Zvětšit obrázek

Lokalizace Děnisovy jeskyně a záběr vstupního otvoru

Včerejší vydání časopisu Nature přineslo překvapivou zprávu – v Děnisově jeskyni, v severozápadní části ruského pohoří Altaj se našla kost z článku prstu na ruce. To by nebylo na tak významné archeologické a antropologické lokalitě, jakou tato jeskyně je, ničím zajímavým, kdyby genetický průzkum neprokázal, že před asi 40 tisíci lety patřila dosud neznámému lidskému druhu, který je našim vzdálenějším příbuzným, než člověk neandertálský.

Děnisovu jeskyni vytvořila voda v silurském pískovci. Její hlavní prostorná síň je asi 33 metrů dlouhá, 11 metrů široká a 10 metrů vysoká. Jinak nezajímavá jeskyně je skalní klenotnicí ukrývající paleontologický poklad – 20 různých vrstev, které dokumentují lidské osídlení ze středního paleolitu, počínaje obdobím před 125 tisíci lety, až do pozdního středověku.

Zvětšit obrázek

Svante Pääbo

V jedné z intenzivně zkoumaných vrstev, které uhlíkové datování přiřadilo dobu vzniku před 48 tisíci až 29 tisíci let, našli v roce 2008 ruští archeologové i drobnou lidskou kost z článku malíčku ruky asi 5 až 7 letého děvčete. Že jde o převratný objev, odhalily až výsledky výzkumu mitochondriální DNA. Pod ně se podepsal známý švédsky genetik Svante Pääbo a jeho mezinárodní tým. Pääbo, který se proslavil vypracováním metodiky genetického výzkumu kostí prvních moderních lidí, našich dávných přímých předků a jenom příbuzných neandertálců, je ředitelem oddělení genetiky Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku.

Právě on získal na prozkoumání zmíněnou drobnou kost s tím, že jde o kosterní fragment neandertálce. Z kůstky pak jeho tým s maximální opatrností, aby nedošlo ke kontaminaci současnou DNA, odebral 30 mg vzorku a z tohoto nepatrného množství extrahoval genetický materiál. Při jeho analýzách se vědci zaměřili na přečtení pořadí nukleotidů C, G, T, A v mitochondriální DNA (mtDNA). „Čtení“ namnožené mtDNA mnohokrát opakovali, aby měli záruku přesnosti. Po vyloučení možných chyb tímto způsobem pak provedli ještě jednu analýzu dalších deseti miligramů kostní hmoty. Aby získali jistotu.

Přečtenou posloupnost nukleotidových bází pak porovnali s mitochondriální DNA 54 dnešních lidí, s mtDNA šesti neandertálců a dokonce i se šimpanzí mtDNA. Zjištěné rozdíly přinesly nečekané obrovské překvapení – byly podstatně větší, než jsou mezi moderními lidmi a neandertálci. Pořadí nukleotidů naší mitochondriální DNA se od té neandertálské liší v průměru ve 202 místech (na daném místě řetězce je jiná báze A,T, C, nebo G), ale až v 385 místech v porovnání s mtDNA dítěte z Děnisovy jeskyně:

Tabulka průměrného počtu rozdílů v párech nukleotidů kompletní mtDNA 54 současných lidí a jednoho pleistocenního moderního člověka, šesti neandertálců a hominina z Děnisovy jeskyně. Kredit: S. Pääbo et al./Nature

Zvětšit obrázek

Fylogenetický strom rodu Homo, vytvořený na základě porovnávání mitochondriální DNA 54 současných lidí a jednoho našeho přímého pleistocenního předka (šedé značky), šesti neandertálců (modré) a hominina z Děnisovy jeskyně (červená). Společný kořen zcela vlevo označuje společného předka se šimpanzy a bonobo. Kredit: S. Pääbo et al./Nature

Z těchto výsledků vyplývá předpoklad, že jeskyni někdy před asi 40 tisíci lety obývali lidé, kteří patřili k dosud neznámému vyhynulému druhu homininů (tribus hominini z čeledi hominidi, v současnosti zahrnuje jenom moderního člověka, který je jediným žijícím druhem rodu Homo a rod Pan, tedy oba druhy šimpanzů), který se před asi milionem let vývojově odštěpil od genetické linie společného předka moderních lidí a neandertálců, ještě před rozdělením těchto dvou druhů Homo. Vědci se domnívají, že příslušníci této neznámé vývojové větve lidí odešli z Afriky v období někdy po lidech vzpřímených (Homo erectus), kteří se na euroasijský kontinent vypravili před 1,9 milionem let a migrací heidelbergských lidí (Homo heidelbergensis) před 300 tisíci až 500 tisíci lety. Geografická lokalita a nálezy v samotné jeskyni naznačují, že tito lidé z Děnisovy jeskyně představují novou migrační vlnu „out of Africa“ a pravděpodobně sdíleli po dlouhou dobu s neandertálci a pak i s moderními lidmi alespoň část životného prostoru.
„Téměř tomu nemůžu uvěřit. Zní to příliš úžasně, než aby to byla pravda,“ komentuje zjištěné výsledky Svante Pääbo.

Zvětšit obrázek

Nádherné pohoří Altaj. Kliknutím zde se otevře stránka autora snímku Andreja Paškeviče se šestidílným foto-seriálem z podzimního Altaje.

Na otázku, jestli to pravda je, nebo není, může odpovědět pokus o analýzu jaderné DNA. Jestli se podaří, možná poskytne nejstarší genom nového druhu z rodu Homo, anebo současné předpoklady vyvrátí. Někteří vědci, například Eske Willerslev, evoluční biolog a ředitel Centra pro geogenetiku Kodaňské university si myslí, že mluvit jenom na základě mitochondriální DNA o novém lidském druhu je zatím předčasné. Nejde totiž zcela vyloučit, že někteří neandertálci, nebo moderní lidé, kteří před 40 tisíci lety obývali sibiřskou jeskyni, měli neobvyklou mtDNA, jež se dědí jenom po přeslici. Podle Willersleyho by její výjimečnost mohla být následkem předcházejícího mezidruhového křížení mezi příslušníky druhu Homo erectus, Homo neanderthalensis, prvních lidí moderního typu (Homo sapiens sapiens), nebo jiného, doposud neznámého lidského druhu. Svante Pääbo a jeho kolegové mají tedy před sebou další úkol – zjistit, jestli výsledky potvrdí i některý jiný kosterní nález z příslušného archeologického horizontu. A zejména zkusit z malinké kosti extrahovat DNA, která je v buněčných jádrech, pak se snažit přečíst co nejkompletnější a nejdelší úseky nukleotidových řetězců a na základě tohoto záznamu zrekonstruovat genom dítěte, které možná dopíše další kapitolu do kroniky vývoje člověka.

Video o Děnisově jeskyni pro ty, kteří si chtějí krátce připomenout ruštinu

Zdroje: Nature News