Američanka Amy Brunellová, první autorka studie je sice mladá, ale v psychologii již něco znamená. Nejznámější z jejích počinů je zřejmě dokazování, že vůdci se stávají narcisté. Nahlas řekla to, co všichni tak nějak tušíme - že mají rádi moc, jsou sobečtí, extrovertní, ale často také okouzlující. Brunellová si nebere servítky a tak v jejích závěrech se lze dočíst například i to, že to, co žene narcisty vpřed je touha po moci a že to platí i pro volby hlavy státu. Mezi její „slavné“ výroky patří: „Byla bych velmi překvapena, pokud by kterýkoliv z presidentských kandidátů nebyl nadprůměrným narcistou.“ Narcističtí vůdci podle ní mají sklon k lehkomyslným a riskantním rozhodnutím a to z nich v žádném případě lepší vůdce nedělá. Ve skutečnosti mohou být skutečně neefektivními vedoucími a potenciální zhoubou pro firmu.
Ve své nové práci se tato psycholožka z Ohio State University snažila sondovat, jak jsou na tom ti, kdož se vidí tak, jací sami doopravdy jsou, ve svém soukromém životě. Zjišťovala, zda postoj k sobě samému nám nějak zasahuje oblasti intimních vztahů a případně zda ovlivňuje trvalosti partnerských vztahů. Jednoduše zda jsou ti, jež sami sebe hodnotí správně, spokojenější a nebo zda tím jejich soužití s partnerem nějak trpí.
Brunellová tvrdí, že pokud jsme k sobě upřímní, tak se nám v různých situacích reaguje snadněji a takovým způsobem, který buduje u partnera důvěru. A to se pak odrazí v plnohodnotnějším vzájemném vztahu. Zhruba takový je závěr studie v níž Brunellové otevřelo svá srdce 62 heterosexuální párů. Šlo o studenty a studentky ubytované na kolejích, kteří k ní pojali důvěru a podvolili se zpovídat ze svých intimností a vyplňovat sáhodlouhé dotazníky ve třech po sobě jdoucích separátních sezeních. Vědecká zpověď se uskutečnila v rozmezí zhruba dvou týdnů. První fáze kontaktu měla navodit vztah upřímnosti ve vztahu k psycholožce a také odhalit, jak jsou ve vztahu k sobě partneři upřímní (odborně se tomu říká dispoziční autentičnost a zkoumá se pomocí otázek směrovaných k problému, jak a zda si osoba za všech okolností sama uvědomuje, kým a čím skutečně je. V druhé fázi účastníci na sebe prozrazovali, jak jejich partnerský vztah funguje, zda jsou ochotni mluvit o svých emocích s partnerem, zda si zachovávají svá tajemství. Na třetím sezení na sebe účastníci „vykecali“ míru pohody a uspokojení ze vzájemného partnerského soužití.
Ze statistického spracování odpovědí vyšlo, že čím byli k sobě mladí lidé upřímnější, tím jejich vztah doznával větších intimit a byl trvalejší. Rovněž s pocity vlastního uspokojení na tom byli ti upřímnější jedinci mnohem lépe a to ať již šlo o muže, či ženy.
Studie ale poukázala na jeden rozdíl ve vztahu k pohlaví. Partnerky upřímnějších mužů měly pocit, že jejich vzájemný vztah je zdravější. Opačně to ale moc nefungovalo. Podle všeho to souvisí s rolemi jednotlivých pohlaví ve společnosti, kde ženy mají „na starosti“ důvěrnosti.
Upřímní a svěřující se muži se srdcem na dlani, mají plnější vztah proto, že „usnadňují ženě práci“ - snadněji se jí reguluje intimita vztahu. Role mužů „ve smečce“ je ale poněkud jiná a tak jestli je jejich partnerka ve svých pocitech upřímná, je nijak zvlášť neovlivňuje.
Nová americká studie prakticky jen potvrdila fakta známá z jiných koutů světa. Ostatně intimnostmi mezilidských vztahů se zabýval již Shakespeare a napsal, že nejtěžší je poznat sám sebe. A s tím, že pokud muž a žena jsou sami k sobě upřímní, jejich vztah je vzájemně mnohem více uspokojuje, operuje ve svých hrách často.
Brunellová svou poslední práci komentuje slovy: „Být k sobě upřímný ale neznamená, že si budeme tolerovat všechny své chyby a neřesti. Naopak, pokud budeme dbát na svém zdokonalování, romantičnost našeho vztahu na tom jen vydělá. Chce to ale také být si vědom svých možností a také oblastí, kde se změnit můžeme.“
I když závěr studie se může tak trochu zdát nelogický, být k sobě upřímný s sebou nese zdravější a šťastnější pocit obou partnerů – muže i ženy.
Pramen: Ohio State University. Další podrobnosti viz: Amy B. Brunell, Michael H. Kernis, Brian M. Goldman, Whitney Heppner, Patricia Davis, Edward V. Cascio, Gregory D. Webster. Dispositional authenticity and romantic relationship functioning. Personality and Individual Differences, 2010; DOI: 10.1016/j.paid.2010.02.018
Sadismus všedního dne
Autor: Petr Houdek (16.09.2013)
Moudrost psychopatů
Autor: Jaroslav Petr (26.10.2012)
Lidé se snadněji vyslovitelnými jmény jsou oblíbenější
Autor: Stanislav Mihulka (11.03.2012)
Second Life jako mocný simulátor problémů reálného světa
Autor: Stanislav Mihulka (29.09.2009)
Populární Twitter použit k psychologickému experimentu
Autor: Stanislav Mihulka (19.07.2009)
Diskuze:
Amerika
Jan Hudecek,2010-04-07 14:04:11
Ano, je možné, že se jedná o Ameriku. Na druhou stranu v dnešním světě (nejen) mediálně přesyceném propagací přetvářky, image, PR, reklamy, atd. je příjemné slyšet, že pravdivost a upřímnost má svou hodnotu.
Josef Hlava,2010-04-07 11:04:28
Všeobecně se ví že sadistický lidí je v populaci asi 2%. Není na to potřeba dělat studie... až na to, že Milgram ukázal, že se sadisticky chová 80% populace.
Není potřeba dělat studie - takové myšlení právě otvírá dveře do povrchnosti a subjektivity.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce