Mnozí z netopýrů běžně létají každou noc za potravou 20 kilometrů. Někteří mění místa letního a zimního hřadování a přesunují se často dále než 50 km. Existují i evropské druhy, které migrují až tisíc kilometrů. Podle německých vědců se na svých dlouhých cestách řídí geomagnetickým polem Země. Potvrdili to pokusem, při kterém sledovali, zda se netopýři dokážou vrátit domů i poté, co jim rozštelují jejich „geokompas“. Zpočátku nebylo jasné ani to, zda se netopýři převezení jinam vrací. Proto tři vědci: Richard Holland, Ivailo Borissov a Björn Siemers z Ústavu Maxe Plancka (Německo) pochytali několik netopýrů velkých a v noci je odvezli cca 25 km od jejich domovské jeskyně. Jejich let pak sledovali pomocí malých vysílaček. Ze signálů vyplynulo, že během jednoho až tří kilometrů letu již netopýři bezpečně určili svou polohu a nabrali nejkratší směr k domovu. Nejsilnější z nich byli doma již za dvě hodiny po vypuštění.
Otázkou zůstalo, jakou navigaci k návratu využili. Aby zjistili, zda k orientaci využívají geomagnetické polem Zěmě, naplánovali mladí vědci druhý pokus. Při něm polovině netopýrů regulérní zemské pole odstínili a nahradili ho umělým. V něm ale siločáry místo na sever směřovaly na východ. Po západu slunce netopýry odvezli do neznámého terénu. Na rozdíl od „neošetřených“ netopýrů z kontrolní skupiny, kteří bezpečně zamířili domů, ti s přenastavenou magnetickou navigací se vydali hledat svou jeskyni směrem, který byl posunut o 90 stupňů směrem k východu (místo správného jižního směru). Dělá to dojem, jakoby při kalibraci systému vzhledem k zapadajícímu slunci si "růžici vnitřního kompasu" netopýři ve své hlavě pootočili podle umělého pole, kterému byli v té době vystaveni.
Pak přišel na řadu třetí pokus. Šlo o stejný experiment jako předtím, jen s tím rozdílem, že vše probíhalo v noci až po západu slunce. Znovu otočili polovině netopýrů magnetické pole ze severu na východ a pak je odvezli neznámo kam (pro netopýry). Tentokrát se dočkali překvapení - hrátky s magnetickým polem na netopýry neúčinkovaly. Ošetření i neošetření se bez jakéhokoliv bloudění vraceli správnou trasou domů. Mezi pokusnou a kontrolní skupinou nebyl žádný rozdíl, tudíž k žádnému matení vnitřního kompasu, navzdory vystavení umělému magnetickému poli, nedošlo. Nedošlo k němu proto, protože nebylo podle čeho systém přenastavovat - sluníčko už dávno zapadlo. Zřejmě tak zůstal systém nastaven z předchozího dne a proto fungoval bezchybně.
Vědci tvrdí, že magnetický kompas, který netopýři při svých toulkách využívají, si nastavují podle Slunce. Slunce je pro ně „západ“ bez ohledu na to, co jim říká magnetické pole. Takové vysvětlení je logické, protože magnetické pole není dostatečným navigačním vodítkem pro přesnou lokalizaci místa. Protože se v průběhu dne mírně mění.
Přesto, že vše vypadá značně věrohodně, teorie navigace pomocí magnetického pole má několik much. Není například znám orgán, který by směr magnetického pole zjišťoval a vyhodnocoval. Navíc řada netopýrů opouští svůj úkryt, až když slunce zapadne. I když na tuto druhou námitku vědci odpověď dali: „Ještě dvě hodiny poté, co slunce zajde, lze snadno určit, kde zapadalo, takže korekci nastavení svého geokompasu si netopýři mohou provádět i když už slunce zapadlo.“ Je to sice dost krkolomné vysvětlení, ale vyvrátit se nedá. Serióznější periodikum (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America) bychom také jen s obtížemi hledali. Vše se tedy zdá být vpořádku a jako hodnověrný důkaz dávající za pravdu vyznavačům orientace podle magnetických polí. Nicméně i nedávná práce o „magnetorecepci krav“, která také vyšla v PNAS, vyvolala vlnu skepticizmu a nesouhlasné kritiky. Také dlouholetá snaha celé řady výzkumných týmů snažících se dokázat na ptácích, že se navigují podle geomagnetického pole, zatím vyznívá značně rozpačitě. Stejně tak jsou sporné i výsledky hledání orgánů a mechanizmů, které by činnost takových biokompasů zajišťovaly. Zatím to vypadá, že do letitého sporu o využívání magnetorecepce by netopýři mohli vnést konečně jasno.
Prameny: Max-Planck-Gesellschaft.
Richard Holland, Ivailo Borissov and Björn Siemers. A nocturnal mammal, the greater mouse-eared bat, calibrates a magnetic compass by the sun. Proceedings of the National Academy of Sciences, March 29th, 2010 DOI: 10.1073/pnas.0912477107
Diskuze:
Orgán
Ondřej Vomáčka,2010-05-09 22:57:11
Tím orgánem je mozek a detekce magnetického pole je přístupná každému organismu majícím nervovou soustavu, jelikož jde o vlákna citlivá na to co nazýváme elektromagnetickým polem. Člověk to pouze v záplavě informací, které zpracovává nedokáže rozlišit. Množství informací, kterými jsme neustále obklopováni nám nedovoluje provést dostatečně důkladnou sebereflexi pocitů a identifikování toho, který z nich je detekcí magnetického pole.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
