Dnešní doba podle všeho neobyčejně svědčí mezinárodním panelům vědců. Jako by nestačil mezivládní panel ke klimatické změně, tak se teď objevil panel odborníků podporujících zásah chicxulubským asteroidem coby hlavního spouštěče velkého vymírání na konci křídy před 65,5 milióny let. Časopis Science před pár dny otiskl závěry této skupiny 41 vědců z celé řady badatelských institucí. Jsou velkým zklamáním pro všechny příznivce dekkánských trapů a dalších pozemských vysvětlení velkého vymírání na konci křídy.
Všechna velká vymírání jsou fascinující. Křídové vymírání sice nebylo největší ve známé historii, ale je mezi masovými vymíráními nejmladší a tím pádem je relativně nejpřístupnější naší zvědavosti. Fosilní záznam naznačuje, že před 65,5 milióny let vymřelo zhruba 75 procent tehdejších druhů, představujících podstatnou část diverzity křídového světa. Fosilnímu záznamu není radno přehnaně věřit, přesto to tehdy zřejmě byl důkladný masakr. Dlouhá léta se věřilo, že křídové vymírání nebylo příliš rychlé a že ho způsobilo postupné zhoršování prostředí v důsledku nějakých geologických procesů.
V roce 1980 se do paleontologie jako rozžhavený asteroid vřítil držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1968 Luis Alvarez, který se synem Walterem a dalšími lidmi propagoval hypotézou, podle níž na konci křídy vraždil asteroid. Klíčovým důkazem pro ně byla iridiová anomálie - vrstva jílů obsahující mnohonásobně víc iridia, které je sice na zemském povrchu velmi vzácné, ale mnohem častěji se vyskytuje v asteroidech. Tato iridiová vrstva na řadě míst planety odděluje křídové horniny od nejstarších vrstev třetihor. V roce 1990, již po smrti Alvareze staršího, se na břehu dnešního mexického poloostrova Yucatán našel kráter o průměru přibližně 180 kilometrů. Odborníci odhadují, že jeho původcem byl šíleně rychle letící asteroid o průměru nejméně 10 kilometrů, snad pocházející z rodiny Baptistina, vzniklé rozpadem planetky z hlavního pásu asteroidů po srážce s menším tělesem.
Hypotéza s dopadem asteroidu je nesmírně divácky atraktivní a od 80-tých let přitahuje pozornost médií. Přesto stále ještě žijí i konkurenční názory na dramatický konec druhohor. Někteří odborníci zdůrazňují, že nalezené iridium může být pozemského původu. V zemském jádru je totiž iridia víc než dost a některé dnešní vulkány, jako například Piton de la Fournaise na ostrově Réunion, údajně z hlubin země stále vyvrhují určité množství iridia. Za zajímavého kandidáta na autorství křídového vymírání se považuje dekkánské soptění, které na konci křídy vytvořilo ohromné množství vyvřelé lávy na území dnešní Indie a přilehlých moří.
Mluví se i o nikoliv jednom, ale více dopadech asteroidu najednou, přičemž se podezřívají menší krátery Boltyš na Ukrajině, Silverpit v Severním moři a někdy také stále velmi pochybný kráter Shiva na mořském dně u břehů Indie, který by údajně měl dosahovat průměru kolem 600 kilometrů. Geologická historie kolem konce křídy prozrazuje velmi nápadný ústup hladiny oceánu, který by sám o sobě mohl způsobit značné vymírání, především v druhově bohatých mělkých šelfových mořích. Zároveň je možné, že se na křídovém vymírání podepsaly vlastně všechny zmíněné tragédie. Masová vymírání se často vysvětlují právě kombinací několika zničujících faktorů.
Je zneklidňující, jak se mediální prohlášení kolem panelu chicxulubského asteroidu podobají výrokům kolem klimatického panelu. Podle panelu a médií by teď mělo být vše naprosto jasné a chicxulubský kráter byl pasován na jedinou rozhodující příčinu křídového vymírání. Členové panelu, kteří vyhodnotili dřívější publikace týkající se křídového vymírání, zcela odmítají významný podíl soptění nebo jiné pozemské činnosti. Vymírání v křídě podle nich bylo bleskové a proběhlo během pouhých 10 tisíc let. Soptění v Dekkánu prý naopak začalo o 400 tisíc let před masovým vymíráním, aniž by se nějak významně projevilo úbytkem druhů. To ale samo o sobě významnou roli soptění v křídovém vymírání nevylučuje.
