo zpřesnit odhad parametrů temného proudu. Do budoucna by rádi vytěžili novější data sondy WMAP a také čerstvá pozorování sondy Planck provozované European Space Agency. Máme se stoprocentně na co těšit.
Zdroje: NASA’s Goddard Space Flight Center, Discovery News 18. 3. 2010. Wikipedia (Dark flow)
Diskuze:
