Zvětšit obrázek

Vpravo je snímek přistávajícího letadla. Laiky na první pohled může zarazit jedno – chybí klasický kokpit s okénky. Není potřebný, letadlo je bezpilotní, jeho trasa je předprogramována a v průběhu letu komunikuje s řídícím centrem přes satelity a pozemní stanice. Již tyto schopnosti a cena 35 milionů dolarů (s přičtenými náklady na vývoj až 123 milionů USD) dávají tušit, že v pozadí projektu je americká armáda. Nyní trojici těchto letadel vlastní i NASA, přesněji její Letecké výzkumné centrum Hugha L. Drydena (Dryden Flight Research Center). Dvě získala od Air Force v roce 2007 a jedno loni. Tak se alespoň tyto původně testovací vojenské letouny Global Hawk (RQ-4 Global Hawk) postupně rekvalifikují na mírovější poslání – výzkum naší planety.

Vědci, zejména ti, které zajímá co se děje v horních vrstvách troposféry, tak získali exkluzivní, ale nákladné létající laboratoře. Popravdě řečeno, gigant NASA si na veřejné financování až tak stěžovat nemůže. Vždyť nejde jenom o mise na Mars, či k Měsíci. Teď přece „letí“ dobře financovaná klimatologie a NASA se rozhodla nestát bokem. Zeleně myslet a zeleně konat se dnes jednoduše vyplatí – zejména, když máte možnost si sáhnout na štědré dotace, nebo se zapojit do trhu s emisemi.

Kliknutím na obrázek se otevře stránka s interaktivním zobrazením bezpilotního letadla Global Hawk s rozmístěním přístrojů pro průzkum atmosféry v rámci projektu GloPac. Na obrázku jsou uvedeny základní parametry letadla:

Do dubna probíhaly jen testy, přípravy, úpravy, instlace přístrojů. Ale před třemi dny, 7. dubna, se Global Hawk po prvé vznesl i s přístroji na palubě a nasměroval si to z letiště v kalifornské poušti Mojave severovýchodním směrem k jižním břehům ostrova Kodiak. V průběhu premiérového výzkumného 14hodinového letu překonal 8 300 kilometrů a dosáhl výšku 18,6 km.

Zvětšit obrázek

Trasa prvního kratšího, "jen" 14 hodinového výzkumného non-stop letu. Kredit: NASA/DFRC

Tento měsíc bezpilotní letadlo vzlétne ještě čtyřikrát v rámci probíhajícího projektu GloPac (Global Hawk Pacific), který je výsledkem spolupráce NASA a americké National Oceanic a Atmospheric Administration (NOAA - Národní oceánická a atmosférická správa :)). Cílem projektu jsou atmosférická měření nad Tichým a Severním ledovým oceánem.

Global Hawk je pro tento úkol - projekt GloPac - vybaven 11 přístroji:

• Kompaktním atmosférickým „mapovačem“, jež pozůstává ze dvou spektrometrů pro měření rozptylu a absorpce slunečného záření v atmosféře. Cílem je určit přítomnosti oxidu dusičitého NO₂ a ozonu. Tato dvojice přístrojů je doplněna kamerou s vysokou rozlišovací schopností pro vizuální průzkum oblačnosti a jevů na zemském povrchu (ACAM — Airborne Compact Atmospheric Mapper).
• Radarem pro vysílání pulzů a snímačem jejich odrazů pro výzkum hustoty oblačnosti a aerosolů (CPL — Cloud Physics LIDAR).
• Dvěma speciálními spektrometry pro stanovování velikosti a množství částic o průměru mezi 4 a 1000 nanometry (FCAS — Focused Cavity Aerosol Spectrometer a NMASS — Nuclei-mode Aerosol Size Spectrometer).
• Kamerovým systémem s vysokým rozlišením pro monitorování typu oblačnosti a letové situace (HDVis — High-Definition Video System).
• Meteorologickou stanicí pro měření tlaku, teploty, vzdušných vírů, směru a rychlosti větru v okolí letadla (MMS — Meteorological Measurement System).
• Radiometrem pro měření mikrovlnného vyzařování molekul atmosférického kyslíku. Výsledky jsou transformovány do obrazu tepelného pole v okolí letové dráhy. Měření zároveň poskytuje základnu pro sjednocení všech měření (MTP — Microwave Temperature Profiler).
• Citlivým měřičem koncentrace a velikosti aerosolových částic v odebraných vzorcích vzduchu pomocí analýz rozptylu a odrazu laserového paprsku. Aerosoly jsou mikroskopické pevné, nebo kapalné částice roztroušené v plynu - například kouř, smog, mlha… (UHSAS — Ultra-High Sensitivity Aerosol Spectrometer).
• Dvojicí chromatografů pro rozlišení různých molekul ve vzduchu a s nimi spojeným párem fotometrů pro měření ozonu (který se detekuje ve spektru UV) a vodní páry (v infračerveném světle). Systém zaznamenává množství skleníkových plynů - oxidu dusného, metanu, hexafluoridu síry, chlor-fluorovaných uhlovodíků, bromo-chlor-difluor-metanu, oxidu uhelnatého a vodíku (UCATS — Unmanned Aircraft System Chromatograph for Atmospheric Trace Species).
• Přístrojem pro odběr vzorků vzduchu, který pak proudí komorou s ultrafialovým zářičem a detektorem. Ozon dobře absorbuje UV, a čím je ho ve vzduchu více, tím méně UV záření jím projde až k detektoru (UAS Ozone — NOAA Unmanned Aerial System Ozone Instrument).
• Laserovým vlhkoměrem, který využívá nepřetržitý laserový paprsek a dvě zrcadla pro kontinuální měření množství vodní páry ve vzduchu kolem letadla (ULH — Unmanned Aerial System Laser Hygrometer).
 
Paul Newman z Goddardovho centra pro vesmírné lety o významu leteckého průzkumu pomocí Global Hawků řekl: "Žádná jiná vědecká základna neposkytuje tak široký rozsah možností a tak dlouhý čas pro měření rychle se vyvíjejících atmosférických jevů. Je to naše první příležitost prokázat jedinečné schopnosti tohoto letadla pro získávání atmosférických dat z oblastí, odkud je zatím jen velmi málo záznamů."

Přípravy pro první let s výzkumným posláním – instalace přístrojů na palubu letadla:

Záznam zkušebního letu:

V NASA si dobře uvědomují, že pro čerpání z veřejných zdrojů je důležité veřejnost informovat a přesvědčovat a pokud možno s ní i spolupracovat. Málokterá vědecká instituce produkuje tolik kvalitních popularizačních a propagačních výstupů jako NASA. Evropa se má v tomto směru co učit a převládající mediální správy typu "američtí vědci zjistili, že..." odhalují, kdo zpřístupňuje popularizační formou výsledky své práce. Propagační video přesvědčuje, jak důležitý je finančně nákladný letecký výzkum:

Zdroje: NASA - Dryden Flight Research Center