Zvětšit obrázek

Dva mladí vědci z Tennessee Christopher Asplund a René Marois pomocí magnetické rezonance zjistili, co se v našem mozku děje, když naše pozornost je zaskočena nenadálou událostí. (Kredit: Vanderbilt University)

Vědci z Vanderbilt University odhalili jak náš mozek koordinuje dva typy pozornosti a proč nás překvapení  může dočasně oslepit. Článek byl publikován v březnovém čísle časopisu Nature Neuroscience a jde v něm o pokus  který ukazuje, co se děje, když se na něco soustředíme a něco nás při tom „rozhodí“. Dobrovolníci v pokusu byli požádáni, aby dávali pozor a jakmile se jim na obrazovce ve sledu jiných třiceti obrázků s písmeny abecedy objeví písmeno X, měli za úkol stlačit prostředníčkem tlačítko. Při tom jim mozek snímali funkční magnetickou rezonancí (fMRI).  Účastníci ale netušili, že na ně byl přichystán malý podvod. V některých případech, před zobrazením obrázku s písmenem X, zazněl budovou poplašný signál. Ten byl spuštěn 330 milisekund před ukázáním písmena. Ačkoli si písmeno X na obrazovce zcela bezpečně všichni prohlédli, nezaregistrovali ho a neuvědomovali si, že by jej shlédli.

Zvětšit obrázek

Snímek mozku funkční magnetickou rezonancí při nenadálém překvapení. (Kredit: Vanderbilt University)

Záznam z magnetické rezonance ukázal, že pozornost souvisí především s aktivací předního mozku. Rozhodující je podle vědců čelní spojka (inferior frontal junction), která je místem, kde se rozhoduje o tom, co z toho, co nám branou smyslů do mozku přichází, se dostane na „program jednání“ a bude řešeno. Zde na příkaz mozku také dochází k výpadkům naší pozorovací schopnosti.

Od dob Pavlova a jím popsaných reflexů u psa je známo, že překvapivý stimul spouští zvýšenou tepovou frekvenci a nervový systém věnuje více pozornosti novým věcem v našem okolí. Zvažuje, zda nové věci jsou dobré a znamenají třeba potravu, nebo hrozící nebezpečí v podobě predátora. To, co nyní vědci popisují, je záporná stránka, kterou takto nastavený systém v sobě skrývá. V některých směrech nás doslova oslepí a události, jež proběhnou krátce po neočekávaném podnětu, pro nás jakoby neexistovaly – nevnímáme je. K dočasné slepotě dochází zřejmě proto, že zpracování neočekávaného podnětu nám zabere příliš mnoho okamžité výkonové a přenosové kapacity, kterou inferior frontal junction disponuje.

Zvětšit obrázek

Směsný obrázek mozku: Červeně jsou označeny oblasti, které jsou zaměstnány, když se soustředíme na to, zda se na obrazovce neobjeví avízované písmeno X. Oblasti které reagují při vyrušení nečekaným podnětem mají barvu modrou. Místa excitovaná v obou případech (inferior frontal junction) svítí žlutě. (Kredit: Vanderbilt University)

Jde o další kamínek do mozaiky odhalující co všechno náš přední mozek řeší a jak to řeší. Pozornost má své „úzké hrdlo“, které nedovoluje zpracovávat více věcí najednou.  Mozek selektuje a něco vybere k přednostnímu zpracování a to si nakonec také uvědomíme. Nyní se vědci zaměřují praktičtějším směrem – chtějí stopovat poruchy aktivity v těchto částech mozku a odhalovat, zda nejsou příčinou chorobných stavů spojených s neschopností se soustředit.

Prameny:
Vanderbilt University.
Christopher L Asplund, J Jay Todd, Andy P Snyder & René Marois. A central role for the lateral prefrontal cortex in goal-directed and stimulus-driven attention. Nature Neuroscience, 2010; DOI: 10.1038/nn.2509