Kredit: Princeton
Panel chicxulubského kráteru také razantně odmítl výzkum Gerty Kellerové z Princetonu a dalších paleontologů, podle něhož pád Chicxulubského asteroidu ve skutečnosti předcházel křídové vymírání o 300 tisíc let a na křídovém vymírání se sice podílel, ale nehrál stěžejní roli. Viníkem masového vymírání by pak mělo být soptění v Dekkánu spolu s dalšími faktory, snad včetně pádu jiných meteoritů. Kellerovou a spol. ovšem podle členů panelu zmátly projevy ohromných zemětřesení a megatsunami následujících po dopadu asteroidu, které zamíchaly vrstvami sedimentů.
Kellerová pochází ze švýcarské mléčné farmy a v mládí přežila těžké postřelení při bankovní loupeži, má tedy očividně tuhý kořínek. Rozhodně se nevzdává a na opravdu velmi sebevědomá prohlášení chicxulubského panelu odpověděla, že jejich publikace nepřináší vůbec nic nového, že dotyční vědci stále opakují staré hypotézy, aniž by je podkládali nějakým novým zásadním výzkumem.
Kellerová zpochybňuje především datování stop po dopadu meteoritu a jejich propojení s fosilními doklady velkého vymírání. K tomu je jistě příhodné poznamenat, že ani data Kellerové nejsou stoprocentně přesvědčivé. Ostatně, při vyšetřování záhady staré 65,5 miliónů let je podle všeho nutné počítat se značnými obtížemi, které by nám mohly znemožnit detailní pochopení jejího mechanismu. I nejmladší masové vymírání se bohužel odehrálo hodně dávno a přesné datování jednotlivých dějů není vůbec snadné.
Názory Kellerové si přesto zasluhují sympatie. Jednoduché a poněkud laciné vysvětlení křídového vymírání samotným asteroidem už dávno představuje nudný paleontologický mainstream. Velká vymírání a obzvlášť to křídové jsou ale ve skutečnosti podle fosilního záznamu vymírání jednotlivých skupin organismů velmi komplikovaná a proto by se v jejich případě mohla prosadit rafinovaná řešení uvažující kombinaci většího počtu likvidačních událostí. Zároveň není tajemstvím, že za hypotézou s asteroidem může stát zákulisní politika, v níž má prsty NASA a mnozí další. Přehnané zdůrazňování role asteroidů v pozemském vymírání by v takovém případě bylo součástí lobbingu ve prospěch financování průzkumu Sluneční soustavy. Obrana proti kosmickému smetí je nepochybně chvályhodná, neměla by se však prosazovat na úkor seriózního výzkumu dávných vymírání. Soupeření otce iridiové anomálie Luise Alvareze s jeho oponenty prý mívalo velmi hořkou příchuť, silácké postoje panelu chicxulubského kráteru bohužel v této tradici podle všeho pokračují.
Zdroje: Imperial College London, Science 327: 1214-1218, USA Today 4.3. 2010, Wikipedia (Cretaceous–Tertiary extinction event).
Diskuze:
p.Novák
Milan Závodný,2010-03-26 21:29:12
Človek sám seba tak miluje, že ani náhodou nepripúšťa, že by on mohol byť tým vrahom života. Za 100mil. rokov po nás ostanú zvyšky rádioaktívneho odpadu z elektrární. A nič iné. Všetky supermateriály sa mechanicky rozpadnú. Bude to tak. Stavíme sa?
Co bylo
Adolf Balík,2010-03-14 21:54:46
Byly časy, kdy o tom, co bylo rozhodovala Církev svatá, potom to byla Komunistická strana. Čert ví, kdo to je teď, víme jen, že to dělá skrze panely.
?
Ivan Novák1,2010-03-14 08:29:28
Napadá mi, neviem to presne ale nemôžeme byť svedkami súčasného vymierania druhov,zapríčineného napr. ľuďmi a znečistením prostredia,prípadne prirodzenou zmenou na planéte a o 100000 mil. rokov sa to bude prezentovať podobne ako my vnímame podobné udalosti v minulosti? Môže sa stať že my naozaj vyhubíme podstatnú časť živočíšstva (veď ten ľad je taký tenký).Počet ľudí sa zrejme zmnohonásobí a potom by mohlo dôjsť k rýchlemu úbytku populácie ,no nie kôli meteoritu ale potrave.Len toľko.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
