Pradávný mikrosvět zalitý v jantaru

Mezinárodní tým vědců zveřejnil výsledky podrobného výzkumu téměř sto milionů let staré pryskyřice.

Mapa znázorňující polohu kontinentů na konci spodní křídy, před asi 105 miliony let. Naleziště křídového jantaru jsou označena značkami – černá hvězdička – etiopské naleziště, odkud pochází zkoumaný jantar, červené značky – spodní křída, zelené - svrchní křída. Kroužky – jantar obsahující bioinkluze, trojuhelníky – bez bioinkluzí. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS

Na východním okraji Etiopské náhorní plošiny se v druhohorním sedimentárním souvrství pískovců, jež se usazovaly na přelomu spodní a svrchní křídy, nacházejí drahocenné kousky jantaru. Několik z nich o celkové váze asi jednoho a půl kilogramu se podařilo získat a prozkoumat dvacetičlennému mezinárodnímu týmu vědců. Výsledky jejich studie zveřejňuje Proceedings of the National Academy of Sciences.

Jantar je fosilizovaná pryskyřice. V době, kdy ještě byla hustou a lepkavou tekutinou představovala zejména pro drobný hmyz smrtelnou past. Příroda tak již před sto miliony let zalévala drobné živočichy podobně, jak to dnes děláme pomocí dentakrylu, nebo jiných umělých pryskyřic.

Zvětšit obrázek

Naleziště jantaru (červená hvězdička) ve vrstvách křídových pískovců nedaleko vsi Midda (bílá šipka) na Etiopské náhorní plošině. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS

Věk zkoumaného jantaru vědci stanovili na 95 miliónů let. Vznikal tedy v době, kdy pozemské fauně svou velikostí dominovali „hrůzostrašní ještěři“ – dinosauři. Ale ti představovali horní část potravní pyramidy, a aby mohli přežít, museli být obklopeni velmi bohatým a úživným biotopem, v kterém do těch dob převládajícím nahosemenným rostlinám začaly konkurovat vývojově mladší krytosemenné.

Díky nim se začalo dařit novému hmyzímu řádu – blanokřídlí. Ještě více tak rozmnožili počet druhů v té nejrozmanitější třídě živočišné říše. I proto je paleontologicko-entomologický výzkum minimálně stejně zajímavý a dobrodružný, jako výzkum dinosauřích zkamenělin.

Hmyz v podobě nespočetných, v průběhu evoluce měnících se rozmanitých forem existuje na Zemi již minimálně 350 milionů let a počet dnes žijících hmyzích druhů se odhaduje na šest až deset miliónů (Wikipedie). Příroda při jejich vývoji měla dost času i materiálu pro rozpustilé experimentování, jehož výsledky přesahují lidskou fantazii. Stačí dostatečně zvětšit a hmyzí pozemští obyvatelé dokážou vyvolat celou škálu emocemi podbarvených reakcí od hrůzy po obdiv. Ten první pocit se stal zdrojem inspirace po tvůrce hororových nesmyslů.

A právě jantar pomáhá odkrývat tajemství dávného, před sto miliony let existujícího pozemského mikrosvěta. Následující snímky jsou zvětšeninami toho, co ukrývaly téměř sto milionů let staré vzorky z Etiopie:

Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Zkamemělá pryskyřice konzervuje drobný biomateriál již sto miliónů let. Bílá úsečka = 1 cm. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS	Zvětšenina drobného blanokřídlovce – osičky z čeledi Trichogrammatidae. Bílá úsečka představuje ve skutečném rozměru půl milimetru. Komplexní organizmus v titěrném provedení. Je to méně fascinující, než obrovský dinosaurus? Kredit: A. Schmidt et al./PNAS	Ostatky pradávného mravenčí dělníka. Úsečka = půl milimetru. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS
Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek	Zvětšit obrázek
Třásněnka (Terebrantia) se za desítky miliónů let v podstatě nezměnila. Úsečka = půl milimetru. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS	Křídový zástupce řádu drobnělek (Zoraptera). Úsečka = půl milimetru. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS	Další zástupce blanokřídlého hmyzu čeledi brvuškovití (Mymaridae). Úsečka = půl milimetru dokumentuje, že jde snad o nejmenší hmyzí čeleď. Kredit: A. Schmidt et al./PNAS